27. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 9. 2004

Proč v českém školství už deset let selhává management jakosti?

Autor se zabývá vážnými problémy současného českého školství.

1. Návrh n-té verze nového českého školského zákona

Připomíná už notně opotřebovaný pingpongový míček. Ministryně kalkuluje nejen se svojí mediální popularitou, ale i faktorovou analýzou všeobecného celospolečenského znechucení, s únavou a resignací poslanců i veřejnosti z nekonečných polistopadových školských tahanic.

I nejvyšší velerada moudrých v Senátu před prázdninami jen opatrně taktizovala, když monstrózní staronovou vládní předlohou detailněji neanalyzovala a pod záminkou absurdit kolem maturity na středních školách ji vrátil do Parlamentu. I tak se možná v příštích dnech podaří pod jiným názvem, se zavřenýma očima a zacpanýma ušima, odbočit na švédsko-českou úvozovou cestu "jednotného" školství. To se expremiérovi, nyní už v Bruselu, bude jistě líbit a i český chlapecky nejmladší premiér na světě - je sám důkaz, jak je si možné poradit se vzděláním i s kariérou bez reforem školství. I s celoživotním vzděláním je za vodou. Jiní maximalisté ale jdou dále a pošilhávají si už nikoliv po Británii, ale přímo po Skotech v sukních, jak tam ten "étos" do škol navrátili a jak jej teď kontrolují a i jinak důmyslně zjišťují kvalitu škol.

Většina řadové pedagogické veřejnosti i s rodiči je tu ale dále spokojená se středoevropskou vzdělávací tradicí založenou na vědomostní škole, buď akademicky zaměřené nebo s odbornou středoškolskou přípravou, umožňující získat profesionální vzdělání pro praktický život tak říkajíc ve zkráceném řízení, v nejhorším případě s tříletou vyšší "nástavbou" - nyní někde i "bakalářskou".

Češi jsou vůbec nedůvěřiví pochybovači, váhavci, počtáři a pokrytci -politiky a ministry nevyjímajíce. Módní trendy nedávno z Východu a teď zas ze Západu zde "lid" jen tak post-moderním vůdcům z ruky nesezobe. Každá průměrná rodina ví, kolik korun je stojí mateřská, základní a střední škola, a přibývá těch, kdo si už vůbec nemohou dovolit financovat svoje ratolesti na školách vyšších a vysokých, ani když je prý školství "zdarma". Některé páry už děti raději neplánují.

Nabádavě uhlazené věty několika sociologů, že by bylo třeba zvýšit prostupnost systému a dostupnost vyššího a nejvyššího vzdělání i pro rodiny sociálně slabé a nemotivované a přibrzdit tak marginalizaci a rozpad sociální soudržnosti zatím tyto trendy neobrací.

Česká mládež ze škol v cizině nám píše, že se tam k vlastnímu školství chovají citlivěji ( v Německu, Rakousku, Švýcarsku, ale i ve Francii a jinde), ale byla zveřejněna i četná svědectví, kde se čeští studenti usmívali nad nároky např. amerických středních a "high" škol. Studující mladí tam prý zase vyjádřili údiv nad vědomostmi a rozhledem našich žáků a chtěli by je mít také.

Zvláštní kategorií v českém školství jsou pak inteligentní, pilní a zdvořilí Asiaté, kteří začínají stále více zabírat přední místa při přijímacích zkouškách. Mluvit zde o pojetí vzdělávání a životním a pracovním stylu v zemích odlehlých, např. učitelů v Japonsku, raději zůstává tabu. V éře "globalizace" je to s podivem.

2. Příklady léta pokračujících omylů

Těmi jsou v návrhu zákona opět příliš stručně a neurčitě vymezené úlohy a styly práce České školní inspekce (ČŠI), ač jde o zcela novou organizaci budovanou už ve svobodných demokratických podmínkách. U instituce vzniklé na zeleném drnu bychom předpokládali, že její nosný skelet i vnitřní obsahová struktura budou splňovat nároky nejmodernějších principů pro sledování a vyhodnocování kvality. Kde ale v Česku nalézt pro takovou vysokou ambici oporu?

