26. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 4. 2005

Co přesně řekl proti Klausovi místopředseda Evropského parlamentu

Jestliže se hlava státu velice agresivním stylem vrhne do politické debaty o tak zásadní věci, jako je Evropská ústava, a zastává přitom stanoviska odporující pozici vlády a parlamentu vlastní země, je logické předpokládat, že v případě, že konečný výsledek ať už hlasování parlamentu nebo referenda v České republice bude pro dohodu příznivý, zachová se pan Klaus důsledně a rezignuje (na svou funkci), aby tak demonstroval, že jeho demokratické smýšlení je skutečné a upřímné.

Neblahá praxe hromadného odsuzování bez důkladné znalosti kritizovaného objektu, která má v Čechách bohužel tradici, se mi nelíbí. Proto jsem v sobotu napsal poslancům Evropského parlamentu Jo Leinenovi a Alejo Vidal-Quadras Rocovi, jestli by mi nemohli poslat záznam tiskové konference z minulé středy. Záznam vystoupení druhého z jmenovaných jsem v pondělí dostal a tady máte jeho českou verzi. Nehodlám text nijak hodnotit, myslím jen, že je důležité, aby každý kdo má zájem, si ho mohl v plné šíři prostudovat.

Anglický originál najdete na mých stránkách, píše Jiří Staněk.

Dobrý den, děkuji vám že jste přišli na tuto tiskovou konferenci.

Jak všichni dobře víte, Evropský parlament schválil 12. ledna velkou většinou (pro 500 hlasů, proti 137 a 40 se zdrželo) zprávu našich kolegů Méndeze de Vigo a Corbetta k Ústavní smlouvě. V tomto prohlášení Evropský parlament jasně stanoví že:

  • "potvrzuje Ústavní smlouvu a všemi prostředky podporuje její ratifikaci" (§6),
  • "věří že tato Ústava vytvoří stabilní a trvalý rámec pro budoucí rozvoj Evropské unie, který umožní budoucí rozšíření a současně - bude-li to potřeba - obsahuje mechanismy pro provedení úprav" (§7);
  • "opakuje požadavek, aby k informování občanů o obsahu ústavy jasně a objektivně bylo vynaloženo veškeré úsilí." (§10).
  • Evropský parlament vyjádřil přesvědčení že Ústavní smlouva přináší především:

    1. "Větší průzračnost jak podstaty Unie, tak jejích cílů"

    2. "Větší efektivitu a posílení role EU ve světě"

    3. "Více demokratické zodpovědnosti"

    4. a v neposlední řadě i "Více práv pro občany"

    Z tohoto prohlášení vyplývá institutionální pozice Evropského parlamentu ve schvalovacím procesu, která spočívá v podpoře nové dohody. Já jako první místopředseda této komory a pan Jo Leinen jako předseda ústavního výboru zde vystupujeme jménem této instituce.

    Chtěl bych vyjádřit své hluboké znepokojení nad velice nepřátelským postojem, který prezident České republiky, pan Václav Klaus zaujal proti nové dohodě. Především bych se chtěl vyjádřit k jeho předmluvě k českému překladu eseje profesora Anthony Coughlana z Trinity College v Dublinu s názvem Analýza smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou se EU stává státem. V tomto textu pan Klaus rozvíjí sérii argumentů proti ústavě, které jsou předpojaté, neférové a prostě lživé.

    V přímém protikladu proti tomu, co tvrdí pan Klaus, tato smlouva není pro obyčejného občana nepochopitelná. Jeho vlastní neschopnost ústavu pochopit je ve skutečnosti výrazem toho, že on sám odmítá rozumět. To ovšem neznamená, že velká většina českých občanů není schopná smlouvu přečíst a rozpoznat obrovské výhody, které jim tento právní text přináší.

    Mám vlastní zkušenost se schopností pana Klause porozumět věcem z našeho setkání před pěti lety, když ještě byl předsedou českého parlamentu. Tvrdil mi tenkrát velmi sebejistě, že Česká republika se v žádném případě nestane členem Evropské unie před rokem 2007. Jestliže je jeho schopnost porozumět evropské ústavě na úrovni jeho prorockých dovedností, je třeba brát veškerou jeho kritiku s jistou opatrností.

    Ústava netransformuje Unii ve stát. Skutečnost, že unie má společné instituce, společné zákony, společné postupy, vlajku a hymnu, z ní ještě automaticky nedělá stát. Říká se, že Unie je něco víc než mezinárodní organizace a něco míň než stát.

