Zavedení průkazu, který by opravňoval držitele k získávání různých sociálních služeb, možná zní přijatelněji, avšak není to nic jiného než občanský průkaz pod jiným jménem. Účelem průkazu by totiž bylo dokázat, že jste ta osoba, o níž tvrdíte, že jí jste - tedy, určit svou totožnost.

Jestliže si britský ministr vnitra přeje otevřenou a poctivou debatu v této věci, měl by poctivě a otevřeně přiznat, že chce zavést občanské průkazy!

Praktické problémy s realizací takového celostátního projektu jsou obrovské. Zavedení celého systému by stálo více než miliardu liber a provoz vydávání a kontroly občanských průkazů by stál stovky milionů liber ročně. Takové výdaje je nutno řádně ospravedlnit. Britské ministerstvo vnitra si dosud při zavádění nových technologických projektů nikdy zrovna moc dobře neporadilo. A i když Blunkett tvrdí, že by britští občané neměli povinnost nosit občanku stále, podle zákona by mělo být povinné, aby všichni občanku vlastnili.

Lze si dobře představit, co se asi stane, jestliže třeba jen relativně malý počet občanů se odmítne na policii registrovat. Pak bude celý systém k ničemu.

Velmi závažnou otázkou je, kolik informací bychom měli být ochotni poskytnout o sobě k dispozici vládním úřadům a kdo může mít k těmto informacím přístup.

Jakákoliv forma občanského průkazu by vyžadovala vytvoření obrovské celostátní databáze obsahující obrovské množství citlivých informací o každém občanu. Museli bychom být velmi naivní, kdybychom si měli myslet, že této databáze bude využíváno jen k chytání pachatelů trestných činů.

Ministr vnitra Blunkett nedávno chtěl v parlamentě prosadit pro velké množství státních úřadů přístup k informacím o telefonátech a emailech veřejnosti. I když byl donucen se tohoto projektu vzdát, není pochyb o tom, že instinktem této britské vlády je poskytovat státu přístup k co největšímu množství informací o občanech. Zavedení občanského průkazu by tento trend jen posílilo.