Uzbecký disident Mohammed Salikh byl po příjezdu do České republiky zatčen na základě zatykače Interpolu, který iniciovala uzbecká vláda. Uzbecký prezident Islam Karimov přiměl jeden svůj soud, aby loni Salikha odsoudil v nepřítomnosti za několik bombových atentátů, k nimž došlo v roce 1999 v Taškentu. Bude-li Salikh deportován do Uzbekistánu, čelí patnáctiletému vězení. Karimovova vláda obvinila Islámské hnutí Uzbekistánu - islámské funamentalistické hnutí, podporující Talibán - že tyto bombové atentáty zorganizovala. Uzbecká vláda obviňuje také Salikha stejně jako všechny své odpůrce, že to prý jsou islámští fundamentalisté.

Setkal jsem se se Salikhem v říjnu 1992, kdy byl ještě v Taškentu, píše Mark N. Katz, autor tohoto článku. Není to vůbec žádný islámský fundamentalista, je to demokrat. Kandidoval v prosinci 1991 proti Karimovovi na prezidentský úřad. Přestože byly volby v Uzbekistánu zfalšovány, Salikh získal osminu procent hlasů. Jiní pozorovatelé jsou přesvědčeni, že získal daleko větší volební podporu - možná i většinu. Měl křeslo v parlamentě do července 1992, kdy rezignoval na protest proti rostoucímu útlaku od uzbecké vlády. Uprchl do exilu nedlouho poté, co jsem se s ním setkal, píše autor. Salikh mi vylíčil, jak se Karimov snaží zdiskreditovat uzbeckou demokratickou opozici v očích Západu tím, že ji vykresluje jako islámské fundamentalistické hnutí. Salikh doufal, že se Západ nenechá obalamutit, ale obával se, že se to stane. Předpověděl, že zatímco Karimov dokáže rychle zlikvidovat demokratickou opozici, s islámskou opozicí to bude mít těžší. A po likvidaci demokratické opozice islámská opozice zesílí. Tato Salikhova předpověď se splnila.

Spojené státy a Západ v podstatě podporují Karimovu diktaturu, protože se obávají, že by její pád vedl k vzniku islámského fundamentalistického režimu. Nyní jsou Spojené státy zvlášť závislé na Karimovovi, potřebují, aby jim uzbecký diktátor dovolil využívat své země jako předmostí pro vojenské účely. (Předseda amerického Helsinského výboru v minulých dnech kritizoval americké ministerstvo zahraničí, že potlačilo kritické pasáže o Uzbekistánu ve své mezinárodní zprávě o porušování lidských práv, protože Bush nyní Uzbekistán potřebuje, viz zde, pozn. JČ)

Karimov zjevně doufá, že bude moci využívat toho, že ho Západ potřebuje, k umlčení kritiků jeho režimu. Bylo by hlubokou zradou západních hodnot, pokud bychom dovolili, aby se to stalo. Jde o daleko více než jen o Salikhův osud. Mnozí se už nyní dotazují, zda jsme napadli Afghánistán, abychom pomohli demokracii, anebo naopak ochránili diktatury, které nás v této části světa podporují. To, co se stane se Salikhem, ukáže, jak bude tato otázka zodpovězena.

Autor článku, Mark. N. Katz je profesorem politologie na George Mason University ve Spojených státech.

