Korunová cena ropy (dovážené do ČR) roste průběžně a poměrně strmě již od počátku roku 2005. Na konci roku 2004 se pohybovala pod hranicí 900 Kč/barel, v současnosti je to přes 1400 Kč/barel. Tomu odpovídal i pozvolný růst cen pohonných hmot v ČR s mírným zrychlením u benzínu v důsledku prázdninové motoristické sezóny.

Pak přišla přírodní katastrofa v New Orleans (ve středu 31. srpna). Podívejme se, co to udělalo s cenami ropy na světových trzích. V ten den cena americké WTI (West Texas Intermediate) poklesla ze svého historického maxima 69,81 USD/barel (toto maximum lze připsat očekáváním trhů v souvislosti s blížícím se hurikánem) na 68,94 aby následně opět stoupla na 69,47 a konečně v pátek poklesla na 67,57 USD/b.

V Evropě běžnější ropa typu Brent kopírovala tento vývoj a v poklesu pokračovala i v pondělí. Je pravda, že průměrná měsíční cena WTI vzrostla v srpnu z 58,7 na 65,0 USD/b. Nárůst stejného rozsahu jsme však mohli pozorovat i v říjnu loňského roku a letos v březnu a červnu. Tomu odpovídal meziměsíční růst ceny benzínu Natural 95 o 2,7 resp. 2,5 a 2,0%. Při průměrné červencové ceně 29,5 Kč/l a 3% růstu by tedy mohlo dojít ke zvýšení ceny o cca 90 haléřů.

Uralská ropa (jíž se v ČR zpracovává a dováží nejvíce) na události v New Orleans reagovala ještě méně než částečně zaměnitelné typy WTI a Brent. Navíc CZ koruna od začátku do konce srpna posílila vůči US dolaru téměř o korunu. Tomu odpovídá i zpomalení růstu cen do ČR dovážené ropy v korunovém vyjádření.

Jak je vidět, zvýšenými náklady je možné obhájit zhruba korunové zvýšení ceny benzínu, a to ještě rovnoměrné, nikoliv žádné skokové. Další možné vysvětlení, které se nabízí, je růst cen na dalším zpracovatelském stupni díky nedostatečné nabídce amerických rafinerií. Že by se českým výrobcům/vývozcům benzínu naskytla tak zázračná příležitost vyvézt svou produkci (do USA)?

Snad, to ukáže statistika obchodní bilance někdy za dva měsíce. Mně však připadá jako nejjednodušší (a při tom nejpravděpodobnější) vysvětlení, že čeští prodejci psychologicky využívají katastrofu v New Orleans jako záminku k neúměrnému zvýšení ceny v situaci, kdy je zákazník vystrašený katastrofickými reportážemi z jiného koutu zeměkoule a snáze toto zvýšení zkousne.

Stejné schéma slýcháme z českých zpráv často, katastrofické sucho, záběr na políčko, kde se soukromému zemědělci neurodilo, následná reportáž z pekárny, kde zaručeně budou muset zvednout cenu, a pak .... nic (ve statistice ČSÚ).

Mimochodem, v USA zřejmě nemají zákon proti šmelině, neboť zvýší-li se lokálně cena jakékoliv komodity v důsledku přírodní katastrofy o 100 %, je to určitě důvodem k zamyšlení.

Další důležitou informaci jsem se dozvěděl z úst (pravděpodobně) budoucího ministra financí, pana poslance Tlustého v nedělním diskusním televizním pořadu ČT1. Prý stát díky rostoucím cenám pohonných hmot stále více vydělává na spotřební dani z těchto komodit, a je tudíž nutné tuto daň snížit. Jakým mechanismem k tomu dochází, nebylo upřesněno, ale napadá mě jediné vysvětlení; že by český zákazník měl zápornou cenovou pružnost své spotřeby (tedy že při růstu ceny nakupuje více).

Spotřební daň se totiž vyměřuje ze spotřebovaného množství, v tomto případě z litru paliva a s cenou dané komodity nemá souvislost. Stát samozřejmě vydělává na růstu ceny pohonných hmot stejně jako na růstu ceny každé jiné komodity pomocí daně z přidané hodnoty, ale to nového pana ministra na Ministerstvu financí úředníci časem naučí.

Bohužel v diskusi proti němu neseděl ekonom (Stanislav Gross) a tak tato nahrávka na smeč zůstala nevyužita. Pro ty, kteří se chtějí dozvědět více o tvorbě ceny benzínu doporučuji zajímavý článek

Svou munici do diskuse zde mohou načerpat jak bojovníci za snížení daní, tak jejich protivníci, neboť kromě toho že se na vyšších daních pakuje stát (jak tvrdí třeba pan poslanec Tlustý), tak za převážnou část takto vybraných prostředků poskytuje stát i určité služby (to je překvapení, že v lese rostou stromy ;-)).

S větším objemem vybraných daní pak bude poskytováno pravděpodobně více služeb (nebo v současnosti spíše státní rozpočet bude snižovat své deficitní hospodaření).

Diskuse rozhodně není o tom, zda ta či ona míra zdanění přispějí k prosperitě společnosti a k růstu životní úrovně jejích občanů. To se totiž ještě nikomu ani na teoretické, ani na praktické úrovni nepodařilo prokázat. Diskuse je o tom, zda občané chtějí větší či menší míru přerozdělování, tedy větší či menší úlohu státu s tím, že se má za to, že některé služby může stát poskytovat méně efektivně, než soukromý sektor. Peníze v kapsách daňových poplatníků (po zaplacení všech původních výdajů) totiž žádným snížením daní samy od sebe nevzniknou.

Autor pracuje jako makro-ekonom