4. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
4. 4. 2005

Velikonoční hod

V pátek byl první jarní úplněk, ten, který vždycky znamená, že po něm budou Velikonoce. Letos jsou Velikonoce brzy, a to po zimě, která skončila pozdě. Večer jsem měl povídání v rádiu, takže jsme na chalupu přijeli až o půlnoci. Kulatý měsíc byl vysoko nad chlívem zamotaný v roztrhaných mracích. Děti, Kateřina i pes v autě spali.

Když jsem zastavil před bránou a vystoupil, pes se ze zadního sedadla vyřítil přes moje sedadlo ven, vběhl do ztemnělého dvora a zmizel kdesi v zahradě. Lily. Sedmiměsíční světlá labradorka. Před týdnem tu byla po zimě poprvé, ale okamžitě pochopila, že tady je doma. To byla celkem teplá noc. Seděl jsem v otevřeném dřevníku, čichal dřevo, pil pivo a nechával v hlavě mizet obrazy. Lily zase roztahovala po dvoře polínka. Občas přišla ke mně, dotkla se mě čumákem, občas zmizela v temnu zahrady. Nikdy jsem psa nechtěl, nepočítal jsem s ním do svého života. Jenže děti si začaly uvědomovat svou váhu na světě a psa si prosadily. Patří jim přes den, můj je v noci.

Minulý týden tady na chalupě jsem měl ale psa i přes den, protože děti byly na horách. Tu sobotu jsem sázel rybízy a angrešty. Do každého zarytí rýčem se Lily vrhla a rozhrabávala nakrojenou zem. Když jsem konečně nějakou zem vydoloval, vrhla se mi na rýč a hlínu z něj strhla a tryskem kolem mne uběhla kruh. Když jsem posadil do první jámy keříček angreštu, tak mi ho sebrala a lítala s ním po zahradě jako šílená a bavila se tím, jak nadávám a běhám za ní. Když jsem pak zasazené keříčky z konve zaléval, vrhala se do proudu vody a snažila se ho mlaskavě svou velkou tlamou rozkousat, až se z toho zakuckala. Práce šla příšerně pomalu od ruky a bylo to kýčovitě příjemné. Ale musím se přiznat, že si jen docela neochotně zvykám na to, že pes má úplně jinou funkci než být praktický a užitečný. Že je pouze na obohacení citového života. Rozšíření schopnosti mít rád a dostat se za to do vzácného světla -- být milován.

Kus úplňkové velikonoční noci, po našem půlnočním příjezdu, jsem prostál na vlhkém dvoře. Měl jsem v tu chvíli za to, že hluboce cítím, jak Země, teď uprostřed mezi Sluncem a Měsícem, cosi prožívá. I to měsíční světlo je odraz už jarního Slunce. Noční posvěcení toho, že konečně zase začíná život, který půl roku spal. Začíná na půl roku. My teplokrevní ovšem musíme žít celý rok. Je to tvrdá zkušenost. Přeneslo se proto těžiště úspěšné civilizace sem na sever? Lily mi k noze položila mrtvou myš. Ne ulovenou, ale nalezenou, už celou vyschlou. Tak jsem šel spát.

Druhý den jsem zase sázel a ryl, ale Lily běhala s dětmi. Jen v jedné chvíli běžela kolem mě za Klárkou, která svižně přelezla plot, a pes byl zaskočen a nevěděl si rady. Klárka běžela po poli dál k sousedovu plotu. Emigrant Karel má malou bílou kozu, dvě ovce a čerstvě narozené jehňátko. Klárka mezi plaňkami plotu podávala zvířátkům lístečky řepky olejky, která na poli začala pučet, a já se díval na tu scenérii ze zalíbením přes náš plot, dívala se i Kateřina, jen Lily si lehla ke mně zády a měl jsem pocit, že čekala, až nás to přejde.

