Berte, prosím, tento článek jako můj osobní (a částečně i emocemi podbarvený) pohled utvářený informacemi, které ke mně pronikly z různých zdrojů. Článek tedy nemusí být zcela objektivní (a asi to ani není mým záměrem). U těch tvrzení, u kterých budu cítit, že tomu tak opravdu nemusí být ve všech případech, si alibisticky dovolím použít slůvko "většinou".

Představa veřejnosti

Pokud bych měla vyjádřit, co si o učitelích myslí většina národa, bylo by to něco jako: "Nic moc neděláte, tak co byste chtěli."

Konkrétněji:

• máte dva měsíce prázdnin
• máte relativně krátkou pracovní dobu
• kvalita vaší práce je nízká
• vaše práce není náročná
  • jednou se něco naučíte a celý život to opakujete
  • děti jsou vesměs hodné, zlobivky jsou výjimkou (víme přece, co máme doma)

Suma sumárum, za to, co děláte, máte peněz až až.

Realita

• Jde o psychicky a duševně velmi náročnou práci. Kdo to nezkusil, nepochopí, nedokáže si to představit. Většina energie učitele (alespoň na základní škole) jde na udržení kázně ve třídě.
• Jde o časově náročnou práci. Na každou hodinu vyučovací připadá i několik hodin přípravy, opravování, apod. Myslím, že bez přípravy si učitel dovolí jít na hodinu až po dlouholeté praxi. (pozn.: příprava jedné kvalitní 1,5-hodinové přednášky na vysoké škole může zabrat i několik dní).
• Většina rodičů se školou (učitelem) nespolupracuje. Nemají čas. V případě problémů studijních či výchovných padá všechna kritika na učitele. Rodiče za nic nemůžou. Protože doma je přece dítko způsobné a učí se (většinou samo, že). (pozn.: matky-učitelky mající své dítě ve třídě, a asi i psychologové by mi dali za pravdu, že dítě se může chovat doma a v kolektivu zcela odlišně).
• Peníze: Na internetových stránkách MŠMT jsem našla tato čísla:
  • v 1. čtvrtletí r. 2002 byl průměrný (hrubý) plat pedagogických pracovníků:
    • v obecním školství: 12 939,- Kč,
    • v krajském školství: 14 958,- Kč.
  • v 1. pololetí r. 2001 (novější informace jsem nenašla) byl průměrný (hrubý) plat vysokoškolských pedagogických pracovníků 18 044,- Kč, z toho:
    • odb. asistentů: 15 566,- Kč (rozmezí 12 -19 tis. Kč na jednotlivých VŠ),
    • docentů: 22 466,- Kč (rozmezí 15 - 27 tis. Kč),
    • profesorů: 27 876,- Kč (rozmezí 20 - 34 tis. Kč).
  • do prům. platu jsou zahrnuty: platové tarify + náhrady platu + osobní příplatky + odměny + příplatky za vedení a zastupování + zvláštní příplatky + další plat + plat za práci přesčas + ostatní příplatky (viz materiály MŠMT). Pozn.: Nevím, jak je to na základních a středních školách, ale na vysokých školách si řada z nás "vylepšuje" svou finanční situaci pomocí grantů (kde mimochodem částka na mzdy nebo odměny řešitelů tvoří zpravidla nepoměrně menší část celkových prostředků, které jsou použity hlavně na vlastní vědecký výzkum - nákup přístrojů, materiálu apod., na který by jinak peníze nebyly skoro žádné). Je to (nebo alespoň měla by to být) samozřejmě práce navíc. Ministerstvo ale tyto položky klidně započítává do průměrného platu (položky "odměny" a "další plat") (pozn.: to by mě pak zajímal třeba takový průměrný plat poslanců) a při diskusích argumentuje, že "přece platy rostou!" (myšleno zásluhou MŠMT?) Nebo se mýlím?
  • A ještě si neodpustím poznámku, že statistickým číslům moc nevěřím, ve většině případů je pokládám za účelově "přibarvená" (třeba jen vhodným výběrem vstupních dat). Protože většinou ve svém okolí neznám nikoho, kdo by měl alespoň průměrný plat deklarovaný v daném oboru.

Závěr

Následující pasáž jsem trochu nadsadila, aby lépe vynikl problém, který by mohl v nedaleké budoucnosti nastat. Omlouvám se všem učitelům, kteří se necítí patřit mezi níže uvedené skupiny.

Představme si mladého, talentovaného, právě dostudovaného učitele (i když je to asi poněkud zidealizovaná představa, ale o tom snad jindy). Pokud svoje nadšení učit neztratil už během pedagogické praxe, ztratí je vzápětí po nástupu do školy, když pozná podmínky, v jakých má pracovat. Pokud je opravdu šikovný, odejde. Za lépe placenou a mnohokrát i méně náročnou prací (tak, jak radí většina "chytrolínů" na diskusních fórech). Ti, kteří z nějakého důvodu zůstanou, jsou okolnostmi většinou nuceni sklouznout do částečně otupělého stavu, který jim umožňuje zachovat si duševní zdraví, a kdy jim energie stačí právě tak na probrání osnov. Za ty peníze jim to přece nestojí. Žáci, studenti a jejich rodiče a vlastně celá veřejnost to stejně neocení. Tak proč.

Takže - na škole nám zůstali ti, kteří by se jinde neuplatnili, ti, kteří jsou otupělí, případně ti, kteří už to nějak doklepou do důchodu. Ti učí naše děti. Ti určují (v nemalé míře) budoucnost našeho národa. Vám to nevadí? A co budete dělat, když vám to vadí? Budete jen nadávat, jak jsou ti učitelé líní, jak jsou špatní, jak jsou nemorální, když chtějí více peněz? Nebo je podpoříte, aby těch peněz měli více, tolik, aby poptávka po učitelských místech výrazně převyšovala nabídku a aby tak učili jen ti nejlepší? Já bych to svým dětem přála. A vy?

Autorka pracuje jako odborná asistentka na vysoké škole