Povrchnost a duchovní labilita zmítá pověřenými osobami za naši šťastnou budoucnost a nejeden takový strýc ještě neodrostl ani krátkým kalhotám a školním škamnům. V dobách dávných rozhodovali z našeho pohledu nedospělci, ovšem položme si otázku jak? A budeme-li k sobě pravdomluvní, nezbude nám než přiznat -- nedosahujeme jejich úrovně.

Mlžíme kolem sebe v domnění dokonalé ochrany naší osobnosti, i když v některých případech k osobnosti máme vzdálenost mnoha světlených let. Nenecháme si v reálném čase poradit a musíme se vydávat do neprobádaných oblastí, vždy znovu s chybnou školní vybaveností. Spoléháme na dohody, podpisy pod smlouvami a přitom často už při jejich signování myslíme na pozdější porušování domluveného. Všechno se opakuje, nic nového pod sluncem.

Zbraně a vojenské systémy jsou spekulativně dodávány do zemí problematických z dnešního pohledu a nedodávaných do zemí neproblematických z dnešního pohledu -- a zbraní přibývá jsou zdokonalované v tajných laboratořích. Nejedná se o pistolky z oblasti dobrého vína, co údajně vystřelí, kdy nemají a naopak nespustí, když by bylo potřeba. Tato komodita je dobrá ještě tak pro hodně zchudlé mafie a naše státní ochránce, možná poslouží i v zemích vyměňujících dosud zlato za korálky a zrcátka, i když stěží lze už najít tak hloupou zemi. (Konečně naše reálně socialistické výrobky z dob přátelství na věky věků nemají odbytiště, kdysi zaručující prosperitu a přiliv financí do státní pokladny Doby se změnily. Všude chtějí žít lépe.)

Lidská vynalézavost nezná mezí, lidé se zabíjeli od nepaměti. Je dosti možné, že první zbrojíři byli ti, co kšeftovali s kyji posbíranými v pralesních zbrojírnách. Zdokonalování zločinu potřebovalo k vývoji stále více peněz, prodejného mozkového potenciálu, výrobu na meziplanetární úrovni, ochranu před zcizením čehokoli tajné služby předcházely svými plány ohrožení myšlenkových a výrobních pochodů za asistence politiků, obchodníků a připravených a vycvičených armádních masových konzerv čekajících na rozkaz -- vyrazit, zničit, prověřit, vyzkoušet.

Pokud se vládcové nemohou spoléhat na násilí, zvolí cestu jak nalézt cestu k duším poddaných za pomoci finančních podmínek, různých daňových prázdnin a pro zvlášť podařené povahy dokonce daňové ráje -- kde není třeba vlka se báti. Čeládka nevhodná vyslovení jejího jména, doplňují ji noví vyvedenci a zaujímají strategicky výhodné pozice. Zbožňován všemi, každým odmítán. Humanitní kazatelé byli vykázáni na okraj společenského dění za asistence výběrových komisí, majících ve svém středu nositele mozků velikosti hrášku. Světe div se, hrubá síla, nevymáchaná huba, stále mají navrch.

Zbraně posvěcovali kněží, komisaři, politruci, samozvanci a ke všemu ještě rozhodovali o metálech a prebendách. Lidi mřeli a mřou v konfliktech živených šikovnými mluvčími pekla, humanitní pomoc selhává díky vysoce postaveným zrůdám nevážících si života -- neboť žít je pro ně pravým utrpením. Nepochopili, že žití v sobě obsahuje nebezpečí od okamžiku zrodu -- domnívají se, že jsou samotným osudem a mohou trvale a bez následků ovlivňovat druhé.

Lidé mívali, mívají a mít budou dobré a špatné nápady. Kdysi existoval Baruchův plán kontroly atomové energie. Mezinárodní orgán by měl monopolní právo vlastnictví atomových surovin, štěpných materiálů i podniků vyrábějících atomovou energii v celém světě. Převzal by všechny atomové zbraně a bděl nad jejich nerozšiřováním. Myšlenka v sobě dále obsahovala plán na zničení jaderných zbraní a uveřejnění všech nukleárních tajemství. (Později byla tato myšlenka vykládána jako utopická a nebezpečná pro každého normálně uvažujícího tvora). Jednání na půdě OSN v roce 1947 ztroskotala, velká východní země něco podobného odmítla v zájmu pracujícího lidu a poťouchlých ideálů.

Kontrola zbrojního průmyslu je prováděna záměrně lajdácky. Státy potřebují výrobce zbraní, aby se nezastavil příliv peněz do státních pokladen -- a zbraně lze prodat i po záruční době, komodita vyvažovaná zlatem, slonovinou, zrcátky, korálky a špinavými penězi. Modelová situace: Vysoko v oblacích letadlo, odhodí nálože. Pilot je hrdina v každém případě. Dole lidé rozsekaní na kousky, děti, starci, ženy...hrdina nevidí, je chválen a na prsou se mu zaskví řád. Oceloví vrazi by potřebovali denně pohlížet na obrazovky nesoucí jejich dílo zkázy -- dívej se a řekni si: jsem vrah, nic víc, jsem loutka usazená v kabině stroje, mačkám tlačítka a beru na sebe roli všemohoucího, já ubožák, já zelený mozek, já stroj na poslechnutí rozkazu, já zbytečná hyena v lidské podobě! A přesto se najdou v lidském rodu zoufalci obhajující bombardování, střílení ve jménu Boha milostivého, hrdinové s pupíky, starci nemocní a nad hrobem, vyšeptalí mluvkové a neplodní filozofové, narcisové sami sebe zbožňující, toužící, aby jim zbytněl mozek a stala se z nich výzkumný ústav schopný ovládat vývoj světlé budoucnosti.

Bytostem uvažujícím o potřebách zbraňových systému útočných či obranných je napomoženo -- máme léky, drogy, peníze, zakázané hry a hříčky. Na každého něco víme, něco povíme a něco ne, podle zásluh a poslušnosti. Jedna letní zpráva přinesla veselou novinku: soudce onanoval při soudních líčení. Proč? Z nedostatku jiné činnosti anebo se mu zdálo, že nejlépe se vede tomu, kdo si se vším poradí a pomůže sám?

Veselé zprávy nám dávají záruku -- není smutno tomu, kdo žije v nevědomosti.