Asi před měsícem jsem v noci chodil s Lily tři hodiny po Novém Městě. Bez vodítka. Držela se stále kolem mě, na zavolání pochopila, do které ulice zatáčíme, navštívili jsme také dvě hospody a pak šli domů. Měl jsem radost, že takhle by to mohlo dobře, mile a prakticky fungovat. Nakonec jsme přišli před náš dům a já řekl přátelským tónem osudovou větu:

"Lilinko, půjdeme domů". Zoufale se podívala na vrata domu, potom vyčítavě na mě a kalupem to vzala ulicí pryč. Utekla. Já se napřed rozesmál, pak jsem si vzpomněl na jednu pasáž z Kafkova Beschreibung eines Kampfes, a nakonec se vydal také kalupem směrem, kterým zmizela. Našel jsem ji u převrácené popelnice, které neodolala. Přivázal vodítko, posadil, vynadal a dal jí pár výchovných přes čumák, odvlekl domů a bezmezně obdivoval. Ovšem aby byl pes šťastný a mohl se svobodně pohybovat, musí být vychovaný. Nakonec stejně jako člověk.

Poslední půlrok mě všechny obrazy, které mi vzniknou v mysli, opouštějí. Něco si uvědomím, popíšu si to v hlavě, vybarvím, už to mám téměř hotové, jen to dát na papír, a vtom to zmizí. Jak jdou dny po sobě, objeví se další obraz, a stane totéž. Zahlédnu to, uvědomím si to, zformuluji si to, a jako kdyby to už takhle stačilo, zase to zmizí. Teď mi při psaní zmizelo mnoho obrazů. Zůstalo mi jen v hlavě, jak sedíme s Kateřinou o velikonoční sobotě ve vesnické hospodě a probíráme s Georgem německy celý svět a zároveň tuhle vesničku, ve které už deset let bydlí a doma už není nikde jinde. A nakonec z něj vypadne, že tady v Kamenici, a samozřejmě také v jeho Bavorsku, je velikonoční zvyk Eierwerfen. Hod pěti různě barevnými vejci a vyhrává ten, komu se to vajíčko nerozbije.

"Tak o takovém zvyku jsem nikdy neslyšel," říkám.

"Já taky ne," přidává se Kateřina.

"No né, to je normalka," přechází Georg ironicky do své češtiny, "to tady dělá člověk celý rok."

"Každý rok," opravuji ho.

"Samozřejmě," říká už německy. Domluvili jsme se tedy v neděli na jednu na Kejvákově vyhlídce. To je do kopce asi půl kilometru nad naší chalupou. Přišli jsme ve dvě, sousedi z vesnice slavnostně velikonočně hodovali na širokém topolovém stole zabetonovaném do země, ale Georg tam nebyl. Kejvák seděl v čele a mluvil rozšafně. Díval jsem se do mělkého širokého údolí. Nebe bylo souvisle pod mrakem, ale přesto jakoby trochu zlatavého světla se tetelilo v jemné mlze nad zemí. Za hodinu jsme s Eliškou sešli dolů do vesnice a Georga vytáhli z hospody. Ve čtyři letělo první vajíčko.

Pole bylo ještě hodně hroudovaté, mělo jen lístečky při zemi, takže každé vajíčko se rozprsklo jako bílo-žlutý granát a Lily vždy vystartovala a zbytky vejce sežrala. Bylo mnoho veselého povyku a já už měl tři vajíčka rozbitá. Otočil jsem se k lesu a hodil vajíčko mezi stromy. Vejce se po jehličí rozskákalo sice našišato, ale nerozbilo se. Všichni se otočili k lesu a pár vajec přece jen přežilo tento velikonoční hod.

Slavnost skončila, z nebe padalo stále víc jemného zlatého světla, ale na mě padal smutek. Okolo bylo veselo a hlučno, němčina se mísila s češtinou, jak tomu tady bylo celou historii a naše devítiletá Eliška se vydala s Lily po širokánském poli přes několik mezí do mělkého vzdáleného údolí. Malá holčička a velký veselý pes. Jak se jejich postavičky zmenšovaly, smutku ve mně přibývalo. Všechno se mi zdálo dávno a poztrácené na dlouhé cestě. Na dlouhé cestě, na jejíž konci vidím teď v dálce se ztrácet malou holčičku s veselým velkým psem.

31. března 2005

                 
Obsah vydání       4. 4. 2005
4. 4. 2005 Rudá šance! (?) Martin  Škabraha
4. 4. 2005 Nejde o to, která vláda odejde, ale o to, jaká vláda přijde Jaromír  Máša
4. 4. 2005 O hysterické reakci některých pražských studentů Jan  Čulík
4. 4. 2005 ČSSD: Škromach z vlády neodchází, politické grémium si rozdělilo kompetence Štěpán  Kotrba
4. 4. 2005 The democratic deficit in Czech politics Jan  Čulík
4. 4. 2005 Komunisté, deštné pralesy a iPody Josef  Švéda
4. 4. 2005 Nezaujímajú ma celebrity
4. 4. 2005 Začala válka o duši katolické církve
4. 4. 2005 Pravdivé lži: Terminátor americké pravice o populaci a imigraci Dominik  Lukeš
4. 4. 2005 Gross -- kamkoliv se pohne, bude to špatně Irena  Ryšánková
4. 4. 2005 Velikonoční hod Jaroslav  Hutka
4. 4. 2005 Je tohle únor 48`? Bohumil  Kartous
4. 4. 2005 Plot Hynek  Hanke
4. 4. 2005 Michael  Marčák
4. 4. 2005 Organizuje trucující prezident zákulisní puč? Štěpán  Kotrba
4. 4. 2005 Púšťanie žilou v BBC Adrian Peter Pressburg
31. 3. 2005 Moc nočních můr Adama Curtise v Bratislavě
4. 4. 2005 Američané umučili iráckého generála k smrti Bushka  Bryndová
4. 4. 2005 Michael  Marčák
4. 4. 2005 Utváranie európskej politiky Radovan  Geist
4. 4. 2005 Európa verzus Amerika
4. 4. 2005 Schválí Francie evropskou ústavu? Simone  Radačičová
4. 4. 2005 Český Aufschwung na pozadí německých omylů v evropském kontextu Miloslav  Zima
2. 4. 2005 Papež Jan Pavel II. zemřel
2. 4. 2005 Stalo se něco nečekaného? Miloš  Dokulil
2. 4. 2005 Smrt východu a vítězství good old boy Jiří  Dolejš
1. 4. 2005 Kutilové ze Svaté Hory u Příbrami Jan  Paul
1. 4. 2005 Ti, kteří přežili Dominik  Lukeš
22. 11. 2003 Adresy redakce

Velikonoce RSS 2.0      Historie >
4. 4. 2005 Velikonoční hod Jaroslav  Hutka
25. 3. 2005 Kříž ze slov Martin C. Putna
24. 3. 2005 Ježíš před Pilátem Nikola  Čulík
23. 3. 2005 Jidášova úmluva s velekněžími Nikola  Čulík
22. 3. 2005 Čtyřicet dnů (před)velikonočního rozjímání Bohumila Sedláčka Ivo V. Fencl
22. 3. 2005 Rozhodnutí velekněží Nikola  Čulík
21. 3. 2005 Vjezd do Jeruzaléma Nikola  Čulík
21. 3. 2005 Květnou nedělí začíná velikonoční týden Irena  Ryšánková
6. 12. 2004 Šťastné a veselé Velikonoce Tomáš  Koloc
12. 4. 2004 Prásk: Jaká byla spotřeba německých zajíců nejen v České tiskové kanceláři Štěpán  Kotrba
11. 4. 2004 Boží hod velikonoční - máme být svědky vzkříšení Zdeněk  Bárta
11. 4. 2004 Počátky křesťanství Lenka  Kužvartová
9. 4. 2004 ZPRÁVA: Německý zajíček české tiskové kanceláře Štěpán  Kotrba
8. 4. 2004 Týden Pesachu a Velikonoc   
7. 4. 2004 K Velikonocům I.... Miloš  Dokulil