Víme nyní, že plán na globální pax americana vypracovali Dick Cheney (nyní viceprezident), Donald Rumsfeld (ministr obrany), Paul Wolfowitz (Rumsfeldův náměstek), Jeb Bush (mladší bratr George Bushe) a Lewis Libby (Cheneyho šéf štábu). Tento dokument, který má název "Rebuilding America's Defences (Obnovit americkou vojenskou obranu)" vypracoval v září 2000 neokonzervativní tým "Projekt pro nové americké století" (Project for the New American Century, PNAC).

Z tohoto plánu vyplývá, že Bushova vláda zamýšlela vojensky ovládnout oblast kolem Perského zálivu bez ohledu na to, zda je či není Saddám Husajn u moci. V dokumentu se praví: "zatímco nevyřešený konflikt s Irákem poskytuje bezprostřední ospravedlnění, potřeba podstatné americké vojenské přítomnosti v Perském zálivu jde mimo otázku režimu Saddáma Husajna".

Plán Projektu pro nové americké století podporuje dřívější dokument, který se připisuje Wolfowitzovi a Libbymu. V něm se praví, že Spojené státy musejí "odrazovat rozvinuté průmyslové země, aby se nepokoušely konkurovat naší vedoucí úloze a nesnažily se hrát významnější regionální či globální roli". Zmiňuje se o hlavních spojencích, jako je Velká Británie, jakožto o "nejefektivnějším prostředku, jak vykonávat americkou vůdčí globální roli". Charakterizuje mírotvorné vojenské akce jako akce, které "vyžadují americké politické vedení a nikoliv vedení OSN". Konstatuje "i kdyby měl Saddám zmizet ze scény, americké základny v Saúdské Arábii a v Kuvajtu tam zůstanou natrvalo, protože "se může ukázat, že je Írán tak velkou hrozbou americkým zájmům jako Irák". Dokument hovoří o Číně jako o zemi, kde by měla být provedena "změna režimu", a konstatuje, že "je načase zvýšit přítomnost amerických jednotek v jihovýchodní Asii".

Dokument také požaduje vytvoření amerických "vesmírných vojenských sil" k ovládnutí vesmírného prostoru a totální kontrolu internetu, aby "nepřátelé" nemohli používat počítačových sítí proti USA. Dokument také naznačuje, že Spojené státy možná budou uvažovat o vyvíjení biologických zbraní, "které by se mohly zaměřit na specifické genotypy [a] a mohly by proměnit biologické zbraně z nástroje teroru v politicky užitečný instrument".

Tento dokument - který vznikl rok před 11. zářím 2001 - se zaměřuje na Severní Koreu, Sýrii a Írán jako na nebezpečné režimy a konstatuje, že jejich existence ospravedlňuje vytvoření "celosvětového systému velení a kontroly".

To je plán na americkou světovou nadvládu, argumentuje Meacher a pokračuje: Ale dříve, než ho odmítneme jako agendu pravicových fantastů, je jasné, že poskytuje daleko lepší vysvětlení toho, co se ve skutečnosti stalo před 11. zářím, během toho dne a po 11. září než teze o válce proti terorismu.

Zaprvé, je jasné, že americké úřady nepodnikly nic nebo podnikly velmi málo preventivních opatření proti událostem z 11. září. Je známo, že nejméně 11 zemí předem Spojené státy varovalo před útoky z 11. září. V srpnu 2001 byli do Washingtonu vysláni dva agenti Mossadu, aby varovali CIA a FBI, že existuje buňka 200 teroristů, kteří prý připravují velkou operaci (Daily Telegraph, 16. září 2001). Seznam, který poskytli, obsahoval jména čtyř únosců z 11. září. Žádný z nich nebyl zatčen.

