22. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Usáma bin Ládin
22. 11. 2004

MÉDIA A MANIPULACE

Teroristé jako filmoví režiséři

Militanti jsou přesvědčeni, že provádějí poslední, zoufalou obranu proti agresivnímu, válkychtivému Západu, který se nikdy nevzdal projektu křížových výprav a chce okupovat a zotročit islámské země. Tato invaze je hmotná - jako v Iráku - i kulturní.

Nástrojem této invaze je během posledních deseti let elektronický obraz. Skoro všechny domácnosti na Blízkém východě mají televizi. S moderní satelitní technologií to znamená, že západní televize - MTV, pornografie, italská talk shows, BBC, fotbal - pronikla do nejintimnějšího domácího prostoru v tradičních domácnostech na Blízkém východě. Dříve byla interakce mezi Východem a Západem hladší. Uskutečňovala se prostřednictvím obchodníků, překládaly se knihy, přijímala se užitečná technologie a pozměňovala se tak, aby odpovídala místním zvykům. I koloniální správa si dávala pozor, aby nepronikala do soukromé sféry. Takže moderní televize je bezprecedentní invazí do místního, islámského a soukromého prostoru.

Videozáznamy poprav využily naší, západní technologie, nástroje západní invaze do islámského prostoru, a obrátily ji proti nám - přesně tak, jako moderní komerční letadla, která jsou symbolem současné doby, byla použita dne 11. září 2001 proti New Yorku. A nám se to nelíbí. Videozáznamy poprav otřásají hodnotami naší kultury tak, jak západní televize otřásá hodnotami společností islámských.

Teroristé se stali filmovými režiséry a videokamera je jejich nejmocnější zbraň. Jason Burke, autor knihy Al-Qaeda: The True Story of Radical Islam (Al Kajda: Skutečný příběh radikálního islámu), jeden z čelných světových expertů na terorismus, poukázal v týdeníku Observer na to, že využívání filmu, videa a médií má mezi teroristy dlouhou tradici.

Američtí vojáci nalezli v pátek v jednom domě v městě Fallúdža improvizované televizní studio, vybavené videokamerami, množstvím počítačů a nejmodernějším střihačským zařízením. Bělošedá zeď za dřevěným stolem byla na jedné straně studia potřísněna krví a zahalena černozlatou vlajkou militantní islámské organizace, která zřejmě za poslední měsíce v Iráku usmrtila desítky rukojmích.

Nepodařilo se zachránit humanitární pracovnici Margaret Hassanovou, která byla minulý týden zastřelena. Posledním činem jejích únosců bylo vydat videozáznam popravy.

Tyto videozáznamy jsou snad nejvíce šokujícím rysem války v Iráku. Iráčtí povstalci jich už vydali desítky. Zdá se to být radikální inovace. Není radikální, zdůrazňuje britský autor. Irácké videozáznamy jsou součástí žánru propagandistických nástrojů, vzniklých během celých desetiletí. Nyní se pouze teroristům podařilo začít oslovovat masové publikum. Videozáznamy jsou zakořeněny v podstatě extremistického projektu, jímž je projekt všech teroristů - totiž dramatické představení. Jinými slovy: divadlo.

Moderní islámští extremisté si dávno uvědomili, že al Kajdá a její sympatizanti nemohou přímo bojovat proti moci americké armády a jejích spojenců. Avšak pokud jde o propagandu - o klíčové bojiště ve "válce proti terorismu" - výhodu jasně mají extremisté. Levná a lehce přístupná videotechnologie, kamery, digitalizace, vypalování cédéček i poptávka čtyřiadvacetihodinových televizních zpravodajských okruhů, to znamená, že se dnes do televize dostane každý. Domácí videonahrávky se vysílají stamilionům lidí.

Mezi islámskými skupinami vládne intenzivní konkurenční boj o televizní vysílací čas. To do určité míry vysvětluje divošskou podstatu činů, které v posledních měsících páchají v Iráku povstalecké organizace. Za posledních čtrnáct dnů dochází po celém Iráku a zejména v oblasti, kde byla usmrcena paní Hassanová, k násilí neuvěřitelné intenzity. Povstalci vědí, že izolovaná, malá skupinka jen lehce ozbrojených mužů může zaujmout mezinárodní veřejnost pouze potud, pokud udělá něco naprosto zrůdného.

Teroristé se tak stali filmovými autory, minirežiséry. Začátkem osmdesátých let byla jejich videa daleko primitivnější. Skládala se z projevů radikálních islámských mluvčích, na něž byly nastříhány záběry války z Afghánistánu proti Sovětům. I tato videa byla však efektivní. Mnoho extremistů se přiznalo, že právě tato videa je tehdy inspirovala k boji proti Rusům.

