Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. (Jan 1:1)

V čem se liší ten čínský překlad tohoto jistě velice známého a často citovaného verše? V čem je rozdílný? Protože se u vás, vážení čtenáři Britských listů, nezobrazí čínština, pokusím se tento verš z části přiblížit v čínské fonetické podobě. Ještě lépe česko-čínsky:

Na počátku bylo Tao, to Tao bylo u Boha, to Tao byl Bůh. (Jan 1:1)

Tao znamená cestu, slovo, řeč, ale také je ústředním termínem v taoismu.

Možná je třeba zmínit, že Tao je jeden z ústředních termínů filosoficko-náboženského systému taoismu zaznamenaného v knize "Tao te ťing". Pro ilustraci a pro pochopení, což bude důležité pro můj další výklad, se v krátkosti zmíním, jak kniha "Tao te ťing" samotná chápe ten termín Tao.

"Tao, jež lze vyjádřit slovy, není opravdové a věčné Tao."; "Tao -- toť hlubina všech hlubin, záhada všech záhad. Je tak propastné!"

Nebudu více citovat z tohoto díla, protože to není cílem tohoto článku. Myslím si, že i sami Číňané, mají problém vůbec vysvětlit, co to Tao vlastně je. Zdá se, jako by se čínští překladatelé inspirovali při svém překladu Bible v "Tao te ťingu". To je však velice zběžný a povrchní pohled. Je to přesně opačně. V Janově evangeliu je sice umístěný tento ústřední termín -- Tao, ale pro čínské křesťany není inspirací, nýbrž polemikou, vysvětlením onoho termínu Tao.

Pro upřesnění, nejsem sice velký odborník na čínský jazyk, ale Tao znamená cesta, slovo, řeč. Takže tento čínský znak mohli překladatelé do Jan 1:1 dát. Čínští překladatelé Bible tam mohli dát sice jiný znak (cí), ale oni zvolili tady tento. Oč mi tedy jde. Podle Taoistů, je Tao nepopsatelné, tajemné a jak začne diskuze o Tao, tak už Tao není opravdové a věčné. Teď přijdou křesťané (překladatelé) a s klidným přehledem konstatují, že to Tao je Ježíš! Dávají výklad, tomuto ústřednímu termínu taoismu. "Bourají" tak představy o Tao. Čínští křesťané se neinspirují taoismem, naopak Jan 1:1 je polemikou proti taoismu! Tao a představy o něm jsou tak "zbourány" jako nějaký oltář pohanskému Bohu! Představte si, vážení čtenáři, už vyslovené Tao, přestane být Tao. A teď "nastoupí" čínští křesťané a s přehledem řeknou svým nevěřícím bližním: "To Tao, které je pro vás neznámé, tajemné, nevíte, co to je, je Ježíš! Pojďme se teď bavit o Ježíši."

Nejinak tomu je v řečtině, v jazyce, ve kterém byl napsán Nový zákon Bible. V tomto jazyce je počátek Janova evangelia zapsán takto: "En arché én ho logos..." (Jan 1:1) Ale arché a logos jsou také ústředními termíny řecké filosofie! A znovu pisatel, tentokrát Jan polemizuje s filosofickým myšlením spoluobčanů své doby. A co hebrejština? Podobně tomu bude i v hebrejštině. Tam je řečeno: "Berešit haja hadavar..." (Jan 1:1) Což je pro změnu polemika s rabínskými výklady první věty biblické knihy Genesis ! Kde máme zaznamenány mimo jiné i jakési pochybné výklady, že počátek stvořil Boha.

Inspirují se křesťané v pohanském myšlení? To je zásadní otázka! Já se domnívám, že tomu tak není. Naopak, celá Bible i s jejími překlady je protipohanským svědectvím o Božím jednání s člověkem. Obohacují se snad ta slova o jednotlivé významy v jejich původním myšlenkovém významu? Nemyslím si to. Ba právě naopak! Biblická vysvětlení "usměrňují" význam chápání jednotlivých slov. Proč si tedy pisatelé a překladatelé Bible vypůjčují slova z těchto myšlenkových světonázorů? To je právě ono! My křesťané musíme na něco navazovat, musíme se svými bližními najít nějakou společnou řeč. A ta je dána tím, co je v zorném poli zájmu našich bližních. O čem přemýšlejí, o čem diskutují.

Možná by dneska Jan napsal své evangelium zcela odlišně, s ohledem na atheistické prostředí současného člověka. Boží slovo má bořit lidské výmysly a to se mu úspěšně daří. Nejen v dávnověku, ale také v současnosti.