Sami al-Askari, poradce iráckého premiéra, svědčil o tom, že se Saddám Husajn fyzicky bránil vyvedení z cely, ale v posledních minutách svého života byl se svým osudem smířen. Nevyjádřil žádnou lítost.

Televizní záběry, jak je Saddám Husajn veden na popraviště, byly posléze odvysílány v irácké státní televizi. Dva Saddámovi společníci, jeho nevlastní bratr a bývalý hlavní irácký soudce mají být popraveni později.

Všichni tři byli odsouzeni k smrti iráckým soudem dne 5. listopadu 2006 v procesu, který trval rok, za usmrcení 148 šiitů v městě Dujail v roce 1982.

Irácký premiér Nouri Maliki uvedl v prohlášení, že Saddámova poprava "uzavřela temnou kapitolu v irácké historii". Dodal, že poprava je "silným poučením" pro kruté politiky, kteří páchají zločiny proti vlastnímu lidu.

"Spravedlnost, jménem lidu, vykonala trest smrti proti zločinci Saddámovi, který čelil svému osudu jako všichni tyranové, ve strachu a hrůze během těžkého dne, který neočekával," praví se v jeho prohlášení.

Svědky popravy byla malá skupina Iráčanů. Poprava se konala v budově, kterou Američané nazývají Camp Justice, v opevněné a střežené oblasti ve čtvrti Khadimeya na severu Bagdádu.

Soudce přečetl Saddámovi rozsudek. Bývalý irácký diktátor měl v ruce výtisk koránu a požádal, aby byl předán příteli.

V irácké státní televizi se posléze vysílaly záběry velmi tichého Saddáma Husajna, jak ho skupina maskovaných mužů vede na popraviště. Byl oblečen v bílé košili a v černém plášti, neměl na sobě trestaneckou uniformu.

Saddám Husajn byl přiveden na popraviště, kolem krku mu byl umístěn černý kus látky a na něj byla položena oprátka. Když mu chtěl kat dát na hlavu kápi, Saddám Husajn dal najevo, že chce zemřít bez ní.

Poprava samotná se nevysílala.

Poprava trvala jen několik minut.

Mouwafak al-Rubaie, irácký poradce pro národní bezpečnost, který byl na popravě, konstatoval, že Saddám šel na popravu "velmi tiše": "Odvedli jsme ho na popraviště a on řekl několik málo hesel. Byl to velmi, velmi zlomený muž."

Irácká televize také odvysílala záběry mrtvoly Saddáma Husajna, zabalené do bílého obalu. Jeho mrtvola byla podle zpráv dopravena vrtulníkem na blíže neurčené místo a bude vydána jeho příbuzným.

Před popravou požádaly Saddámovy dcery Ragd a Rana, aby byl dočasně pohřben v Jemenu. Podle jejich mluvčí sledovaly obě ženy popravu svého otce v televizi. "Byly velmi hrdé, že jejich otec čelil svým katům tak odvážně, vstoje," řekla mluvčí. "Modlí se, aby jeho duše odpočívala v pokoji."

Zpráva o popravě Saddáma Husajna byla oznámena v irácké státní televizi, která pak hrála vlasteneckou hudbu a vysílala záběry iráckých národních památníků.

V bagdádské čtvrti Sadr City, kde žijí šiité, lidé jásali, stejně jako v městě Basra na jihu Iráku. V Saddámově domovském městě Tikrit vyvolala Saddámova poprava protestní demonstrace.

Názory na popravu Saddáma Husajna jsou v Iráku ostře rozděleny podle náboženské příslušnosti občanů. Sunnitští muslimové varují před "krvavou lázní v ulicích".

I mezi šiitskými muslimy, které Saddám Husajn dlouhá léta terorizoval, vládne nálada beznaděje. "Můžou ho zabít desetkrát, ale bezpečí do ulic to nepřinese, protože tu nevládne zákonnost," řekl listu Guardian jeden šiitský taxíkář v Bagdádu.

Na kurdském severu byl pocit vítězství oslaben strachem z růstu sektářského násilí a zklamáním, že Saddám Husajn nebyl souzen za zločiny spáchané proti kurdskému obyvatelstvu, zejména za útok plynem proti městu Halabža v roce 1988, kdy zahynulo 5000 osob. Jenže v tom případě by vyšlo u soudu najevo, že Saddámovi prodali smrtící plyn západní spojenci.

Mnoho kritiků odmítlo proces se Saddámem Husajnem jako nelegitimní a tým obhájců Saddáma Husajna obvinil iráckou vládu, že do procesu zasahovala. Tuto kritiku podpořila americká organizace na obranu lidských práv Human Rights Watch.

Podrobnosti v angličtině ZDE