    Takový popis je zavádějící. Unie je nová, zvláštní a výjimečná mnohonárodní a transnárodní politická jednotka. V žádném případě není nadnárodní. Všichni její členové jsou suverénními státy a připojení k Unii nijak nebrání nebo neomezuje jejich suverenitu. Právě naopak. Posiluje je to v tom smyslu, že se zmnohonásobí jejich schopnost ovlivňovat běh světových událostí. Suverenita není synonymem pro izolaci. Pouhý fakt, že se rozhodnete dělat spoustu věcí dohromady s ostatními, nepoškozuje vaši suverenitu, rozšiřuje to její rozsah.

    Pan Klaus věří, že národní stát, jak byl pojímán v devatenáctém století, je jediným správným rámcem, který může zajistit demokracii a ochránit občanské a politické svobody. Ale už jen letmý pohled do evropské historie v posledních dvou stoletích a především historie (milované) vlasti pana Klause nás dovede k poznání, že k zajištění míru, demokracie a prosperity - zvláště v éře globalizace - potřebujeme nové politické a právní struktury, jiné než národní stát. Poukazuje to na fakt, že zatímco Evropská unie se připravuje na budoucnost, mysl pana Klause je zakotvena v minulosti.

    Když pan Klaus tvrdí, že podle ústavy bude Unie a nikoli její členové uzavírat mezinárodní smlouvy s jinými státy, odhaluje zároveň, jak omezený je jeho rozhled. Členské státy podepisují mezinárodní dohody, buď jednotlivě nebo prostřednictvím Unie, podle okolností a s přihlédnutím ke svým nejlepším zájmům. Někdy bude pro členský stát výhodnější jednat jednostranně, jindy bude lepší pro dosažení jeho vlastních cílů využít veškeré ekonomické a politické síly unie.

    V čem spočívá výhoda zřeknutí se společné a důrazné akce na světové šachovnici, které jak se zdá pan Klaus doporučuje?

    Některá varování pana Klause před novou dohodou jsou dokonce absurdní. Zdá se že až dnes, více než padesát let po Římské dohodě, objevil, že unijní zákony jsou nadřazené (primacy) zákonům členských států. Absolutní základ evropské integrace vydává za nové a strašlivé nebezpečí.

    A jak ho má kdokoli brát vážně, když tvrdí, že je nepřijatelné ustanovení Ústavy, že členské státy mohou v Radě EU jednomyslně rozhodnout o převodu některých oblastí rozhodování z práva veta do většinového hlasování bez podpory národních parlamentů nebo mimo kontrolu vlastních občanů? Cožpak si pan Klaus opravdu myslí že jakákoli evropská vláda by se odvážila udělat něco takového proti vůli svého vlastního parlamentu a nebo natruc veřejnému mínění vlastní země?

    Pan Klaus obviňuje vlády z toho že se snaží utajit důležitost ústavy. To je také absurdní. Nikdy v historii Evropské unie se nedostalo takové události, jako je tvorba nové dohody konventem a diskuse a schválení Evropskou radou větší publicity.

    Ve všech členských státech bylo zorganizováno mnoho setkání, debat, seminářů, televizních a rozhlasových programů na toto téma a bylo napsáno tisíce článků a knih, které analyzují, popisují a komentují každý jednotlivý aspekt textu.

    V mé zemi, ve Španělsku, uspořádaly jen obě hlavní strany o ústavě více než tisíc čtyři sta veřejných akcí. Vše během tří měsíců před referendem. Zdarma rozdaly pět milionů výtisků dohody. Je skutečně znepokojivé sledovat, jak pan Klaus zjevně buď neví, o čem mluví. Anebo je snad jedním z těch kteří pravdu úmyslně tají?

    Co se týče argumentu, že Ústava je propagována lidmi prahnoucími po dobře placených zaměstnáních, je na místě panu Klausovi připomenout, že počet míst v Evropských institucích a agenturách je celkově nižší než počet úředníků místní samosprávy v některých hlavních městech našeho kontinentu.

    Navíc, takovouto motivaci by bylo možno přisuzovat stejně tak místním, regionálním i centrálním vládám (státním institucím) kdekoli byly zřízeny. Je škoda že jeden z nejpronikavějších myslitelů mezi liberálními politickými lídry dneška se vydal na cestu intelektuálního úpadku.