---

Poznámka ŠK:
Nedivím se plamennému rozhořčení autora, ale nesdílím ho. Neboť nemohu a nechci obviňovat mezinárodní policejní ústřednu - Interpol - z napomáhání zločinům, zločincům a zločinným vládám, pokud pro to nemám jednoznačné a nevyvratitelné důkazy. Tím pokřik v médiích není. Volební úspěch Mohammeda Salikha nezpochybňuji, nevyvrací ale mou pochybnost ohledně argumentů, za nichž byl mezinárodním centrem Interpolu přijat a distribuován mezinárodní zatykač, iniciovaný přitom vládou, se kterou nemusí leckterý člověk souhlasit. V opačném případě by totiž mohl být stejný zatykač vydán jinou členskou zemí - Irákem - i na prezidenta USA Bushe za zločin genocidia. Nebo že by k podobnému kroku nenašel Saddám Hussejn odvahu? Jiný člen Interpolu - Kuba - by mohl zase vydat zatykač na jiné americké politiky, kteří "uškodili zájmům Kuby" ... Takže takhle to v Interpolu asi nechodí. Emocionální neutralita a kriminalistická věcnost bude muset mít navrch před politickými hrátkami.

Vzpomínám si ale, jak na pozvání jiné obskurní české organizace (Nadace Člověk v tísni) přijeli do České republiky "diplomaté" z Čečenska a ministrstvu zahraničí byli vnucováni jako "oficiální hosté". Bojovníci za práva čečenských separatistů se mohutně rozhořčvali, kterak hnusný je ministr zahraničí, že jejich "přátele" nepřijal... Kontrarozvědka ale měla po ty dny plné ruce práce, aby podivné hosty uhlídala. Nerespektování diplomatických pravidel tehdy mohlo mít pro ČR dalekosáhlé ekonomické i politické důsledky. Pokud se domnívá Rádio Svobodná Evropa, že bude mít "svou" zahraniční či bezpečnostní politiku a snad dokonce i statut "exteritoriality", pak se zřejmě jeho šéfové zmýlili. RFE nemá statut svrchovaného území USA (a RFE není ani republikou :)), dle českého práva je normální organizací - hostem v České republice. Česká republika je vázána mezinárodními smlouvami (i o Interpolu, což mohli pánové z RFE vědět a mohli by to i respektovat, stejně jako mohli vědět, že jejich host je Interpolem hledán jako zločinec) a zatčení uzbeckého "bojovníka za demokracii" se odehrálo podle platného práva. Jeho pravděpodobné vyhoštění či vrácení do země, odkud do ČR přijel, se určitě odehraje se stejnou právní korektností a emocionální neutralitou, s jakou se odehrálo jeho zatčení. Nejsme americkou kolonií a českému právu podléhají všichni - i hosté RFE.

Jen pár fundamentalistů bude křičet a protestovat... O absolutním prosazování západních ideálů demokracie a lidských práv v Uzbekistánu si iluze nedělám stejně, jako si je nedělám v případě České republiky, USA, Izraele nebo Velké Británie.

Poznámka JČ: Pokud vím, interpol nezkoumá důkazy - pokud požádá zahraniční policie o vydání "zločince", jedná, pokud s ní má smlouvu. Zde může stačit, že byl uzbecký disident odsouzen uzbeckým soudem. V Británii by ale asi docházelo k velmi složitým slyšením, zda někoho vydat či nevydat do tak pochybné země. Některé evropské země nevydávají pachatele trestných činů ani do Spojených států, neboť tak existuje trest smrti. Rád se nechám poučit, jak česká pobočka Interpolu ověřovala, že osoba, kterou chce uvěznit uzbecký režim, je skutečně "zločinec". - Souhlasím se Štepánem Kotrbou, že prosazování všeobecných lidských práv může být v některých zemích obtížné. To však přesto neznamená, že tato práva platí všeobecně. O tom naprosto není diskuse a jakákoliv argumentace, že protože je někdo Arab, tak ho bolí méně, když mu useknou ruku, nebo že je to méně traumatické, když provedou obřízku arabské ženě než ženě evropské, je obscénní a rasistická.

Souhlasím, že rozhlasové stanice RFE/RL mohou jen s obtížemi dělat normální novinářskou práci, neboť jsou pod tlakem amerických politiků, aby dělali propagandu, "když je vláda platí". (Nemluvě o české stanici "Svobodná Evropa", mající jen velmi volnou vazbu na RFE/RL, která je naprostou karikaturou profesionální novinářské práce.)