Čtěte paměti osob, které přežily holocaust anebo gulag, přečtěte si vzpomínky Normana Lewise o tom, jaké to bylo v Neapoli v roce 1944 anebo nedávno znovu vydaný anonymní deník jedné Němky z Berlína v roce 1945. Vždyť se to stalo znovu v Bosně před pouhými deseti lety! Dělo se to tady, na celém evropském kontinentě, před šedesáti lety! A to ani nedošlo k přírodní katastrofě. Byly to hurikány, které vyrobili sami lidé.

Základní argumentace je tatáž: odstraňte základní podmínky organizovaného, civilizovaného života - potraviny, přístřeší, pitnou vodu, minimální osobní bezpečnost - a octneme se uprostřed války, kterou vede každý proti všem. Někteří lidé se po určitou dobu budou chovat s hrdinskou solidaritou, většina lidí po většinu času bude bezohledně a sobecky bojovat o vlastní individuální a genetické přežití.

Nedávno jsem při četbě Jacka Londona přišel na nezvyklé slovo: decivilizace, pokračuje autor. Katrina nám vypovídá o neustále přítomné možnosti decivilizace.

Známky toho jsou přítomny i v každodenním životě. Například v chování agresivních řidičů na dálnici. Nebo při frustraci cestujících na letišti, když má odlétající letadlo zpoždění a cestující si vylévají svůj hněv na zaměstnance letecké společnosti. Mezi cestujícími existuje zdánlivá solidarita, dokud se nerozšíří nepotvrzená zpráva, že na jiném letu, stojánka 37, ještě zůstalo pár prázdných míst. Solidarita se okamžitě rozpadne. Z andělů se stávají opice. Nemocní, invalidi, staří lidé, ženy a děti zůstanou vzadu. Muži v podnikatelských oblecích, s tituly z Harvardu či z Oxfordu, se mění v gorily, útočící džunglí.

Decivilizace v New Orleansu byla zjevně tisíckrát horší. Nemohu se zbavit pocitu, že tohle budeme nyní v jednadvacátém století zažívat daleko častěji. Hrozí nám prostě příliš mnoho problémů a ty zatlačí do pozadí naši lidskost.

Nejzřejmější hrozbou jsou další velké přírodní katastrofy v důsledku podnebných změn. V současnosti prý taje nejen led a sníh na obou pólech, ale i permafrost na Sibiři. To samo vyvolá obrovské emise skleníkových plynů, takže zřejmě nezadržitelné zrychlování oteplování planety už začalo. Pokud je tomu tak, nepředvídatelné bouře, záplavy a teplotní změny budou problémem pro velké části světa. V tom případě by bylo to, čeho jsme byli svědky v New Orleansu, jen milým večírkem.

Teroristické útoky dosud vyvolaly hněv, strach, omezování občanských svobod a porušování lidských práv v Guantánamu a v Abu Ghraib, nevyvolaly však dosud masovou hysterii či vzájemné obviňování. Co se asi stane, až nějaká teroristická organizace odpálí ve velkém městě jadernou nálož?

Hrozí také tlak masového přistěhovalectví z chudých a přelidněných oblastí na jihu planety na bohatý sever. Kdyby došlo na jihu k přírodní či politické katastrofě, vlnu přistěhovalců na bohatý sever naše imigrační úřady nezastaví.

Avšak už s nynější úrovní imigrace vznikají konflikty mezi muslimy a Evropany. Jak civilizovanými zůstaneme? Ve způsobu, jímž o sobě vzájemně hovoří někteří Evropané a někteří muslimští přistěhovalci, vidím blížící se stín nového evropského barbarství.

A pak existuje ještě výzva vznikajících supervelmocí, jako je Indie a Čína. Zejména Čína, kde pozdě komunističtí vládci využívají taktik nacionalismu k tomu, aby zůstali u moci, je nebezpečná. Nacionalismus může vést k válce. Nic nelikviduje civilizaci tak rychle jako válka.

Skutečně ohrožena je tenká slupka civilizace, která obepíná vřelé magma přírody, včetně lidské přirozenosti. New Orleans otevřel malý otvor, jímž jsme prohlédli tam k tomu, co trvale leží dole.

Katrinu bychom měli interpretovat jako apel, abychom začali vážně usilovat o vyřešení oněch problémů, které nám hrozí, a aby velmoci světa .- Evropa, Amerika, Čína, Indie, Rusko, Japonsko, Latinská Amerika, OSN, začaly vážně usilovat o intenzivní mezinárodní spolupráci.

Obávám se však, uzavírá autor, že někdy kolem roku 2000 jsme dosáhli nejvyšší úrovně a nejvyššího rozšíření civilizace a že na tuto éru budou příští generace pohlížet se závistí a s nostalgií.

Kompletní článek v angličtině ZDE