Případ Kočičková a komunisté označení za "prasata" je zase jedna bouře ve sklenici vody, v níž se znovu a znovu ukazuje, že mnozí Češi nerozumějí pojmu demokracie a svoboda projevu a nevědí, co má dělat veřejnoprávní vysílatel. Deprimují mě záběry poslanců a činitelů KSČM, kteří do televizních kamer vyhrožují nejrůznějšími paragrafy, jimiž chtějí bojovat proti tomu, že je kdosi veřejně označil za "prasata". Je to trapné - nemám-li protiargument, jdu bolestínsky k soudu. Komunisté ani netuší, že se těmito agresivními výlevy diskreditují ještě daleko více, než když proti nim jakási trapná "satirička" vyřkne nadávku a myslí si, jak je to zábavné.

Chybí-li mi argument, tak se soudím. Je znepokojující, že v českém prostředí ani patnáct let po pádu komunismu nezakořenil demokratický princip svobody projevu a někdo pořád chce někoho mocensky umlčovat. Verbální trestné činy se mezinárodně považují za spornou - a ve zralejších demokraciích nepoužívanou (pokud vyloženě už nezrušenou) součást trestního zákona. Ne tak v České republice, kde na vás může podat trestní oznámení za něco, co jste řekli v hospodě vlastně kdokoliv. Tradice od Josefa Švejka a hospodského Palivce je zjevně dlouhá a nepotlačitelná. Češi, zdá se, pořád ještě žijí v Rakousko-Uhersku, respektive v komunistickém totalitním státě.

Samozřejmě, že paní Kočičková si má právo vykřikovat, jak chce, že jsou komunisté prasata. My ostatní se nad úrovní této sofistikované satiry můžeme jen trapně pousmát.

Veřejnoprávní rozhlas by ovšem měl být zastáncem určitých kvalit. Bylo by opravdu velmi dobré, kdyby vysílal politickou satiru. Bohužel, výroky jako "Komunisté jsou prasata" - ať se snažím tento text dekonstruovat jakkoliv hluboko - posluchače neuspokojí. Který zoufalec dokáže předstírat, že je to satira? Píše nám jedna čtenářka, že ze zoufalství poslouchá jen ČRo 6, protože - ač by ráda poslouchala Radiožurnál - odrazuje ji "pitomá hudba" a často prý ještě "pitomější" vysílání...

Vlastně bychom měli paní Kočičkové poděkovat. Svým vysoce inteligentním satirickým výrokem poukázala na úroveň toho, co mnohdy vysílá i v médiích veřejné služby...

Veřejnoprávní rozhlas má povinnost dodržovat laťku vysoko. Víme, že to někdy nedělá, obdobně, jako toho často není schopna ani česká veřejnoprávní televize. Měli bychom se ptát, proč tomu tak je.

Jsem však rád, že se toto selhání konečně dostává do ohniska pozornosti české veřejnosti.

Chci taky poděkovat Štěpánu Kotrbovi, členu Rady ČRo, který převzal odpovědnost za výstřelek paní Kočičkové a veřejnosti se za něj omluvil. Vyslal tím signál, že přece jen by se ve veřejnoprávním rozhlase neměla vysílat každá hloupost.

Samozřejmě, že počáteční rozhořčené postoje činovníků KSČM ve smyslu: "Budeme žalovat všechny, až zčernají" jsou naprosto stejně nepřijatelné, jako jsou zcela zavádějící hysterické výlevy antikomunistů ve smyslu "Zavřete i nás, i my chceme říct, že komunisti jsou prasata!". Tito lidé totiž odvádějí pozornost od skutečnosti, že říct v pořadu "Komunisté jsou prasata" je primitivismus a ne satira.

Žádná míra nejsofistikovanější dekonstrukce ani od Bohumila Kartouse, ani od Ondřeje Hausenblase nedokáže přesvědčit, že by původní výrok paní Kočičkové byl trefný a geniální. Ondřeji, nemohu si pomoct, ale výrok Vladimíra Dvořáka o tom, že čte Kapitál od Karla Maye, je přece na sto honů vzdálen výroku paní Kočičkové. Vy to už necítíte?

Ondřej Hausenblas má ovšem pravdu, když mi píše v mailu, že "většina diskusí o komunistech je dnes totálně vedle! Je to handrkování o podružnosti a velké problémy leží nepovšimnuty, například že se s mládeží nemluví o kolaboraci dospělých, o manipulativním lákání na sociální sliby, o falešných vizích, které jsou celkem spontánně akceptované lidmi s nižším vzděláním nebo IQ." O tom by se jistě mělo mluvit.

Avšak zatím mluvíme jen o médiích. Proto chci ještě jednou poděkovat Štěpánu Kotrbovi, že poukázal na to, že některé věci jsou prostě ve veřejnoprávním médiu nepřijatelné. Ale hnát za to nešťastnou paní Kočičkovou k soudu, jak to chtěli učinit komunisté? Angličané by řekli: "Get a life!"