27. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 9. 2005

Jürgen Habermas, náboženství a postsekulární společnost

V devatenáctém a dvacátém století považovali filozofové a vědci náboženství v podstatě za mrtvé. V současnosti se však ukazuje, že ve Spojených státech a v rozvojovém světě je náboženský fundamentalismus nesmírně živý. Dokáží současní filozofové vysvětlit tuto překvapivou situaci? Robert Wollin z Newyorské univerzity argumentuje v časopise The Chronicle Review, že Jürgen Habermas je zřejmě jediným současným filozofem, který dokáže plodně vysvětlit vazby mezi sekulárním a náboženským světem.

Ohniskem Habermasovy morální filozofie je "etika diskursu", jejíž inspirací je "kategorický imperativ" Immanuela Kanta. Kant argumentuje, že má-li být čin považován za morální, musí projít zkouškou univerzálnosti. Osoba, která dělá nějaký čin, musí připustit, že kdokoliv v obdobné situaci má právo jednat stejně. Podle Kanta je lhát a krást nemorální, pokud to nesplňuje podmínku univerzálnosti. Ale co výjimky? Například, zazvoní-li vám u bytu muž, který hledá vaši dceru a chce jí zavraždit, máte plné právo zalhat, že není přítomna. Anebo co kdybyste byli natolik chudí, že byste si nemohli dovolit koupit lék, který by zachránil život vaší manželce?

Kant žádné výjimky nepřipouští. V obou případech by naše rozhodnutí lhát či krást mohlo vyvolat sympatie bližních, avšak podle Kanta to neznamená, že se nemorální čin stane morálním. Z dobrých důvodů hovoří Kant o kategorickém imperativu, protože imperativ, který by připustil výjimky, žádným imperativem není.

Habermas přistupuje k filozofii z kantovských východisek, ale odmítá Kantův solipsistický rámec, zaměřený tak silně na člověkovo já. Habermas je přesvědčen, že má-li být morální argumentace přesvědčivá, vyžaduje širší veřejnou základnu. Habermas vyžaduje proces argumentace - ten je pro něho významným nástrojem, jehož prostřednictvím se učíme. Prostřednictvím procesu komunikativní argumentace usilujeme o vzájemné porozumění a učíme se dočasně přijmout postoj druhé strany. Tím si také uvědomujeme, jak omezený je náš vlastní individuální postoj. Habermasova etika diskursu předpokládá, že činy, které jsou morální, jsou ospravedlnitelné prostřednictvím otevřeného a autentického veřejného dialogu. "Jenom takové normy jsou platné, které schválí všichni účastníci praktického veřejného diskursu."

Po útocích z 11. září 2001 začal Habermas zdůrazňovat význam vzájemné snášenlivosti mezi světským a náboženským přístupem k životu. Loni zahájil Habermas dialog s kardinálem Josephem Ratzingerem - na Ratzingerovu žádost. Ratzinger se pak 19. dubna 2005 stal novým papežem. V roce 2002 vydal Habermas ostrou kritiku biologického inženýrství a lidského klonování. Právě v tomto textu, In Defence of Humanity (Na obranu lidskosti) obhajuje Habermas výmluvně právo na jedinečnou lidskou totožnost. To právě vyvolalo Ratzingerův zájem.

Už z čelného Habermasova díla z osmdesátých let Theory of Communicative Action (1981) vyplývá, že jednou z jeho klíčových myšlenek je "lingvistifikace sakrálního". Tímto poněkud nesrozumitelným termínem Habermas míní, že moderní pojmy rovnosti a spravedlnosti jsou světskou verzí starobylých judeo-křesťanských myšlenek. Teorie o kontraktu občanů s vládou je odvozena od dohod, obsažených ve Starém Zákoně. Naše představa o tom, že všichni lidé mají svou individuální hodnotu, která je východiskem pro lidská práva, přímo pramení z křesťanského ideálu rovnosti všech mužů a žen před božími zraky. Kdyby tyto cenné náboženské zdroje morálky a spravedlnosti zcela odumřely, je pochybné, zda by dokázaly moderní společnosti udržet si tyto ideály jen ve světském kontextu.

Na druhé straně Habermas uznává, že návrat náboženství do moderních společností přináší i nesporná nebezpečí a rizika. Zatímco theodicea, ospravedlnění Boha z existence zla na světě, většinou lidem poskytuje útěchu, stávají-li se obětí osudu, často je to také vede k pasivnímu přijímání svého údělu. Náboženská víra také zpochybňuje hodnotu světského úspěchu a zdůrazňuje význam příslibu věčného blaženství po smrti. Tak vzniká riziko, že náboženství může vyvolávat společenskou pasivitu, zatímco demokracie potřebuje aktivní a angažované občany.