Bylo známo už v roce 1996, že existují plány zaútočit na Washington letadly. V roce 1999 se konstatovalo ve zprávě amerického národního výboru pro rozvědku, že "sebevražední atentátníci z organizace al Kajdá by mohli zaútočit letadly, naloženými výbušninami, na Pentagon, na ústředí CIA nebo na Bílý dům".

Patnáct únosců z 11. září dostalo americké vízum v Saúdské Arábii. Michael Springman, bývalý šéf amerického vízového oddělení v městě Jedah, konstatoval, že od roku 1987 CIA tajně vydávala víza neoprávněným žadatelům z Blízkého východu a přivážela je do USA na teroristický výcvik pro afghánskou válku ve splupráci s bin Ladinem (BBC, 6. listopadu 2001). Zdá se, že tato operace pokračovala i po afghánské válce k jiným účelům. Bylo také zveřejněno, že pěti únoscům letadel z 11. září se dostalo výcviku v devadesátých letech na tajných amerických vojenských základnách (Newsweek, 15. září 2001).

Případy, kdy existovalo jasné podezření před 11. září, nebyly sledovány. Francouzsko-marocký student Zacarias Moussaoui (o němž se nyní usuzuje, že byl zřejmě dvacátým únoscem) byl zatčen v srpnu 2001 poté, co informoval letecký instruktor o tom, že student projevil podezřelý zájem naučit se řídit velká letadla. Když se američtí agenti dověděli od francouzské rozvědky, že má styky s radikálními islámskými teroristy, chtěli získat soudní příkaz k prohlídce jeho počítače, který obsahoval informace o misi z 11. září (Times, 3. listopadu 2001). Avšak FBI jejich žádost odmítla. Jeden agent napsal, měsíc před 11. září, že je možné, že Moussaoui plánuje vletět letadlem do WTC (Newsweek, 20. května 2002).

V důsledku toho všeho je velmi překvapivé, míní Meacher, že na útoky z 11. září reagovaly americké úřady tak pomalu. Podezření, že první letadlo bylo uneseno, vzniklo už v 8.20 ráno, a poslední unesené letadlo havarovalo v Pennsylvánii v 10.06 dopoledne. Ze základny amerického letectva Andrews, pouhých 15 kilometrů od Washingtonu, nevzlétla ani jediná stihačka, aby situaci prozkoumala, dokud třetí letadlo nenarazilo v 9. 38 dopoledne do Pentagonu. Proč ne? Před 11. září platily přece pro unesená letadla standardní procedury amerického Federálního úřadu pro letectví. Od září 2000 do května 2001 startovaly americké vojenské stihačky 67krát, aby prověřily podezřelá letadla (AP, 13. srpna 2002). Podle amerického zákona musejí být vyslány vojenské stihačky zkoumat situaci, jakmile se letadlo významně odkloní od své letecké trasy.

Byla tato nečinnost prostě důsledkem toho, že klíčové osoby ignorovaly důkazy, anebo o nich nevěděly? Anebo byla americká letecká bezpečnostní opatření dne 11. září 2001 úmyslně suspendována? Pokud se to stalo, proč k tomu došlo a kdo o tom rozhodl? Bývalý americký federální kriminální prokurátor John Loftus konstatoval: "Informace, které [nám] poskytly evropské rozvědky před 11. září byly tak rozsáhlé, že už není možné, aby se CIA či FBI bránily tím, že jednaly nekompetentně".

