29. 1. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 1. 2004

Virtuální bohoslužba na neděli, která mezitím byla

Blahoslavení chudí duchem

Je řada výroků, které v průběhu času zcela změní svůj význam, či jsou chápány dokonce v opačném smyslu, než byly původně vyřčeny. Ze světských rčení je to například výrok: "Známe své papenhaimské!", který vnímáme jako výraz kritického despektu, zatímco byl vyřčen původně jako výraz obdivu k statečným vojákům. Z těch biblických výroků je to právě dnešní text, který se dnes cituje v Čechách tehdy, když někdo chce vyjádřit pochybnosti nad intelektuální bystrostí svého bližního. Cítíme dobře, že to tak Ježíš nemyslel, ale: jak to tedy vlastně myslel

Kázání na hoře je přeci textem z těch Ježíšových nejdůležitějších, z Blahoslavenství je prvním, a spolu s tím závěrečným o pronásledovaných pro spravedlnost má to nejvyšší zaslíbení: nebeské království -- stálo by tedy zato dopátrat se, co to vlastně znamená být chudý duchem a zejména co tím Ježíš chtěl říct!

Moderní překlady mají většinou formuli: chudí v duchu, ekumenický překlad nabízí pod čarou vysvětlující překlad: kdo z Ducha zvolili chudobu.

Stojí za povšimnutí, že paralela u Lukáše blahoslaví prostě chudé -- ono: v duchu vynechává. Míněno je však u obou evangelistů totéž, jen Matouš vedle vnější chudoby ukazuje i k chudobě vnitřní, k tomu, co asi nejlépe přeložíme slovem pokora.

Přiznám se, že mi je matoušovské blahoslavenství právě v tomto milejší, než ono lukášovské. Chudoba sice, jak praví přísloví, cti netratí, ale také nepřidává. Znám až příliš mnoho chudých lidí -- či takových, co se za chudé považují, neboť chudoba je velmi relativní pojem, kteří jsou mnohem větší sobci než lidé žijící ve větším hmotném dostatku a mají mnohem méně pokory.

Ježíš u Matouše mluví o chudobě, která je stavem ducha. O chudobě oné vdovy, která je ochotna poslední svůj peníz obětovat pro Boží věc. O otevřenosti k potřebám bližních, o nezajištěném očekávání Boží záchrany a pomoci. Chudí byli v Ježíšově době i farizeové a přesto je Ježíš kárá za jejich namyšlenou, nepokornou sebejistotu, vědomí zajištěnosti před Bohem a mravní nadřazenost. Chudí duchem jsou naopak lidé očekávající, nelpějící na majetku, kteří mají dost na tom, co mají a nehamoní, nezávidí ostatním. A když jsme u toho hamonění, tedy: shánění mamonu, pak vězme, že mamon v biblickém myšlení není jen finanční obnos, jen peníze či jakékoliv movitosti či nemovitosti. Mamon je v očích Bible všechno, co shromažďujeme, zadržujeme, kupíme, všechno, čemu přikládáme větší záchranou moc, než spoléhání na Boha. Mamonem může být nejen hromadění peněz, oblečení, jídla, aut, půdy, ale i vzdělanosti, titulů, společenské prestiže, knížek, a také pěstování si pocitu morálnosti, bohorovnosti, duchovní pýchy, nadřazenosti, pocitu, že jsem lepší než druzí atd.

Je pravda, že vnější dostatek, hmotná zajištěnost svádí k tomu co vyjadřuje přísloví: Sytý hladovému nevěří. Není špatné pro duši člověka občas podstoupit tělesný půst. A je škoda, že na něj stále více my křesťané zapomínáme. Proto si Židé při svátku Stánků připomínají, že kdysi byli nuznými nomády vydanými napospas Boží milosti jako to nebeské ptactvo, o kterém mluvil Ježíš v prvém čtení. Bohatství těla zdatně korumpuje mělkou duši. Platí ono biblické: Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými (Přísloví 16,19). Avšak chudoba sama, jak už bylo řečeno, sama o sobě není ctností. Slavná je ona biblická prosba: Nedávej mi, Bože, chudobu ani bohatství. Opatřuj mě chlebem natolik, abych nasycen neselhal a neřekl "Kdo je Hospodin?" a abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha (Přísloví 30,7-9). Vidíme, že se v biblickém myšlení pravý smysl života ani zdaleka tolik neodvíjí od hmotné zajištěnosti, jako je tomu v naší současné křesťanské civilizaci. Honba za dostatkem, požitkem, konzumováním, která je hybatelem našeho světa je světu víry cizí. Stejně tak ovšem je mu cizí závistivá žádostivost a třídní boj, kterým naše domácí myšlení zaplevelily komunistické teorie. Pro víru není ani tak důležitá míra dostatku, jako orientace našeho srdce, naše pokora a vydanost a ochota se něčeho z toho co mám vzdát ve prospěch druhých. Není důležité kolik toho mám, ale jak s tím nakládám. S Erichem Frommem řečeno otázka zní: Mít či být? A teď ovšem přichází to klíčové, a sice: co si s tím vším, co jsme slyšeli z bible právě my a právě dnes a právě tady počneme. Co to pro nás znamená?

To první určitě je: za žádnou cenu se nenechme snížit k žebráckému kňučení -- třeba při onom vcházení do dveří Evropské unie. Jsme příslušníky bohaté části světa a máme se setsakra dobře. Jistě, mohli bychom se mít lépe, jsou bohatší země, zvlášť ty, které tak jako my neexperimentovaly tak nadšeně jako my s komunismem. Ale také bychom se mohli mít zatraceně hůř. Cestujeme hodně na západ. Užitečné pro duši je podívat se naopak na východ, či na jižní polokouli Země.