Nejspíše u "České společnosti pro jakost", obsahově v mezinárodně platných Normách pro řízení jakosti ( tzv. EN a ISO) a z nich odvozených ČSN ISO. Jejich myšlenková podnětnost po transformaci by pro využití ve školství byla také žádoucí a už před léty mohla zabránit tomu nejhoršímu při tvorbě inspekčních "koncepcí", "metodik" i vlastní kontrole kvality.

Druhým významným zdrojem kontrolu škol by měly být obecné zásady pro audit jakosti.

Žádnou z takových inspirací v dosavadních činnostech ČŠI a ani v navrhované kodifikaci sekce zákona však nenajdeme.

Paragrafy o kontrole školství tak opět vznikly jen jako odvar rutinních právně-byrokratických schémat, které známe ze starších zákonných norem o školní inspekci, kde zejména předválečné a říšsko-rakouské normy byly ale manažersky i věcně daleko promyšlenější, odvážně precizní i v detailech.

Předkladatelé se nepoučili ani na konstrukci Zákona o NKÚ, k jehož filosofii a stylu práce lze ČŠI částečně přirovnat.

Místo toho se předkladatel v paragrafech soustředil jen na popis znaků, rituálů, procedur a dokumentů o školní inspekci.

Že účel světí prostředky úřednických lobby a dalších zájmových skupin dokládají ve školském zákoně i některé "zásady" vypíchnuté jako nové "priority": Sídlem ČŠI musí být zřejmě jen Praha, o nezávislosti kontrolorů tam není ani zmínka, školní inspektory nebude už jmenovat ani odvolávat jako dosud ministr školství, aby měli aspoň ten drobínek "nezávislosti" a "jistoty". (Taková pojistka ke komunikaci přímo s císařem pro krajní nouzi tam ale byla i za zesměšňovaného starého Rakouska!) Organizační struktura ČŠI nemá být demokraticky "plochá", ale přísně vojensky hierarchická atd.

Větou: I z hlediska moderního managementu bude zase kodifikována bezzubá fosilie?

3. Kontrola a řízení jakosti ve školství vždy obtížně odolávaly tlakům

Přicházejí i teď zevnitř i zvenčí. ČŠI a OECD ( viz letošní Education at a Glance) se o zdejším školství jediné vyjadřují pravidelně i autoritativně.

Vlády doma i v zahraničí přesto raději otálejí s veřejnými diskusemi o vzdělávání. Výstupy ČŠI jsou zde už léta formalistické, opatrnické, obecně málo konkrétní a tápavé v metodologii i metodice.

Po zkušenostech převládla však rezervovanost i k doporučením dle indikátorů OECD. Ty jsou sice ambicióznější, ale statisticky diskutabilní, balancují mezi ideologickou předpojatostí a nezávislým auditem.

Terénní zprávy ČŠI mají už léta bohužel minimální význam pro školy, zřizovatele i pro veřejnost. Tabulky, grafy a další virtuální výstupy vznikající selekcí a filtrací ve vrcholových analytických odděleních této organizace z databází nepostihují analyticky komplexně a do hloubky faktický stav školství, jeho potřeby, jeho silná, neuralgická i velmi slabá místa. Navzdory tomu, že vedení ČŠI v Praze se za deset let už znásobilo z původních asi 20 lidí pětkrát. ( Celkově má ČŠI zhruba 600 lidí, z toho 300 školních inspektorů.)

Je zde skoro zásadou, že i naše školské platné právní normy a úmluvy se interpretují formálně, a umožňují tak únik z reality i od odpovědnosti. (ČŠI např. odmítala řešit stížnosti, jeden z klíčových indikátorů jakosti.)

Delikventní kauzy žáků státní inspektoři ( a politici) dále právně relativizují, ač by vyžadovaly činy.

Jsou trvale ignorovány i všeobecné auditorské standardy a metodologie pro práci v terénu a při sestavování atestovaných zpráv s jasně formulovanými názory.

Sporné indikátory pro jakost, se kterými po letech inspekce přišla, se ukázaly být nekompatibilní se zavedenými rutinními postupy a zlozvyky podle inspekční, byrokraticky rigidní metodiky, takže aktuálně v organizaci zavládla bezradnost.

Po roce 1990 ( na rozdíl od Rakouska či Francie ) je zde znemožněna náprava zjištěných vad na místě. ČŠI chybná rozhodnutí, procesy a personální selhání nesmí pozastavit, nesmí jmenovitě ukázat na chyby, zejména ne na ty, které by se týkaly mocenských elit v exekutivě.

Zavedené formy a rituály tak soustavně a dlouhodobě rdousí všechny pravdivé obsahy a smysl aktivit.

Na rozdíl od staré konstituční legislativy už není ČŠI orgánem poradním a iniciativním, vše mimo schéma metodiky je přísně trestáno. Důsledkem je i proto průměrnost, opatrnost, alibismus, resignovanost inspekčních zpráv.

Tak úřad po listopadu původně vnímavý, flexibilní, komunikativní, značně nezávislý, založený na důvěře v profesionální zdatnost a věrohodnost inspektorů, se změnil v dispečersky řízenou para-militární organizaci s rozkolísanými kritérii a umělými výkonovými parametry.

Letošní závěrečná veřejná zpráva o školství byla dle našich zdrojů např. předem konzultována a "připomínkována" s šéfy na ministerstvu. Dle ústředního mustru byly pak napsány veřejné zprávy v regionech. Obdobně je ale nakládáno s dalšími profesionálními analýzami. Jeden z důvodů frustrace i fluktuace slušných lidí v organizaci.

Ploché soft-vedení, profesionální kontrola sobě rovnými a kolektivní inteligence, byly potlačeny právě před deseti lety.

Smutné výročí instalace byrokratické tuposti, vytěsnění odbornosti, nástup ignorance a resignace na nezávislé kritické myšlení.

4. Největší krize ČŠI od jejího vzniku je dnes. Bude i zítra?

Do kyberprostoru před prázdninami vyhřezla vzpoura školních inspektorů popisujících bossing a mobbing, současný i letitý marasmus, nevolnické poměry v organizaci. Úřední výzva náměstka bývalé šéfky ČŠI k denunciacím kritiků vnitřních poměrů v úřadě tomu dodala podúřednický odér.V tichosti byla o prázdninách ministryní odvolána ústřední školní inspektorka.

Je to jen další trapná pointa v mezihrách opakovaných personálních krachů v nejvyšší kontrolní státní instituci pro školství?

Přesto návrh školského zákona chce dekapitovat školní inspektory úplně. Když nebudou jmenováni a odvoláváni přímo ministrem, ale nadřízenými, budou přece méně sebevědomí, vzpurní a manipulovatelnější. Fluktuace profesionálů bude pokračovat?

5. Examinátoři a doporučení OECD

I OECD je ve zprávách závislé na mravní integritě a povinné profesionální péči auditorů-examinátorů. Ani ono není ale imunní ke globální post-moderní hodnotové relativizaci demokratické legitimity i legality.

Proč např. tvrdí, že bude tolerovat tradice národních vzdělávacích systémů, když srovnávacími studiemi vytváří tlak na globální unifikaci školství?

Její hrubé indikátory jakosti jsou necitlivé zejména na kontexty, nerespektují nuance a vlastní národní důvody a motivace. ( Je otázka, jak zde k letošnímu (pod)průměrnému obrazu českého školství v mezinárodním srovnání přispěly i medvědí služby místních poturčenců.)

Zdrženlivost národních vlád k vlastní i globální komparatistice školských systémů je proto rozumná. Je pojistkou před hysterií, excesy a poručníkováním zevnitř i z venku, které starší generace pomatují z minulosti.

Ohroženo je zde nyní zejména střední odborné školství- středoevropská zvláštnost typická i pro německy mluvící země a Švýcarsko. Kvazi-žebříčky zemí dle "kvality" a "pokročilosti" u kvantitativních ukazatelů je nutné bohužel dále znovu prověřovat i z hlediska obsahů a organizačních struktur. Těžko porovnávat hrušky s jablky.

Potvrzuje se, že na rozdíl od tendencí ke globální jakosti u (nad)národních komplexů např. v průmyslu a obchodě, sotva kdy budou ve školství platit dvě zlatá pravidla pro audit jakosti: 1/ Dělat věci správně napoprvé. 2/ Počínat si správně uvnitř, aby vycházely jen správné věci (myšlenky, osoby) na výstupech.

6. Standardizační a jiné sociálně inženýrské manýry

I v pedagogice nás to přibližuje k orwellovskému světu manipulací, ve kterém už zčásti stejně žijeme.

Po zkušenostech zde a na základě školské inspekční praxe v zahraničí, kde opět ustupují od neosobního kontrolování ve prospěch lidského dialogu a metodické pomoci, bylo by už konečně na čase , aby za poslední léta neuvěřitelně zbytňující úřednická mašinérie ČŠI , ujídající z rozpočtu školství stamiliony, už konečně promyšleněji plnila úlohu spolehlivé kontrolní, analytické a prognostické zpětné vazby pro občany, školy, veřejnou správu, vládu a Sněmovny. S těmito novými rolemi krásná ministryně jen slovně a tajemně koketuje. To je ale velmi chabý pokrok v poznání.

Do budoucna by stát neměl už tolerovat , aby ČŠI zůstávala nedospělá - i ve vážnosti, i v odpovědnosti za výsledky vlastní práce. Zatím je zbytečný luxus pro tento stát, který si koleduje o rozpuštění.

Role ČŠI se musí změnit nejen proto, že je zatím jediným profesionálním nástrojem pro nezávislé, objektivní a kritické monitorování českého školství, ale i proto, že se novým správním uspořádáním školy vymanily z detailního ministerského poručníkování. Paradoxně se s rostoucí autonomií škol ale naše vědomosti o jakosti škol ještě více rozostřují, zvyšuje se i nespokojenost mezi rodiči a v samosprávě. Některé radnice už předvedly, že na jakost škol jsou velmi citlivé, mají svoje názory, očekávání a dokáží zasahovat. (Tento jejich mandát má ale nový zákon neutralizovat, což je velmi sporné.)

Historickou situaci z hlediska nových celospolečenských interakcí inspekce návrh zákona nedomyslil a hrozí, že, podobně jako zrušené školské úřady, také kraje a obce si budou zřizovat stínové kontrolní orgány pro jakost. Odborný tisk už popsal, jak si kontroloři v některých školách už podávají dveře...

Bylo by osudnou chybou pro české školství , kdyby tak málo povedený školský zákon i Českou školní inspekci v její dosavadní nefunkční podobě legislativně zakonzervoval na další léta.

                 
Obsah vydání       27. 9. 2004
28. 9. 2004 Jimmy Carter varoval před volebními problémy na Floridě
27. 9. 2004 "Tony Blair to myslí upřímně"
26. 9. 2004 "Lítostivý" Blair požaduje jednotu tváří v tvář irácké teroristické hrozbě
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík
27. 9. 2004 Přikloní se Kanada k americké raketové obraně kontinentu? Miloš  Kaláb
27. 9. 2004 Proč jsou církve konzervativní -- a proč by být neměly Boris  Cvek
27. 9. 2004 Proč v českém školství už deset let selhává management jakosti? Ivo V. Fencl
25. 9. 2004 Dědeček George W. Bushe měl podnikatelské styky s firmami v nacistickém Německu
26. 9. 2004 Brudlý krampoblouch - soutěž literárních sborníků českých škol
26. 9. 2004 V Londýně nouzově přistálo řecké letadlo
27. 9. 2004 Lidové noviny dál šíří bludy o detektoru lži Hynek  Hanke
24. 9. 2004 Rasismus v České republice
28. 9. 2004 V Praze se konalo České sociální fórum
28. 9. 2004 Sociální spravedlnost "není sen, ale možnost" Štěpán  Kotrba
26. 9. 2004 České sociální fórum začalo skromně, ale zřetelně - požadavkem na "jiný svět, který je možný" Štěpán  Kotrba
27. 9. 2004 Nové číslo časopisu A-kontra je věnované především freetekno kultuře
28. 9. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 17. září 2004
27. 9. 2004 Smrkovského argumenty a pseudoproblémy zamindrákovaných "strážců veřejného blaha" jsou opět na stole Karel  Kobosil
27. 9. 2004 Soužití kultur bez předsudků Milan  Valach
27. 9. 2004 Rovné příležitosti a vlamování se do otevřených dveří Jan  Čulík
27. 9. 2004 Dostávají podporu jen romské rodiny?
25. 9. 2004 Britská vláda se obává, že dojde k útokům proti muslimům
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
24. 9. 2004 Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy Josef  Ludvík
24. 9. 2004 Incident na letišti Jan  Čulík, Jan  Sýkora
24. 9. 2004 Pan Zavřel má možnost domoci se práva Ivan  Válek
24. 9. 2004 "Osa BBC-Guardian zosobňuje vážné nebezpečí zájmům Spojených států"
24. 9. 2004 Jeďte studovat do Oxfordu! Jan  Čulík
23. 9. 2004 Miloš Zeman: "ČSSD bude úspěšná jen tehdy, bude-li vedena úspěšnými"
24. 9. 2004 Jednou měř, 2x neřež Claudia  Just
24. 9. 2004 Jednou měř, 2x neřež Claudia  Just
24. 9. 2004 Attila the Stockbroker Stanislav  Holubec
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 9. 2004 Lidové noviny dál šíří bludy o detektoru lži Hynek  Hanke
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík
27. 9. 2004 Proč v českém školství už deset let selhává management jakosti? Ivo V. Fencl
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
25. 9. 2004 Dědeček George W. Bushe měl podnikatelské styky s firmami v nacistickém Německu   
24. 9. 2004 Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy Josef  Ludvík
24. 9. 2004 Incident na letišti Jan  Čulík, Jan Sýkora
24. 9. 2004 Čekáme na nového Hitlera? Martin  Škabraha
24. 9. 2004 Jednou měř, 2x neřež Claudia  Just
24. 9. 2004 Jeďte studovat do Oxfordu! Jan  Čulík
23. 9. 2004 Papírování namísto pomoci matkám postižených dětí Martina  Dostálová
23. 9. 2004 Mě stát taky bere na hůl, že mám nemocného syna   
23. 9. 2004 Média a tajné služby Miroslav  Polreich
23. 9. 2004 Poslušně hlásím, pane lajtnant... -- cíl výchovy? Boris  Cvek

Školství RSS 2.0      Historie >
27. 9. 2004 Proč v českém školství už deset let selhává management jakosti? Ivo V. Fencl
24. 9. 2004 Jeďte studovat do Oxfordu! Jan  Čulík
23. 9. 2004 Poslušně hlásím, pane lajtnant... -- cíl výchovy? Boris  Cvek
14. 9. 2004 S kůží na trh Ivo  Bystřičan
31. 8. 2004 V Brně vzniká Univerzita obrany Jaroslav  Hlaváček
24. 8. 2004 Vládní sliby ve školství Ondřej  Hausenblas
5. 8. 2004 Povinná maturita z matematiky - první krok k oživení společnosti?   
4. 8. 2004 Proč povinnou maturitu z matematiky?   
2. 8. 2004 Jak britské univerzity začínají "prodávat" slabým studentům univerzitní tituly   
2. 8. 2004 Státní maturita z matematiky: Prostě jen špatný nápad Jakub  Malinovský
14. 7. 2004 Vzdělání jako nástroj individuálního prospěchu? Bohumil  Kartous
2. 7. 2004 Poslankyně ČSSD nařídila pedagogům domácí vězení   
1. 7. 2004 Svoboda a zodpovědnost jsou dvě strany téže mince Petr  Plaňanský
30. 6. 2004 Komunisté proti rodině aneb výuka doma Josef  Vít
21. 6. 2004 Dyslektikové v britských školách: Zákon jim zaručuje rovné postavení