    Abych to shrnul, jestliže se hlava státu velice agresivním stylem vrhne do politické debaty o tak zásadní věci, jako je Evropská ústava, a zastává přitom stanoviska odporující pozici vlády a parlamentu vlastní země, je logické předpokládat, že v případě, že konečný výsledek ať už hlasování parlamentu nebo referenda v České republice bude pro dohodu příznivý, zachová se pan Klaus důsledně a rezignuje (na svou funkci), aby tak demonstroval, že jeho demokratické smýšlení je skutečné a upřímné.

    Při nástupu do úřadu, jehož držitelem je dnes pan Klaus, řekl Václav Havel na Nový rok 1990: "Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní křižovatkou Evropy. Proč bychom se jí opět nemohli stát?" a o něco později v článku, který vyšel v říjnu 2004, Havel napsal: "EU není ráj na zemi, je to příležitost". Češi by měli naslouchat tomu, kdo zasvětil život znovuzískání svobody a demokracie pro svou zem a její lid. Ano ústavě znamená ano Vašemu návratu do samého středu Evropy.

                     
    Obsah vydání       26. 4. 2005
    26. 4. 2005 Co přesně řekl proti Klausovi místopředseda Evropského parlamentu
    26. 4. 2005 Pozor na Klause - vede k přemýšlení Miroslav  Polreich
    26. 4. 2005 Dívky jsou zapomenutými obětmi válek
    26. 4. 2005 Vypněte televizi a žijte!
    26. 4. 2005 Slušní novináři se neobracejí k soudům
    26. 4. 2005 Je to možné? Igor  Daniš
    25. 4. 2005 Literární noviny: Opravdu nešťastné vyhrocení Jiří  Vančura
    25. 4. 2005 Literární noviny: Vyhrocení situace mimo právní rámec je krajně nešťastné
    26. 4. 2005 V Brně proběhne slet nacistů Ondřej  Slačálek
    26. 4. 2005 My - 2005
    26. 4. 2005 Další pokus občanů zabránit kácení aleje 52 lip v Katusické ve Kbelech
    26. 4. 2005 Obec spisovatelů a agenti StB Boris  Cvek
    26. 4. 2005 Jak funguje globální občanská společnost
    26. 4. 2005 "Barevné" revoluce s dolarovým pozadím Jiří G. Müller
    26. 4. 2005 Ano, i ONI jsou špatní Petr  Sláma
    26. 4. 2005 Katolická církev: "Jsme úplně stejní jako vy"
    26. 4. 2005 Co je evangelické, evangelikální a evangelikálské
    26. 4. 2005 Některé vatikánské dominanty (1) Miloš  Dokulil
    25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"
    26. 4. 2005 Srdečný pozdrav nové vládě ČR Karel  Mašita
    26. 4. 2005 Jaké zdanění je "optimální"? Jan  Ullwer
    26. 4. 2005 O penzijní reformě trochu jinak Stanislav A. Hošek
    25. 4. 2005 Pražské setkání rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
    25. 4. 2005 Pan prezident se urazil Přemysl  Janýr
    25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS
    26. 4. 2005 Modrá šance pro venkov Josef  Vít
    25. 4. 2005 Smlouva o vládní spolupráci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU
    25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
    25. 4. 2005 Majitelé dětí Bohumil  Kartous
    25. 4. 2005 Alan Sokal a pseudointelektuální bláboly humanitních vědců Filip  Sklenář
    21. 4. 2005 Tony Blaire, myslíte, že vám lidi budou ještě někdy věřit?
    9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
    22. 11. 2003 Adresy redakce

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    26. 4. 2005 Vypněte televizi a žijte!   
    26. 4. 2005 V Brně proběhne slet nacistů Ondřej  Slačálek
    26. 4. 2005 Co přesně řekl proti Klausovi místopředseda Evropského parlamentu   
    26. 4. 2005 Pozor na Klause - vede k přemýšlení Miroslav  Polreich
    26. 4. 2005 Dívky jsou zapomenutými obětmi válek   
    25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS   
    25. 4. 2005 Pan prezident se urazil Přemysl  Janýr
    25. 4. 2005 Pražské setkání rudých ještěrů Štěpán  Kotrba
    22. 4. 2005 Konec ropné éry?   
    22. 4. 2005 Na Brusel! Bohumil  Kartous
    20. 4. 2005 Historie Vlastimila Košťála Bořivoj  Čelovský
    20. 4. 2005 Nahlas o tichém promlčení Bohumil  Kartous
    19. 4. 2005 Mohou za cynismus veřejnosti vůči politikům novináři?   
    19. 4. 2005 Prázdný obal Bohumil  Kartous
    19. 4. 2005 Je váš šéf psychopat?