V předcházejícím znění strategie byly zajímavé především čtyři teze:

• Podle staré strategie disponují Spojené státy bezprecedentním a s nikým neporovnatelným vlivem a silou. To je "okamžik příležitosti" pro USA.
• Povaha a motivace "darebáckých států" naznačují, že na ně nepůsobí hrůza jaderných zbraní. Zastrašit tyto státy možnou odpovědí nelze, neboť jejich vůdcové jsou ochotni riskovat, připraveni hazardovat se životy vlastních lidí a bohatstvím národů.
• Krátká pasáž o mezinárodním právu byla věnovaná výkladu odvěkého práva na sebeobranu.
• Již v předmluvě k celému dokumentu prezident USA psal, že "ve jménu zdravého rozumu a sebeobrany Amerika bude jednat vůči vznikajícím hrozbám ještě předtím, než se plně zformují". Preventivní úder proti bezprostřední hrozbě byl vyhlášen za legitimní, a to i tehdy, když panuje nejistota pokud jde o místo a čas možného nepřátelského útoku. V textu se pak uvádělo, že Spojené státy budou usilovat o podporu svého úsilí ze strany mezinárodního společenství, ovšem "nebudou váhat jednat samostatně, když to bude nutné".

Žádný z těchto principů nebyl v nové strategii zpochybněn či dokonce odvolán.

Staronové cíle

"Amerika je ve válce" -- tak zní první věta z prezidentovy předmluvy k nové strategii. Sděluje, že se situace po 11. září 2001 nezměnila. Výstavba armády a bezpečnostních orgánů je vnímána jako úkol udržet převahu USA nad zbytkem světa. Právo je sice zmiňováno, ale nikoliv mezinárodní právo -- důraz je kladen na dodržování a prosazování práva v ostatních zemích. Zahraniční politika je především spojována s nevojenskými nástroji a akcemi společně se spojenci. Ovšem v pasážích o nebezpečí šíření jaderných zbraní lze opět nalézt větu, že "jestliže to na základě odvěkého práva na sebeobranu bude nutné, nezříkáme se užít sílu ještě předtím, než budeme napadeni, i když panuje nejistota ohledně času a místa nepřátelského útoku".

Jako největší nebezpečí jsou v nové strategii ukázány darebácké státy, terorismus a šíření jaderných zbraní. Je pozoruhodné, že ve výčtu třinácti nástrojů ke "zničení tyranie a na podporu efektivní demokracie" chybí použití vojenské síly. V celém dokumentu je naopak patrná orientace na tzv. barevné revoluce. A to ve chvíli, kdy se takovéto politické aktivity dostaly na postsovětském prostoru do zřejmých problémů. Akcent na šíření a podporu demokracie má dostat podobu transformační diplomacie. Ta je pojata jako úkol "hledat a podporovat demokratická hnutí a instituce v každé zemi a kultuře s konečným cílem ukončit tyranii v našem světě".

Dokument ale nepojednává jen o oblasti vojenství a občanské společnosti, ale i o svobodné ekonomice. Posloužit mají i příklady úspěšných zemí, jejichž "moudré vedení a výběr ekonomické politiky" slouží jako vzor. V dokumentu je i seznam takovýchto zemí: Jižní Korea, Tchaj-wan, Irsko, Polsko, Chile, Botswana -- a Slovensko...

Terorismus a šíření jaderných zbraní

Nebezpečí terorismu prý vyrůstá z politického odcizení, zlosti na ostatní, ze subkultury konspirace a falešných informací a z ideologie, která ospravedlňuje vraždění. Tedy z žádné objektivní sociálně-historické kolektivní zkušenosti či chudoby a útlaku. Základním úkolem v boji proti terorismu je prevence, přičemž tvrdé jádro teroristických uskupení musí být "pronásledováno, zabito nebo zajato". Jako lék na terorismus je předepsána demokracie. Ta je chválena na všech stránkách dokumentu -- několik měsíců po řádění hurikánu Katrina lze například v doktríně nalézt tvrzení, že demokracie se vypořádává s živelními katastrofami lépe než jiné režimy.