Koncem afghánské války, jak se kádry rozšířily mimo islámský svět a na Západ, začaly být tyto videozáznamy víc násilné. První, který Burke viděl v roce 1993, byl ještě značně amatérský. Byl to záznam nočního útoku na armádní stanoviště, na němž skoro nic nebylo vidět, protože byla tma. Obsahoval také citáty z koránu smíchané se zvukovým záznamem útoku na konvoj jednoho ministra.

V následujících letech bylo těchto videozáznamů mnoho, většinou se věnovaly bojům v Bosně a v Čečensku. Měly standardní formu: obsahovaly záběry výcviku či boje, záběry mudžahídů při modlení a kážící kazatele. Méně násilné z nich se otevřeně prodávaly, v mešitách anebo prostřednictvím internetu. V polovině devadesátých let si extremisté pod vlivem Usámy bin Ladina zprofesionalizovali své natáčení. Bin Ladin, který má přirozený talent pro média a marketing, věděl instinktivně, jak vytvářet efektivní, profesionální filmové struktury plné vlivných, mýtických odkazů i jazyka, který přímo oslovoval široce pociťované, i když málokdy vyslovované, pocity islámského světa.

Bin Ladin si také byl vědom, že je významná přítomnost televizních kamer u teroristických akcí. Vyvrcholením tohoto procesu byl útok z 11. září, kdy bylo zaručeno, že bude odvysílán po celém světě. Arabský výraz "mučedník" (řecky je to také tak) zároveň znamená "svědek", někdo, kdo svým činem či projevem ozřejmí skrytou pravdu publiku. Bylo jasné, že útoky z 11. září budou mít publikum.

Od poloviny devadesátých let se začala častěji ve videích objevovat smrt. Několik let před útokem z 11. září nechával bin Ladin podle vzoru libanonských organizací sebevražedné atentátníky, aby před útokem na video nahráli svou poslední vůli. Formát jednoho mladého muže, mluvícího přímo na kameru, byl nesmírně intimní. Na jeho slovech, vždycky frázovitých a banálních, nezáleželo. Dopad videozáznamu spočíval v tom, že diváci byli fascinováni skutečností, že se dívají na člověka, který věděl, že zemře a který je pravděpodobně už mrtev. Smrt nebyla znázorňována, ale přítomna byla. Takovéto videozáznamy se dál dělají a některé jsou k dispozici na internetu. K dispozici jsou i poslední vůle některých únosců z 11. září.

Začátkem roku 2002 Jason Burke získal další video, které natočila extremistická alžírská organizace. Bylo profesionálně zprodukované a obsahovalo záznam podřezávání několika raněných alžírských vojáků. Když jsem se na to poprvé díval v newsroomu týdeníku Observer, kolem televizního monitoru se vytvořila větší skupinka osob, poznamenává autor.

Videozáznamy poprav v Iráku obsahují všechny vyzkoušené prvky tohoto žánru. Jsou to dramatické inscenace. Uprostřed jeviště je hlavní subjekt, jeviště je pečlivě navrženo a zkonstruováno a jsou pozorně vybrané rekvizity, jako například klec, v níž byl nafilmován rukojmí Kenneth Bigley - to mělo vyslat určitý signál určitým typům diváků. V nejnovějších videozáznamech je dokonce i scénář, pečlivě zformulovaná prohlášení, která musí přečíst oběť, často v strašlivém duetu s vrahem.

Cílem moderních islámských extremistů není dosáhnout konkrétních cílů, jako je propuštění vězně či zrušení nějakého zákona, ale zradikalizovat a zmobilizovat ty, kdo se dosud extremismu vyhýbají. Cílem útoků z 11. září bylo také zmobilizovat masy. Jak varoval Ajman Al-Zawahiri, bin Ladenův partner při těchto zločinech: Nemá cenu, aby se "dobrovolníci nechávali zabíjet v tichu." Divadlo ztrácí smysl, pokud do něho nikdo nechodí.

Není to nic nového. V osmdesátých letech devatenáctého století napsal německý anarchista Johannes Most traktát nazvaný "Filozofie bomby". "Šokující násilí," uvedl, "bude stimulovat imaginaci mas a vzbudí jejich zájem o politické otázky." V témže období si vytvořili polští socialisté pojem "propaganda skutkem". Němečtí teroristé v sedmdesátých letech dvacátého století chtěli probudit masy z jejich apolitické spotřebitelské apatie - vyhazováním supermarketů do povětří.

Terorismus vždycky potřeboval publikum. To poznali skladatel Karl Heinz Stockhausen a umělec Damien Hirst, když oba - kontroverzně - označili útoky z 11. září za "umělecké dílo". Byla to skutečně masová podívaná.

