Ze zdůvodnění, jak jej reprodukoval denní tisk, běhá mráz po zádech. Zakázaná organizace se dopustila toho, že by ráda nahradila soukromé vlastnictví výrobních prostředků vlastnictvím společenským. To je prý protiústavní, neboť to zpochybňuje právo na majetek obsažený v Listině základních práv a svobod. Nadto, jak nás ubezpečily české deníky, je prý Komunistický svaz mládeže neobyčejně nebezpečný. Vždyť se jím zabývala samotná Bezpečnostní informační služba a konstatovala, že se jedná o "rigidní ideologickou" organizaci. Zdá se zkrátka, jako kdybychom tu měli paragraf na ochranu kapitalismu před byť i jen pouhými úvahami o jeho změně, byť někdy "rigidně ideologickými". A jako kdyby v Česku bylo trestné holdovat rigidní ideologičnosti.

Argumentace Listinou základních práv a svobod je nehorázná, jedná-li se o omezení práva sdružovat se a svobody slova. Aby někdo kvůli naprosto hypotetické a verbální hrozbě jednomu právu zcela reálně omezil jiná práva je skutečně logika, pro niž není možné jiné adjektivum než vnitrácká. Jak navíc stojí v Komunistickém manifestu, komunisté chápou právo na soukromé vlastnictví výrobních prostředků jako popření práva na majetek pro velkou většinu obyvatelstva. V jejich pojetí je tedy společenské vlastnictví výrobních prostředků naopak rozšířením tohoto práva prostřednictvím všeobecného sdílení, asi tak, jako nyní sdílíme texty, obrázky či zvuky prostřednictvím počítačové sítě. Ani ten největší vyvlastněný milionář by na tomto pojetí komunismu netratil, neboť by sdílel všechno bohatství celého lidstva.

Toto pojetí společenského vlastnictví se nám může jevit jako iluzorní a utopické, rozhodně sotva připomíná nevábnou realitu minulého režimu. Ovšem představy o neviditelné ruce trhu realizující za zády sobeckých aktérů předjednanou harmonii společenského zájmu jsou rovněž utopické. Zakazuje-li někdo myšlenky, musí se zabývat myšlenkami, ne jim podsouvat domnělou vazbu na nějakou konkrétní minulou realitu. Kde stojí psáno, že požadavek, který byl dříve realizován jako omezení svobody, nemůže nyní svobodu naopak zvětšit? Kdo může doložit, že vymanění lidí z diktátu trhu a nadvlády soukromého vlastnictví nutně omezí jejich práva a svobody?

Snad ještě nehoráznější však je připomínaná citace Bezpečnostní informační služby. Správnou reakcí na ni by nebylo dokládat s jejím využitím potřebnost zákazu nějaké organizace. Správnou reakci by představovalo položit pánům z tajné služby otázku, zda se přeměnili na politologické pracoviště, sloužící k posuzování něčí ideologické rigidity, anebo zda jsou stále organizací, která má získávat informace relevantní pro oblast bezpečnosti.

Aby bylo jasno, zastávat se Komunistického svazu mládeže je nevděčná činnost a sama tato organizace dělá vše pro to, aby svým zastáncům jejich činnost ztížila a ztrpčila.

Jedná se skutečně o dogmatiky a nostalgiky po ortodoxním bolševismu. Opravdoví antikomunisté mohou jejich činnost jen vítat: jako živý skanzen určitého typu uvažování mohou výrazně diskreditovat levicové myšlenky svou ideologickou jednostranností. Ostatně, právě jejich působnost může být jedním z kamínků v mozaice toho, proč jsou levicové myšlenky pro velkou část mladé generace stále těžko přijatelné: kdo by se chtěl ztotožnit s Paroubkem, který rozehnal Czechtek, s nacionalistickou a do minulosti obrácenou komunistickou stranou a s mládežníky horlivě papouškujícími minulorežimní fráze? Z tohoto hlediska je třeba činnost Komunistického svazu mládeže skutečně hodnotit velice negativně.