O nic lepší není ani reakce USA po 11. září, pokračuje Meacher. Nebyl nikdy podniknut vážnější pokus chytit bin Ladina. Koncem září a začátkem října 2001 vyjednali šéfové dvou islámských politických stran v Pákistánu, že bude bin Ladin vydán do Pákistánu a bude tam postaven před soud za 11. září. Avšak jeden americký činitel konstatoval, že "pokud si stanovíme své cíle příliš úzce", riskuje to "předčasný rozklad mezinárodního úsilí, kdyby byl nějakou šťastnou náhodou pan bin Ladin zatčen". Generál Myers, americký předseda spojených štábů armády, zašel tak daleko, že konstatoval, že "chytit bin Ladina nikdy nebylo naším cílem". (AP, 5. dubna 2002). Agent FBI Robert Wright řekl ABC News (19. prosince 2002), že ústředí FBI nechtělo žádné zatýkání. A v listopadu 2001 si americké letectvo stěžovalo, že mělo vedoucí činitele Talibanu a al Kajdy na mušce během předchozích šesti týdnů desetkrát, avšak nemohlo na ně zaútočit, protože nedostalo k tomu dostatečně rychle povolení (Time Magazine, 13. května 2002). Všechny tyto informace jsou veřejně dostupné.

Takzvaná "válka proti terorismu" je zneužívána jako zástěrka pro realizaci širších amerických strategických geopolitických zájmů, argumentuje dále Meacher. Naznačil to podle něho i Tony Blair, když konstatoval v jednom parlamentním výboru britské Dolní sněmovny: "Abych to řekl upřímně, nikdy bychom nedostali souhlas veřejnosti k náhlému útoku proti Afghánistánu, kdyby nedošlo k útokům z 11. září." (Times, 17. čevence 2002). Obdobně se Rumsfeld snažil získat důvod pro útok na Irák, že desetkrát žádal CIA, aby nalezla důkazy, že se na útoku z 11. září podílel Irák, CIA opakovaně přišla s prázdnýma rukama (Time Magazine, 13. května 2002).

Podle Meachera byly útoky z 11. září pro PNAC velmi příhodnou záminkou k realizaci jeho globálních plánů. Plány na vojenské akce proti Afghánistánu a Iráku byly připraveny dlouho před 11. září 2001. Zpráva, kterou vypracoval v dubnu 2001 pro americkou vládu Bakerův institut pro veřejnou politiku, konstatovala, že "Spojené státy zůstávají vězněm svého energetického dilematu. Irák zůstává destabilizujícím faktorem ... pro proud ropy z Blízkého východu na mezinárodní trhy". Tato zpráva byla předložena energetickému výboru, jemuž předsedal viceprezident Dick Cheney. Doporučovala, že protože je toto pro Spojené státy nepřijatelným rizikem, je nutná "vojenská intervence". (Sunday Herald, 6, října 2002).

Obdobné důkazy existují v souvislosti s Afghánistánem. BBC přinesla zprávu (18. září 2001), že vysocí američtí činitelé informovali na schůzce v Berlíně v polovině července 2001 Niaze Niaka, bývalého pákistánského ministra zahraničních věcí, že "vojenské akce proti Afghánistánu budou zahájeny v polovině října". Do července 2001 považovala americká vláda režim Talibanu za zdroj stability ve střední Asii, který měl umožnit výstavbu uhlovodíkových potrubí z ropných a plynových polí v Turkmenistánu, v Uzbekistánu a v Kazachstánu přes Afghánistán a Pákistán k Indickému oceánu. Avšak když Taliban odmítl přijmout americké podmínky, američtí představitelé mu řekli: "buď přijmete naši nabídku koberce zlata, anebo vás pohřbíme pod kobercem bomb" (Inter Press Service, 15. listopadu 2001).

Není tedy překvapující, že někteří lidé se domnívají, že Američané předem nezasáhli proti útoku z 11. září proto, aby si vytvořili cennou záminku k útoku na Afghánistán ve válce, která zjevně byla plánována dlouho dopředu. Existuje pro to možný precedens. V americkém národním archivu najdeme důkazy, že prezident Roosevelt použil přesně tohoto přístupu ve vztahu k útoku na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941. Američané předem dostali určité varování, že k tomuto útoku dojde, ale tyto informace nebyly předány americké flotile. V americké veřejnosti v důsledku útoku vzniklo obrovské rozhořčení a to přimělo do té doby neochotné americké voliče, aby podpořili vstup Ameriky do druhé světové války.