A divadelní analogie jde ještě dále. Únos odpovídá klasické tragické dramatické struktuře, má šokující úvodní scénu, pak následuje řada dobře definovaných, téměř ritualizovaných pasáží a nakonec katartické dramatické zakončení. Loni se dokonce čečenští teroristé zmocnili divadla a odehráli své drama na skutečném jevišti.

Popravy rukojmích v Iráku jsou dramaty, které se předvádějí pro dvojí publikum: muslimské publikum v parteru v předních řadách, Západ vzadu na levných místechh. Účelem je zaujmout obojí publikum a vyvolat u obojího publika reakci, u každého jinou.

Diváky v předních řadách má toto video inspirovat k činům. Jsou to verbovací videa. "Podívejte se, co vaším jménem musíme dělat," aragumentují extremisté. "Uvědomte si, proč to musíme dělat, uvědomte si vážnost situace a povstaňte, bratři."

Vrahové si však jsou vědomi, že to, co dělají, je hluboce kontroverzní - jak to dokazuje drtivě odmítavá reakce od většiny muslimů - a tak do videí včleňují vizuální znaky islámu.

Videa také vysílají signály dalším extremistickým skupinám a potenciálním finančním dárcům. K extremistovi, který je dobře znám, se začnou přidávat stoupenci, dostane víc peněz a bude mít v budoucnosti větší možnost jednat. Al Zarqawi také zdůrazňuje, že je ochoten sám vraždit, vlastníma rukama, na rozdíl od bin Ladina, který se skrývá kdesi v jeskyních a posílá jiné, aby za něj umírali.

Vražda Margaret Hassanové signalizuje, že extremisté jsou ochotni usmrtit kohokoliv. I humanitární pracovnici, která byla iráckou občankou, mluvila plynně arabsky a byla milována za to, že desítky let pomáhala iráckému lidu.

Signály, směřující k Západu, jsou jiné. Videozáznamy poprav pronikají do našeho vědomí. Jsou šokující a děsivé. I když se na ně nedíváme, jejich existence je hrůzná. To je nesmírně důležité. Vidíme, jak lidské bytosti prosí o život, a máme pocit, že jsme za tu vraždu spoluzodpovědni.

Militanti jsou přesvědčeni, že provádějí poslední, zoufalou obranu proti agresivnímu, válkychtivému Západu, který se nikdy nevzdal projektu křížových výprav a chce okupovat a zotročit islámské země. Tato invaze je hmotná - jako v Iráku - i kulturní.

Nástrojem této invaze je během posledních deseti let elektronický obraz. Skoro všechny domácnosti na Blízkém východě mají televizi. S moderní satelitní technologií to znamená, že západní televize - MTV, pornografie, italská talk shows, BBC, fotbal - pronikla do nejintimnějšího domácího prostoru v tradičních domácnostech na Blízkém východě. Dříve byla interakce mezi Východem a Západem hladší. Uskutečňovala se prostřednictvím obchodníků, překládaly se knihy, přijímala se užitečná technologie a pozměňovala se tak, aby odpovídala místním zvykům. I koloniální správa si dávala pozor, aby nepronikala do soukromé sféry. Takže moderní televize je bezprecedentní invazí místního, islámského a soukromého prostoru.

Videozáznamy poprav využily naší, západní technologie, nástroje západní invaze do islámského prostoru a obrátily ji proti nám - přesně tak, jako moderní komerční letadla, která jsou symbolem současné doby, byla použita proti New Yorku. A nám se to nelíbí. Jsme zvyklí na to, že ovládáme to, co vidíme na své televizní obrazovce. Ano, cílem veškerého mediálního vývoje posledních let bylo zvýšit naši kontrolu nad materiálem, na který se díváme. A nyní námi náhle manipuluje někdo jiný, nutí nás, abychom sledovali materiál, který ostře zpochybňuje naše hodnoty a my se ho nemůžeme zbavit.

Popravy se nyní kaskádovitě šíří po internetu. Naše vlastní zpravodajské televize z nich vysílají jen fragmenty - vidíme je na obrazovkách v hostincích, na veřejných místech, v kuchyni a v ložnici, dokonce i na svých mobilních telefonech. Naše oblíbená, přátelská média byla náhle podvrácena a my jsme nad nimi ztratili kontrolu. Vypnout televizi nic neřeší. Odmítnout ta videa odvysílat taky ne. Ta videa existují. Jsme nuceni se na ně podívat, i když nechceme. Jsme neochotně v publiku.

Nebezpečím je, že nás to může přivést k naprosté otupělosti. Od té doby, kdy se začaly šířit videozáznamy muslimských poprav, se také silně začaly šířit hardcorové pornografické servery a ve velkofilmech ve videohrách je daleko častější násilí. Šíření pornografie násilí a pornografie sexu je velmi podobné. Podívejte se na množství amerických serverů, které nabízejí videozáznamy znásilňování žen, záběry silničních a železničních neštěstí i videozáznamy poprav rukojmí. Kdysi, uvědomme si, byly záběry toho, jak je člověk zbavován života, velmi vzácné.

