Gray je autorem velmi dobré studie svého přítele, filozofa Isaiaha Berlina, jehož pluralistickou filozofii dál rozvíjí svými texty. Berlinova filozofie podle Graye žije "jedinou myšlenkou obrovské podvratné síly", hodnotovým pluralismem, že sice konečné lidské hodnoty jsou objektivní, ale neredukovatelně rozmanité, že jsou spolu navzájem v konfliktu a že jsou často neslučitelné a racionálně neporovnatelné.

A to je Grayův postoj ke svářejícím se ideologiím dnešní doby. Ostře například Gray odmítá neokonzervativce Bushovy vlády - "nové Jakobíny z Washingtonu", kteří se domnívají, že je možné ze světa odstranit zlo. "Nebezpečím americké zahraniční politiky," píše, "není, že je posedlá zlem, ale že je založena na přesvědčení, že zlo je možno zrušit." Taková pošetilost je podle Graye nesmírně daleko od moudrosti amerických Otců zakladatelů, pro něž bylo "účelem vlády nikoliv přivést nás do Země zaslíbené, ale vytvořit obranu proti navracejícímu se zlu, vůči němuž lidský život přirozeně inklinuje".

Gray je posthumanista. Podle Graye jsou takzvané světské systémy, které nám nyní na Západě vládnou, produktem pozůstatků náboženství, stejně jako bylo osvícenské přesvědčení, že pokrok je možný, "že se lidský život s růstem znalostí zlepšuje".

Gray dědici filozofie z osmnáctého století pohrdá: šířili údajně nové pohanství, ve skutečnosti to však byli novokřesťané, "misionáři nového evengelia, fantastičtějšího než cokoliv ve víře, o níž si mysleli, že ji opustili". Osvícenství jen podporovalo náboženství jinými prostředky a jeho víra v pokrok byla křesťanská, jenže z ní byly odstraněny "transcendence a tajemství". Mnoho lidí, kteří dosud mají náboženskou víru, je schopno podle Graye myslet daleko hlouběji a tito lidé jsou daleko vzdělanější než většina jejich liberálně-humanistických oponentů.

Pokrok podle Graye existuje pouze ve vědě, kdežto v "etice a v politice je něco takového jen pověra". Gray systematicky útočí na představu, která poprvé vznikla v renesanci a byla posílena v době osvícenství, že se historie nevyhnutelně vyvíjí v přímé linii a že se lidská přirozenost nevyhnutelně zlepšuje, jak naše znalosti rostou. Přiznává, že v některých oblastech se věci skutečně zlepšily: zrušili jsme mučení u soudu a velký prospěch přináší moderní zubařství. Je ale velkou chybou si myslet, že více zubních protéz a méně palečnic z nás udělá lepší lidské bytosti. "Lidské znalosti rostou, avšak lidské zvíře zůstává stejné."

Gray je stoik a tvrdí, že jediné, čeho můžeme dosáhnout, je snažit se zkrotit drsnější instinkty člověka-divocha a drobnou prací omezovat síly, které hrozí, že nás zničí. Takzvanou válku proti terorismu, v níž se "[monstrum] dr. Strangelove spojil s [mediálním kazatelem] dr. Billy Grahamem" považuje za velmi nebezpečnou akci druhu homo sapiens. Ano, al Kajda je hrozbou samotné existenci našich liberálních hodnot na Západě, ale je vrcholem pošetilosti domnívat se, že lze ji porazit silou zbraní. Namísto invaze do Iráku a hrozbám vůči Sýrii a Íránu by bylo rozumnou politikou zabývat se regionálními konflikty, jako je izraelsko-palestinská krvavá pře a oddělit je od činnosti al Kajdy, čímž by se vrátil terorismus "na historicky normálnější úroveň".

Kompletní recenze ZDE