Nynější celosvětově uznávaný úspěch tržní ekonomiky vede k příliš silnému triumfu globálního kapitalismu. Zde má náboženství významnou roli jako zdroj transcendence. Brání moderní světské společnosti, aby úplně propadla honbě za kariérou a principu životního pracovního úspěchu. Náboženství nabízí silně potřebnou vizi "jiného světa", "jiných hodnot". Prosazuje hodnoty lásky, komunity a dobra, které oslabují globální nadvládu agresivity, chtivosti po majetku a manipulace, ovládajících světskou sféru. Náboženské přesvědčení vede lidi k tomu, aby spolu navzájem zacházeli jako s cíli, nikoliv jako s nástroji pro dosažení cílů.

Při nedávné přednášce v polské Lodži argumentoval Habermas, že "snášenlivost" - základní princip moderní demokratické kultury - je vždycky dvousměrnou ulicí. Nejenže věřící musejí tolerovat věřící jiné víry i ateisty, ale ateisté musejí tolerovat věřící. Předpokládá to, že se dokážeme vcítít do kůže jiných lidí. Bylo by nerealistické a předsudečné předpokládat, že nábožensky orientovaní občané se při vstupu do veřejné sféry kompletně zbaví svého nejhlubšího přesvědčení, kde - jak je to právem pravidlem - argumentujeme racionálně a zcela sekularisticky. Jak na to poukázal John Rawls, náboženské principy mohou být přijaty ve veřejné politické sféře jen potud, pokud lze je vyjádřit prostřednictvím přesvědčivé sekularistické argumentace. Habermas s tím souhlasí. Jen ta náboženství, která jsou schopna zbavit se teologického narcismu - přesvědčení, že jedině moje náboženství nabízí tu pravou cestu ke spáse - jsou vhodnými hráči v našem rychle se měnícím postsekulárním morálním a politickém světě.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       27. 9. 2005
27. 9. 2005 Jürgen Habermas, náboženství a postsekulární společnost
26. 9. 2005 V Londýně je k dispozici 24 megabitový broadband za 1000 Kč měsíčně
26. 9. 2005 BBC terčem kritiky za zpravodajství o útocích ze 7. července
31. 10. 2005
27. 9. 2005 Chtějí Češi Turecku vyklovat evropské oči? Josef  Brož
27. 9. 2005 Polsko: volby vyhrála "sociálně orientovaná" pravice
27. 9. 2005 Smradlavá policejní ryba Štěpán  Kotrba
27. 9. 2005
27. 9. 2005 Radio Haló Futura - bandiera rossa Štěpán  Kotrba
27. 9. 2005 Psychiatrie - další oběť deviantů Ivan  David
27. 9. 2005 Zákaz pěstování GMO v Novém Jižním Walesu a likvidace milionů sazenic řepky Linda  Nová
27. 9. 2005 Pokud hrozí rostlince či broučkovi zmizení z planety, má větší cenu, než každý z nás
27. 9. 2005 Automobilismus, ekologie a pokrok Michal  Brož
26. 9. 2005 Štěstí Bohdana Slámy dostalo cenu v San Sebastian
27. 9. 2005 Šedesátá Revolver revue
27. 9. 2005 Opilí a agresivní bezdomovci na zastávce autobusu Štěpán  Kotrba
26. 9. 2005 Organizovaný zločin v Karlových Varech je silnější než spravedlnost Robert  Kvacskai
26. 9. 2005 Tips aren't included II. Ladislav  Žák
26. 9. 2005 Sin City: Město ctnosti? Ondřej  Slačálek
26. 9. 2005 Stránky věnované spisovateli Ludvíku Vaculíkovi
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
26. 9. 2005 Sedmdesátá léta v Čechách Jiří  Černega
27. 9. 2005 Bratr Žižka dobře věděl, proč si hlídal pikharty a adamity Jiří  Dolejš
26. 9. 2005 Český sen mediálního břídila Štěpán  Kotrba
26. 9. 2005 Hysterická a vulgární mlátička Britských listů Petr  Šafařík
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
27. 9. 2005 Jürgen Habermas, náboženství a postsekulární společnost   
23. 9. 2005 Vatikán: Homosexuálové budou mít zakázáno stát se knězem   
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
19. 8. 2005 Všechny je za šest dnů stvořil Bůh Bohumil  Kartous
16. 8. 2005 Evoluce nebo kreacionismus?   
26. 7. 2005 V mystice se cesta za pravdou stává pravdou samotnou Boris  Cvek
8. 7. 2005 Hus, Konstantin a Metoděj Jaroslav  Štemberk
7. 7. 2005 Paměť a teologie Svatého Augustina Stanislav  Heczko
1. 7. 2005 Katolická církev nucena zaplatit odškodné ve výši 28 milionů Kč za sexuální zneužívání dítěte   
30. 6. 2005 Navzdory zuřivému odporu katolické církve Španělsko legalizovalo homosexuální manželství   
29. 6. 2005 Vatikán zahajuje svatořečení Jana Pavla II.   
13. 6. 2005 Italší katoličtí politici vzdorují církvi   
26. 5. 2005 Odsoudila katolická církev skutečně své zločiny?   
25. 5. 2005 Není omluva jako omluva Boris  Cvek
16. 5. 2005 Zázrak jako setrvalý argument pro "spasitelnost" víry Miloš  Dokulil