To druhé je: zachovejme si svobodu od shromažďování čehokoliv. Život, slyšeli jsme, je víc než jen pokrm a tělo víc než jen oděv. Nebuďme otroky konzumu -- je to otroctví srovnatelné s jakýmkoliv jiným. Míra našeho lidství je v tom, co je pro nás zásadní. Čemu sloužíme. Co má pro nás zásadní hodnotu. Co je prioritou našich životů. Zda má kupení peněz a věcí pro nás spásnou, zajišťující hodnotu, či zda jsme o to, co máme, schopni se rozdělit, sloužit tím, co máme, ostatním. Do jaké míry je nám majetek cílem a do jaké prostředkem k energické lásce. Hledat záchranu v tom, co mám, či co chci mít, je ta nejsmutnější možná existence. Jsme odolní třeba proti všudypřítomné reklamě, která právě na tomto chápání smyslu života je založena?

A to třetí je v tom slově blahoslavený. Blahoslavený není totéž, co subjektivně blažený. Ježíšova blahoslavenství navazují svou formou na starozákonní blahoslavenství, jako třeba v Žalmu prvním: Blahoslavený ten, který se neřídí radami svévolníků, který nesedává s posměvači... Je to jakási gratulace. Ti, které Ježíš blahoslaví, nemusí být už teď být blažení a vnitřně šťastní a už vůbec nemusí být a nebývají za takové pokládáni svým okolím. Je v tom vyhlášení nových hodnot smysluplného života. Blahoslavenství nás učí jinak poskládat hodnoty pravého lidství, pravého štěstí. Je v tom obrovská svoboda od trýznivé nedostačivosti, kterou vnějšně bohatý svět navozuje nezbytně každému, kdo v čemkoli neodpovídá jeho kritériím. A koneckonců, vrátíme-li se na začátek našich úvah, je v tom nádherná svoboda nechat se považovat svými konzumními bližními za chudého duchem i vtom hanlivém slova smyslu, neboť se změní optika pohlížení na to, co je, a co není smyslem šťastného života.

Amen

                 
Obsah vydání       29. 1. 2004
30. 1. 2004 Nebudeme zkoumat, proč jsme šli z falešných důvodů do války, bylo by to rozptylování pozornosti
29. 1. 2004 Zaměstnanci BBC demonstrovali za odstoupivšího ředitele
30. 1. 2004 Jak rezignoval Greg Dyke
29. 1. 2004 Britský tisk se energicky postavil na obranu BBC
29. 1. 2004 Channel Four News: Proč nerezignovali žádní politici?
29. 1. 2004 Odstupující šéf Rady BBC zpochybnil Huttonovu zprávu
29. 1. 2004 David Kay: Američtí špioni se mýlili
28. 1. 2004 Reakce: Je zpráva lorda Huttona "útokem na nejnezávislejší média v Evropě"? Jan  Čulík
28. 1. 2004 Smrt dr. Kellyho: Huttonova zpráva kritizuje BBC
28. 1. 2004 Předseda Rady BBC Gavyn Davies odstoupil
29. 1. 2004 Britská vláda bude nyní moci BBC svobodně zastrašovat
29. 1. 2004 Co lord Hutton ve zprávě pominul
29. 1. 2004 Byla rázem zavedena v Británii omezení investigativní novinářské práce?
29. 1. 2004 Hutton je protinovinářský soudce!
29. 1. 2004 O tragické situaci českého školství Jan  Baláč
29. 1. 2004 Kájínek - náš vzor Zdeněk  Jemelík
29. 1. 2004 Jaká budou "nová" média a jací budou "noví" lidé Štěpán  Kotrba
29. 1. 2004 Blahoslavení chudí duchem Zdeněk  Bárta
30. 1. 2004 Omyly společné domácnosti a co je trvalé bydliště Štěpán  Kotrba
28. 1. 2004 ČT: druhý krok správným směrem Štěpán  Kotrba
29. 1. 2004 Hooligans nejsou fašisté ani skini Zdeněk  Plachý
29. 1. 2004 Izrael ignoruje mezinárodní zákony a základní lidská práva Palestinců Jana  Malá
29. 1. 2004 Neoliberalismus-neomilitarismus
28. 1. 2004 O Kájínkovi a vizuální manipulaci Jan  Paul
28. 1. 2004 Jak jsem večeřel s Castrem
28. 1. 2004 Human Rights Watch: USA a Británie nezaútočily na Irák z humanitárních důvodů
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
31. 12. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2003
22. 11. 2003 Adresy redakce

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
29. 1. 2004 Blahoslavení chudí duchem Zdeněk  Bárta
29. 1. 2004 Křesťané či pánbíčkáři? Zdeněk  Bárta
17. 1. 2004 Držet hubu a krok Zdeněk  Bárta
9. 1. 2004 Slabomyslní a malověrní - o podlehnutí kdekomu a kdečemu Zdeněk  Bárta
2. 1. 2004 Věta z římského kriminálu Zdeněk  Bárta
28. 12. 2003 Fundamentální člověčí touhy Zdeněk  Bárta
19. 12. 2003 Svědectví Zdeněk  Bárta
12. 12. 2003 Koho má Pán Bůh rád Zdeněk  Bárta
7. 12. 2003 Bruselská modlitba Zdeněk  Bárta