Britská vláda se vlastně rozhodla zbavit Uzbekistán jeho úchylného anglického velvyslance, Craiga Murraye, jehož ohavný zločin spočíval v kritice Uzbekistánského režimu – prominentního amerického spojence ve „válce proti terorismu.“

V roce 2002, brzy po svém příjezdu do Taškentu, Murray ve svém projevu pro lidskoprávní organizace kritizoval porušování lidských práv v Uzbekistánu. Později kontaktoval ministra zahraničí Jacka Strawa, aby se ho zeptal na spolehlivost a morální stránku využívání zpravodajských informací, získaných od vězněných disidentů, předávaných Američanům. Myslel si, že Uzbekistánská vláda nutí lidi ke „svědectvím“ mučením, aby západ přesvědčila o své důležitosti. Podle Ministerstva zahraničí jsou ale informace získané mučením (které ale nikdy není prováděno Angličany, vážně!) natolik cenné pro ochranu britských občanů, aby kvůli nim „podstoupilo riziko.“ A Murray podle něj „není vlastencem.“ Ale Murray pokračoval a stal se obětí špinavé kampaně Ministerstva zahraničí, ve které byl obviněn mimo jiné z těžké závislosti na alkoholu a požadování sexu za udělení víz. Tato šikana vedla k jeho nervovému zhroucení, po kterém Murray spáchal ten nejhorší zločin: vyšel s případem na veřejnost. Za to byl zbaven své bezpečnostní prověrky – takže nemá přístup k materiálům, kvůli kterým byl tak znepokojen – a minulý týden odvolán.

A proč vlastně dělal Murray takový povyk? No, v Uzbekistán je v současnosti asi 6000 politických vězňů a vězňů svědomí z náboženských důvodů. Jejich mučení a vraždy jsou na denním pořádku. Minimálně dva vězni byli vařeni za živa, dalším byly lámána žebra, rozráženy lebky kladivem a maso odštípáváno kleštěmi. Někteří vězni byli nuceni dva týdny klečet v ledové vodě. A co na to protiteroristická koalice, tak natěšená zbavit svět „zlého“ porušovatele lidských práv Saddáma Husajna? Uhodli jste. Nic.

Vlastně, v letech 2002-2003 poskytly USA a Velká Británie Uzbekistánu 500 miliónů dolarů zahraniční pomoci. 79 milionů bylo určeno pro policii a tajné služby, zodpovědné za mučení. A na začátku roku 2003 Tony Blair povolil do Uzbekistánu vývoz zbraní. Tolik toho udělali pro „etickou zahraniční politiku“... Nic z toho samozřejmě nemá co dělat s tím, že Uzbekistán je „klíčovým aktivem západu“ v centru středoasijských ropných polí a ložisek zemního plynu, nebo s tím, že se v něm nachází hlavní americká strategická základna „války proti terorismu,“ za kterou USA zaplatili nájem dalších 75 milionů dolarů. A nezapomeňte, že Ministerstvo zahraničí nedávno vyhlásilo nový prohlášení o svých prioritách. Boj proti „globálnímu terorismu“ a „zbraním hromadného ničení“ obsadili první dvě příčky. Pak tam máme „boj proti ilegální migraci.“ A lidská práva máme na šesté příčce z osmi...

Politika „uhýbání pohledem“ není ze strany Ministerstva zahraničí omezená pouze na Uzbekistán. Očekávalo se, že jeho letošní každoroční zpráva o stavu lidských práv bude odrážet evropskou frustraci ruskou neochotou držet na uzdě svou rozdivočelou armádu, která před pěti lety obsadila Čečnu. Ve zprávě z minulého roku bylo dokonce varování, že její útky mohou povzbuzovat podporu „extremistům.“ Nicméně, ve stínu masakru v Beslanské škole se Jack Straw rozhodl pozdržet vydání zprávy, aby dal Rusku možnost soustředit se na svůj „smutek a žal“ a „úplně zničit teroristy, co jsou za to zodpovědní.“ Informace prosáklé z jeho okolí ale říkají, že zpráva byla podle něj příliš kritická k prezidentu Putinovi.

z SchNEWS přeložil Pavel Houdek