Šéfredaktor Britských listů se pustil do několika pražských studentů, kterým není lhostejná politická situace v zemi. Studenti vydali prohlášení, ve kterém -- stručně řečeno -- požadují demisi vlády, politiky vyzývají k zodpovědnějšímu chování a vyslovují obavu z nárůstu preferencí extremistů. Nic víc, nic míň. Pan Čulík ale prohlášení označil za "trockistické" a studenty obvinil z nedemokratického smýšlení.

Proč? Varováním před extremisty prý studenti vylučují z českého politického procesu zastánce "jiných" názorů. "Kdo určuje, kdo jsou na politické scéně extremisté?" táže se poněkud pilátovsky pan Čulík. Problém je ale v tom, že se studenti o žádné takové "určování" ani nepokoušejí. Jen varují před mechanismem, který může vést ke konci veškeré demokracie. Jestliže totiž strany svou pochybnou činností znevěrohodní demokratický pluralismus, vytvoří se ideální prostor pro všechny zastánce "vlád silné ruky".

Pan Čulík si ovšem nepovšiml, že toto varování nikoho konkrétního z české politické scény nevylučuje ani nepreferuje jednu stranu před druhou. Všechny naopak vyzývá k větší politické zodpovědnosti.

Čulíkovi dále vadí, že studentské prohlášení žádá demisi současné vlády. "Jakým právem?" táže se Čulík.

Připomeňme některé základní skutečnosti: v čele kabinetu setrvává nedůvěryhodný premiér; někteří ministři kvůli tomu odcházejí a další svůj odchod zvažují; vládu drží už jenom účelová podpora-nepodpora strany, která si ovšem pouze chce urvat další kus mocenského vlivu. Vším ještě míchá prezident, který na základě svévolného výkladu Ústavy brání odstoupivším ministrům v jejich odchodu.

Studentský požadavek po vládní demisi přichází do této situace jako signál od rozumných občanů, kteří žádají, aby jejich volení zástupci přestali hrát neprůhledné mocenské hry a začali se chovat podle toho, jak velí zdravý rozum a zákony. Tedy aby přestali uměle udržovat při životě vládu, která stejně s každým novým dnem ztrácí sílu i kredit, a otevřeli tak možnost k sestavení vlády nové, snad důvěryhodnější.

Pan Čulík v tom ovšem ze záhadných důvodů vidí cosi nedemokratického. Demokracie se podle něj realizuje pouze v politických stranách a občané mohou svou vůli projevit pouze jednou za čtyři roky při volbách. Sluší se ovšem poznamenat, že "volby" a "strany" o demokracii ještě mnoho nevypovídají. Obojím se dnes vykazuje kdejaký totalitní režim.

Studentské prohlášení naopak ukazuje, že se i v české demokracii, zatím fungující bez většího zájmu občanů, začínají rodit skuteční demokraté. Tedy lidé, kteřá svým zájmem a svou občanskou angažovaností vytvářejí účinnou kontrolu politické moci. Čím více takových lidí bude, tím větší je naděje, že se chabá česká politická kultura pozdvihne na poněkud důstojnější úroveň.