Obdobně konstatuje plán PNAC ze září 2000, že proces proměny USA v "dominantní sílu zítřka" bude dlouhý, pokud nedojde k nějaké "katastrofální a urychlující události - jako nový Pearl Harbor".

Hlavní motivací pro tuto politickou zástěrku je skutečnost, míní Meacher, že Spojeným státům a Británii začínají docházet bezpečné zásoby uhlovodíkových energetických zdrojů. V roce 2010 bude muslimský svět ovládat 60 procent světové těžby ropy a - což je důležitější - 95 procent veškeré zbývající vývozní ropné kapacity. Jak se zvyšuje poptávka, klesá nabídka, to se děje po celou dobu už od šedesátých let.

To vede k stále větší závislosti na zahraničních energetických zdrojích. Spojené státy, které v roce 1990 těžily samy 57 procent veškerých svých energetických zdrojů, budou podle předpovědí v roce 2010 produkovat jen 39 procent energie, které potřebují. Činitel britského ministerstva obchodu a průmyslu přiznal, že od roku 2005 bude Británie čelit "vážnému" nedostatku zemního plynu. Britská vláda potvrdila, že v roce 2020 se bude 70 procent elektrické energie v Británii vyrábět z plynu a 90 procent tohoto plynu se bude dovážet. V tomto kontextu je nutno zaznamenat, že Irák má kromě ropy 110 trilionů krychlových stop plynových rezerv.

Zpráva Komise pro americké národní zájmy z července 2000 konstatovala, že nejslibnějšími novými světovými energetickými zdroji je kaspická oblast. Pokud by USA získaly přístup k této oblasti, osvobodilo by je to od energetické závislosti na Saúdské Arábii. Ropovody a plynovody z kaspické oblasti by měly být diverzifikovány. Jedno potrubí by vedlo směrem na Západ přes Ázerbajdžán a Gruzii do tureckého přístavu Ceyhan. Druhé by vedlo na východ přes Afghánistán a Pákistán a končilo by u indické hranice. Tím by se zachránila elektrárna firmy Enron v Dabholu na západním pobřeží Indie. Tato elektrárna je v krizi. Enron do ní investoval 3 miliardy dolarů, ale její přežití je závislé na přístupu k levnému plynu.

I Velká Británie se zajímá o tento boj o zbývající světové zásoby uhlovodíků a to může částečně vysvětlit britskou účast na amerických vojenských akcích. Lord Browne, generální ředitel firmy British Petroleum, varoval Washington, aby neposkytl Irák po válce jen vlastním ropným společnostem (Guardian, 30. října, 2002). A britský ministr zahraničních věcí řekl v srpnu 2002 plukovníku Gaddáfímu, že "Británie nechce přijít o své pozice ve prospěch jiných evropských zemí, když jde o potenciálně lukrativní ropné kontrakty" s Libyí (BBC Online, 10. srpna 2002).

Závěrem této analýzy přece nutně musí být, že "globální válka proti terorismu" má rysy politického mýtu, který je šířen, aby se prosadila úplně jiná agenda- americký cíl světové hegemonie, vybudovaný kolem vojenského zajištění ropných zdrojů. kterých je zapotřebí pro uskutečnění tohoto projektu, zdůrazňuje Meacher. Je spiklenecká účast britské vlády a účast Británie na tomto projektu jako slabšího partnera skutečně řádným cílem britské zahraniční politiky, ptá se závěrem autor.

Michael Meacher byl v letech 1997 - 2003 britským ministrem životního prostředí.

Pro srovnání: viz článek Bushky Bryndové, "Pochybnosti o pozadí zářijových teroristických útoků proti USA sílí" ZDE, který jsme v BL publikovali 18. 3. 2002 a který se od té doby stal nejčtenějším článkem Britských listů a zaznamenal více než 42 500 čtenářů.