Začněme konkrétními okolnostmi podolského případu:

Již v minulém článku bylo zmíněno bezohledné zničení pěšího propojení mezi ulicemi Ve svahu a Pod Vyšehradem. Bylo prostě destruováno betonové schodiště se zábradlím, které bylo vybudováno koncem 70. let v akci "Z" a od té doby sloužilo veřejnosti. Městská část i město se tvářily, že nevědí, kdo je vlastníkem, nicméně chtěly je odstranit. Pokud zde chce soukromá firma stavět dům, je nutno jí nejen prodat obecní pozemek, ale také uhladit cestu k uskutečnění komerčního záměru. Již víme, že městská část má od roku 2001 s touto společností sepsánu smlouvu o "úzké a flexibilní spolupráci" v rámci stavebního řízení, jež vedli -- jaká náhoda -- úředníci placení a řízení toutéž městskou částí. Taková smlouva byla podle všeho podstatnějším argumentem, než je zájem veřejnosti, zájem obyvatel Prahy 4, lidí žijících v Podolí.

Ale je pravda, že i úřední rošťáctví se musí umět dělat na úrovni. Tohle bylo dost humpolácké. Již víme, že městská část Praha 4 sice shromáždila doklady o vzniku schodiště, nicméně z nich přesvědčivě vyplývající důvody obecního vlastnictví jaksi nepochopila. V rámci správního řízení o odstranění stavby úslužní úředníci vyzývali údajně neznámého vlastníka, aby se přihlásil a doložil své vlastnictví ke stavbě. Když nechtěli rozumět dokladům, jež měli v rukou, tak byla podána (vlastnicí pozemku, na kterém některé stavby pěšího propojení ulic jsou) žaloba na určení vlastnictví. Město i městská část se sporu účastní. Najaly si hned dvě advokátní kanceláře, ač zaměstnávají zástupy právníků. A spor pořád pokračuje, což stále blokuje řízení o odstranění stavby. Ale spřátelená firma přece chce stavět, úředníci městské části jí to ve všech ohledech zprůchodnily -- a teď tohle! To se samozřejmě musí zase nějak pěkně zařídit, v rámci dlouholeté "úzké a flexibilní spolupráce". A také se zařídilo, pohleďme, jak. Je to opravdu poučné:

Při převodu obecního pozemku na stavebníka městská část samozřejmě věděla, že se vede spor, a byla tohoto sporu přímo účastna. Nicméně dala zpracovat (nebo zpracovaný akceptovala) znalecký posudek, nesoucí datum 9.2. 2005. V něm je předmětné betonové schodiště označeno za "venkovní úpravy". Stavebník k tomu ještě písemně dodal, že tedy nešlo o samostatnou stavbu, schodiště nadto nebylo údajně ani spojeno se zemí pevným základem. Znalecký posudek byl podkladem pro kupní smlouvu mezi městskou částí a stavebníkem, jež nese datum 31.3. 2005. Městská část touto smlouvou ovšem prodala něco, o čem tvrdí, že nezná vlastníka a rozhodně vylučuje, že by vlastníkem byla ona sama. Opravdu, poučný případ soudružské spolupráce s ekonomickými subjekty -- právo neprávo -- a zjevně na úkor obyvatel městské části,

Protože jsme předpokládali nějaký ten velmi pravděpodobný švindl, poslali jsme 25.4. 2005 stavebnímu úřadu upozornění, že vlastně není zatím známo, komu stavba patří, řízení je přerušeno a nelze ji proto odstraňovat. Stavební úřad v Praze 4 tento dopis až 3.5. 2005 zasílá stavebníkovi. Stavebník ale v rozhodné době nepřebírá poštu, dopis si na poště převezme až 11.5. 2005. Ovšem hbitě schodiště 5.5. 2005 odstraní. Že by odněkud obdržel neformální upozornění, že k němu zrovna směřuje hodně nepohodlné psaní?

Destrukce rozsáhlého betonového schodiště začala za užití těžké techniky 5. května ráno. Hned jsem se vydal do sídla Úřadu městské části Praha 4 a již v 8.39 hod. podal písemné upozornění na nelegální aktivity s výzvou k neprodlenému výkonu státního stavebního dohledu podle zákona a s výrazným sdělením, že zásah musí být neprodlený. Ovšem známe úřady, co je dáno do podatelny, to se pak rozděluje a roznáší po úřadu, což může znamenat, že se daný papír dostane příslušnému úředníkovi na stůl až následujícího dne. Proto jsem podání nakopíroval a položil na stůl vyřizujícímu úředníkovi a dal do sekretariátu vedoucí stavebního úřadu. Přesto stavební úřad vyčkal v poklidu do odpoledne a podle vlastního tvrzení provedl státní stavební dohled mezi 15.00 a 15.30 hod. téhož dne. To již mohl pouze konstatovat, že schodiště již bylo celé zničeno a odtěženo.

Případ měl ještě jednu humornou dohru: o měsíc později k věci stavební úřad "nařídil ústní jednání". Na něm si jednatel stavebníka popletl pojmy a místo účelové a v podstatě nesmyslné formulace znaleckého posudku, že šlo o "venkovní úpravu" mluvil o "terénní úpravě" a směle tvrdil, že betonové schodiště nebylo se zemí spojeno pevným základem, takže vlastně ani nešlo o stavbu! Úředníci stavebního úřadu vážně naslouchali. Přítomná vlastnice sousedních nemovitostí a pamětnice stavu v území mu ovšem vysvětlila, že si pamatuje, jak se schodiště betonovalo na skalní podloží. Mimoto schodiště ani po desítkách let přes složitost terénu nevykazovalo statické defekty, bylo tedy založeno kvalitně.

Stavebník proto přišel s tím, že dodá svědectví bagristy, který schody zničil, že neměly základy. Jde o vyvrcholení absurdit. Pro představu čtenářů přikládám fotografii schodiště. Ať sami posoudí, zda šlo o visuté schodiště, nebo levitující konstrukci... .

A na závěr je nutno ještě doplnit perličku: stavebník - jak se dalo čekat - prohlásil, že schodiště odstranil v dobré víře. A je to! Vedení městské části zašantročí majetek, k němuž se nezná, soud nesoud. V kombinaci s dobrou vírou úzce a flexibilně spolupracující komerční firmy, se dá - na úkor občanů - spláchnout skoro všechno.