Propaganda - ano, i každé tvůrčí dílo nebo dílo, které vůbec něco sděluje - působí pouze, pokud je sdělována jazykem, srozumitelným cílovému publiku. Tvrdou pravdou je, že styl útoků od al Kajdy a poprav v Iráku - a celé divadlo moderního terorismu - je nám dobře znám. Otázkou je, zda se také brzo seznámíme i s jejich obsahem.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       22. 11. 2004
22. 11. 2004 Teroristé jako filmoví režiséři
21. 11. 2004 Levice je mrtva
22. 11. 2004 Podle posledních údajů vyhrál volby na Ukrajině s velmi těsným výsledkem dosavadní premiér
22. 11. 2004 Írán suspendoval svůj jaderný program
22. 11. 2004 The journey toward democracy continues Jan  Čulík
22. 11. 2004 Jak daleko může právník s drzostí dojít Robert  Kvacskai
22. 11. 2004 Deníky Josefa Mengeleho Fabiano  Golgo
22. 11. 2004 Michael  Marčák
22. 11. 2004 Nárazy vetra na Chopku dosiahli 173 km/h
22. 11. 2004 Slovenská katastrofa zamiešala karty aj politikom Lubomír  Sedláčik
22. 11. 2004 Klaus a Gross v Berlíně představili diametrálně různý pohled na EU Radek  Vogl
22. 11. 2004 Michael  Marčák
22. 11. 2004 Opustil tento svět pokojně, na rozdíl od tisíců obětí, které poslal do hrobu předčasně
22. 11. 2004 ÚPV organizuje fórum o právech k vynálezům Hynek  Hanke
21. 11. 2004 Volby v Iráku se budou konat 30. ledna 2005
22. 11. 2004 A až se vzpamatují z krveprolévání........
22. 11. 2004 Špatné zboží se nestává prodejným ani v lepším obalu Radim  Valenčík
22. 11. 2004 Michael  Marčák
22. 11. 2004 Dekonstruktivismus: Veškeré citáty jsou čirou fikcí, mystifikací a satirou Petr  Svoboda
20. 11. 2004 Skrytá reklama v televizi Nova?
22. 11. 2004 Josef Lux Přemysl Mýša Pergler
22. 11. 2004 Smlouva pro hospodářskou a ekologickou spravedlnost
22. 11. 2004 V sázce je naše víra Marta  Pešková
21. 11. 2004 Jdi dál a už nehřeš Hana  Pfannová
22. 11. 2004 Ingrid Bétancourt: 1000 dní v zajetí Simone  Radačičová
22. 11. 2004 Zmírní EU sankce vůči Kubě? Simone  Radačičová
22. 11. 2004 Kuba, jiné země a lidská práva
22. 11. 2004 Václav Havel na Tchaj-wanu
22. 11. 2004 Môcť a mať možnosť Radovan  Geist
22. 11. 2004 Arafat Radovan  Geist
22. 11. 2004 Čo je to vlastne za odkaz pre budúce generácie ? Miloslava  Kodoňová
22. 11. 2004 Eurostrany a hľadanie ich miesta Stephen  Day
22. 11. 2004 Udalosti, ktoré zmenili pohľad na svet Michal  Barnovský
19. 11. 2004 USA: Televizní propagandou k šíření ultrapravicového vlivu
19. 11. 2004 Ukázka marxistické dialektiky a demagogie Jiří  Drašnar
20. 11. 2004 Gödel a minulost
20. 11. 2004 Násilí se rozšířilo po celém Iráku
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
22. 11. 2004 Jak daleko může právník s drzostí dojít Robert  Kvacskai
22. 11. 2004 Josef Lux Přemysl Mýša Pergler
22. 11. 2004 Dekonstruktivismus: Veškeré citáty jsou čirou fikcí, mystifikací a satirou Petr  Svoboda
22. 11. 2004 Etika v České republice - pohled z Německa Josef  Hladik
22. 11. 2004 Teroristé jako filmoví režiséři   
22. 11. 2004 Deníky Josefa Mengeleho Fabiano  Golgo
22. 11. 2004 Ministr financí Sobotka neví, o čem mluví Štěpán  Kotrba
21. 11. 2004 Levice je mrtva   
19. 11. 2004 Studie o "zázračných otěhotněních" byla falešná   
19. 11. 2004 Přehlídka amatérů Václav  Dušek
19. 11. 2004 USA: Televizní propagandou k šíření ultrapravicového vlivu   
18. 11. 2004 Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě Bohumil  Kartous
18. 11. 2004 Mediální kýč podruhé ukradené revoluce Štěpán  Kotrba
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík