K významnému zatáhnutí za brzdu snahám o zahájení digitálního vysílání zaveleli samozřejmě mediálně známí poslanci Langr, Pleva a Vrbík za v podstatě tichého souhlasu členů mediální komise za ČSSD, KSČM a KDU-ČSL (čestnou výjimkou je lidovecký poslanec Talíř, předseda komise, který se zdržel hlasování o usnesení). Ivan Langr vystoupil opakovaně se svojí obvyklou dávkou vydatné demagogie o právních nejistotách a nezodpovědném postupu. Vrcholem jeho vpravdě divadelních výstupů byla deklarace o podání žaloby na předsedu RRTV či o způsobu, kterým hodlá doprovodit své stanovisko. Digicidní poslanec Pleva jasně demonstroval své pochopení problému a skutečně perlil, Vrbík se přidal s ad hoc připomínkami ke Zprávě RRTV o digitálním vysílání o popisném charakteru zprávy, chybějící analýze apod... K nim se přidal i poslanec Skopal s tématem mudrování o rizicích přidělení licencí.

Poslanci si zřejmě velmi dobře uvědomili , že hlavně musí být vidět v televizi a komu mají být hlavně vděčni za to, že nejenom mohou hlásat své politické názory široké veřejnosti, ale i vystupovat v zábavných pořadech. Je také docela možné, že za jejich postoji (alespoň některých) stojí téměř patologický odpor vůči veřejnoprávním médiím a vydatná příchylnost ke komerčním médiím.

Dotčení poslanci předvedli skutečný kotrmelec, hodný vyšší školy politické demagogie. Místo toho, aby komise konstatovala, že ani za 3 roky svého působení neudělala ani jeden reálný krok (stejně tak i dotčená ministerstva) k vyřešení právních nejistot kolem zahájení digitálního vysílání, obvinili z toho RRTV a začali ji dávat přímé pokyny v rozporu se zákonem.

Využili samozřejmě také atmosféry obav z možných arbitrážních řízení a začali vytvářet fámu, že dokončení vyhlášeného řízení k udělení licencí v sítích B a C je takovým nezvratným krokem, který může vést k arbitrážím.

Je ovšem nepochybné, že jakékoli rozhodnutí (či naopak nečinnost ) RRTV může vést k soudním žalobám a že stávající přiřazení uchazečů do sítí B a C je věcně v rozporu s novým regulačním rámcem. To ovšem jistě není nevratným krokem, jestliže v budoucí digitální novele dotčených zákonů budou mít subjekty trhu možnost změny provozovatele sítě, což odpovídá volnému trhu.

Poslanci se dopustili právně či věcně pochybných stanovisek:

• Dle § 7 odst. 10 nesmí členové RRTV pro výkon své funkce přijímat žádné pokyny a instrukce. Je zřejmé, že uvedené usnesení komise je v nejméně ve 2 konkrétních doporučení komise v rozporu s ustanovením zákona. Zákon nijak nedává komisi pravomoc zasahovat do postupů RRTV, konaných dle zákona. Dané usnesení komise pak naopak dává do ruky současným uchazečům o digitální vysílání možnost, pro případ, že RRTV uposlechne těchto pokynů komise, obrátit se na příslušné soudní orgány s žalobou o závažném porušení zákona.
• Komise např. požaduje, aby RRTV omezila rokem 2007 platnost přidělovaných licencí a vázala tak časovou platnost licencí na platnost dočasných povolení provozovatelů sítí dle rozhodnutí ČTÚ. Takové časové omezení je z hlediska podnikatelského rizika zcela neúnosné a uchazeči to nepochybně musí interpretovat jako rozpor s volnou hospodářskou soutěží resp. jako vytváření bariér pro vstup nových subjektů na trh digitálního vysílání.
• Komise požaduje aby RRTV odložila rozhodnutí o přidělení licencí do doby nabytí platnosti digitální novely zák. 231/2001 Sb. Jinak řečeno: požadují na RRTV, buď aby zrušila dané licenční řízení, či aby jej odložila do doby, než se to bude líbit komerčním televizím.

Autor je členem Rady Českého rozhlasu a účastnil se tohoto jednání.