Principy politiky zaměřené proti šíření zbraní hromadného ničení patří k nejzajímavěji definovaným zásadám nové americké strategie. Tato politika rezignuje na možnost, že by se k darebáckým státům či teroristům dostaly některé důležité technologické komponenty a znalosti nutné pro sestrojení jaderných zbraní. Pozornost soustřeďuje na úsilí, aby nezískali "podstatné složky štěpných materiálů". V této souvislosti strategie definuje dva cíle: zabránit státům získat kapacity k produkci štěpného materiálu vhodného pro sestavení jaderných zbraní; zabránit předání štěpných materiálů darebáckým státům či teroristům ze zemí, které mají kapacity pro výrobu odpovídajících štěpných materiálů. Mimořádná pozornost je věnována Íránu a Severní Koreji; dokument ovšem zdůrazňuje, že zahraniční politika USA k Íránu a Severní Koreji má mnohem více výhrad, než je jejich jaderný program.

Regionální problémy

Výsledek intervence v Iráku je představen jako úspěch. Dokument předkládá plán vypořádání se s dílčími nedostatky, které v Iráku přetrvávají, zdá se však příliš obecný. Doktrína pak přináší přehled regionálních výzev, jimž má být věnována pozornost. Je to především -- řečeno jazykem tohoto dokumentu -- genocida v Súdánu, kolumbijští partyzáni a drogoví obchodníci, demagog vládnoucí ve Venezuele, který podkopává demokracii a destabilizuje region, diktátor na Kubě, barbarský povstalecký kult v Ugandě, konflikt v Etiopii a Eritreji a maoisté v Nepálu. Naopak například Kosovo není zmíněno ani jednou, situace tam je zřejmě pokládaná za vyřešenou.

Nová strategie obsahuje i varování adresované Kremlu, že "úsilí zabránit demokratickému vývoji doma a v zahraničí bude překážet rozvoji vztahů Ruska se Spojenými státy, Evropou a jejími sousedy". Obdobně dokument sice uznává "dramatický ekonomický úspěch" Číny, ale změny v této zemi pokládá za nekompletní. Mezi hříchy pekingské vlády, které dokument vyčísluje, je i "trvající čínský vojenský rozvoj netransparentním směrem". Zároveň je ale zdůrazněno, že i v novém strategickém prostředí americké "bezpečné, věrohodné a spolehlivé jaderné síly stále hrají rozhodující roli". A k odstrašení nepřítele má sloužit i modernizace ofenzivních jaderných sil. Jak píše americký neokonzervativní politolog Robert Kagan v knize Labyrint síly a ráj slabosti, "musíme podporovat kontrolu zbrojení, ale ne vždy svého vlastního. Musíme se řídit dvojím metrem."

Nukleární převaha

Shodou náhod souběžně s novou strategií vyšel v prestižním americkém časopise Foreign Affairs článek Keira Liebera a Daryla Presse nazvaný Vznik nukleární nadřazenosti USA... Základní ideou tohoto článku je teze, že padesát let trvající možnost vzájemného zaručeného zničení mezi USA a Ruskem zmizela. Už prý neplatí, že v případě překvapivého napadení Ruska by byly Spojené státy ohroženy odvetou. "Po skončení studené války byl (americký) nukleární arzenál významně vylepšen," a to ve všech charakteristikách. Naopak ruský upadal.

Citovaný článek zdůrazňuje, že modernizace jaderných sil USA nebyla namířena proti darebáckým státům či terorismům. Současné a budoucí jaderné síly USA jsou projektovány tak, aby byly "schopny preventivního odzbrojovacího úderu proti Rusku nebo Číně". Autoři tvrdí, že vypočítali, že překvapivým americkým útokem může být ruský i čínský jaderný arzenál zničen a případné jeho zbytky mohou být zachyceny protiraketovou obranou. Představa, že tomu někdo v Bílém domě uvěří, je děsivá.

Celkově však upravená podoba Národní bezpečnostní strategie USA vyznívá méně ofenzivně než verze z roku 2002. Z původního znění se dalo řadu měsíců dopředu odvodit, že začne intervence v Iráku. Z nového znění nevyplývá, že bude útok proti Íránu; snad jen selektivní letecké údery. Ovšem i transformační diplomacie se má opírat o rostoucí vojenskou sílu. Jak píše americký politolog, ekonom a historik Immanuel Wallerstein v knize Úpadek americké moci, vracíme se k "nejstaršímu příběhu v dějinách hegemonistických mocností. Dominantní mocnost se soustřeďuje na vojenství, kandidát na nástupce se zaměřuje na ekonomiku. Tento druhý přístup se vždy vyplácí, a to značně."

Článek vyjde ve čtvrtek v českém týdeníku Ekonom a slovenském týdeníku Slovo

Národní bezpečnostní strategii Spojených států amerických - dokument v angličtině ZDE