Jenže ani skutečná nevábnost této organizace nemůže být důvodem k tomu, abychom se smířili s jejím zákazem. Svoboda slova je jen jedna. Zákaz by snad byl z hlediska ústavního práva ospravedlnitelný, kdyby Komunistický svaz mládeže skutečně představoval hrozbu pro ústavou domněle chráněná práva, kdyby chystal revoluci a shromažďoval zbraně. Pak by se jednalo o boj, jako se o něj jedná v případě neonacistů, kteří napadají a vraždí lidi jiné barvy pleti či sexuální orientace. Zákaz je však sotva přijatelný v případě, že o revoluci organizace leninistických mládežníků pouze mluví a píše. Pak je přeci v zájmu všech je motivovat, aby o svých cílech psali co možná nejupřímněji, a ne je zákazy tlačit k hledání verbálních fíkových listů.

Má-li být ale jako "protiústavní" kriminalizován jakýkoli úmysl změnit ústavou garantované možnosti, fajn. Postavme tedy mimo zákon obě největší politické strany, které se netají záměrem změnit volební systém a omezit tak určitá práva, která garantuje ten současný.

Zdůvodnění zákazu je navíc takové, že nekriminalizuje jen jeden spolek mladých nostalgiků. Kriminalizuje celou myšlenku socialismu, z níž vychází celá naše současná levice (byť ji postupně různě měnila upravovala a opouštěla). Ta přeci znamená přesně a právě zpochybnění nároku na soukromé vlastnictví výrobních prostředků a požadavek jeho přeměny na vlastnictví společenské. Odůvodnění takového požadavku může být zcela liberální: soukromé vlastnictví výrobních prostředků omezuje smluvní svobodu, neboť vytváří asymetrické vztahy mezi těmi, kdo tyto výrobní prostředky vlastní, a těmi, kdo ne. Produktem socialismu bylo mimo jiné zmírnění dravého kapitalismu různými intervencemi hnutí, které inspiroval. Právě nyní, kdy se klíčový politický boj v západní Evropě včetně České republiky vede o odbourání nebo zachování sociálního státu, přichází česká exekutiva s kriminalizací byť i jen myšlenky na to, že by soukromé vlastnictví mohlo být změněno. Co když pak někdo třeba z organizátorů Dne daňové svobody nazře, že jeho právo vlastnit je omezováno i příliš vysokou daňovou zátěží a přerozdělováním? Zruší Langrovo ministerstvo ve jménu práva na soukromé vlastnictví i sociální demokraty?

Při zdůvodňování zákazu se také používá slovo "extremismus" a spiklenecky se přitom pomrkává, jako kdyby se jednalo o odkaz na čertovo kopyto. Jenže západní civilizační dědictví, pokud nějaké takové vůbec existuje, je přeci odkazem extremistů. Extrém znamená krajnost, a podstatné přeci je hlavně to, čeho se tato krajnost týká. Jestli je někdo extrémně vstřícný, nebo extrémně nepříjemný, je patrný rozdíl, i když obojí může být za určitých okolností protivné. V minulém režimu, založeném na myšlenkách komunismu, ať už jakkoli překroucených, byl extremistou Václav Havel. V tomto režimu, založeném na myšlenkách Václava Havla, ať už jakkoli překroucených, jsou za extremisty komunističtí mládežníci. Za extremisty jistě můžeme označit katany a vrahy, kterými se to v západních dějinách jen hemží. Z hlediska našeho chápání jistojistě představují extrém. Většina z nich však byla ve své době chápána jako ctihodné ozbrojené paže toho, co je normální, za institucionalizované násilí potírající zlé extremisty. A naopak -- extremistovi Sokratovi podali číši bolehlavu, extremistu Ježíše ukřižovali. Ostatně, kritéria pro to, co je extremismus, se moc nelišila.

I dnes by měl Langer zakázat bibli a Platonovu Ústavu, protože se jasně vyslovují proti právům na majetek, které garantuje ústava České republiky. Rozhodnutí podzimního ministerstva vnitra nás dostalo na šikmou plochu zákazů. Bude-li potvrzeno, můžeme sotva čekat, že se represe zastaví u jednoho málo vábného spolku.

Máme v zásadě jen dvě chmurné vyhlídky: buď berou páni z ministerstva své záminky vážně, a pak nás čeká velkolepé zakazování, které by mohlo skončit klidně až u sociální demokracie. Nebo se bude zakazovat jen výběrově a na tapetě budou jen ti, kdo jsou slabí a neumí se bránit.

Buď jak buď, znamená přijetí onoho rozhodnutí vstup do doby, kdy se pánem nad našimi svobodami stane úředník a policista.

Mirror klíčových dokumentů

27. 11. 2005 MV ČR, Benešová pro KSM - výzva ZDE