Proč? Odpověď je jednoduchá. Abychom si mohli vytvořit nějaký důkaz, udělejme experiment:

Bod 1) Josefe, napiš dva texty. V jednom z nich se zastávej Fidela Castra a současného režimu na Kubě. Tento text pošli do Haló novin. Jsem přesvědčen, že vyjde, dokonce snad i na titulce. Zároveň napiš také druhý text, v němž Fidela odsoudíš a zejména zdůrazníš morbidní a krutou stránku kubánského režimu v souvislosti s komunismem a přání, aby se po Fidelově smrti dostali na Kubě k moci síly podporované kubánskou emigrací v USA. Tento text pošli do MF Dnes. Vyjde minimálně v rubrice "fórum čtenářů", v níž tento list "umně" posiluje dojem názorové homogenity mezi redakcí a čtenáři.

Bod 2) Já ve stejnou dobu napíšu inverzní texty se stejnou tématikou a pošlu je jako reakce na tvé články v těchto médiích. Haló noviny tedy dostanou text o Fidelově tyranství a MF Dnes naopak článek o hrdinství kubánského diktátora. Mohu velmi zodpovědně říct, že ani v případě takto veřejně deklarovaného úmyslu ani jedna z těchto "seriózních" tiskovin mnou zaslané texty neotiskne.

A v tom je právě vězí jádro omylu, kterého se Josef dopouští. Ideologizovaná média, jako je třeba MF Dnes na jedné straně nebo Haló noviny na straně druhé, sice jsou ochotna vydávat zcela jednoznačně zaujaté, případně kontroverzní články, ale pouze a jen v rámci toho světonázoru, který si z ideologických a také čistě účelových důvodů osvojila redakce těch kterých novin.

Myslím, že rozdíl mezi touto ediční strategií a smyslem a funkcí Britských listů vyplynul dostatečně na povrch - nejde v žádném případě o to vydávat nebo nevydávat ty nebo ony názorově orientované texty. Jde o to, snažit se rozvíjet na dané téma diskusi, k čemuž je samozřejmě nutné připustit co nejširší spektrum názorů, protože jedině takovým způsobem je pak možné dosáhnout nějakého porovnání. A jedině tak je možné udělat si pokud možno co nejobjektivnější úsudek na dané téma. Obávám se, že to, čemu by chtěl Josef Provazník nadále zabránit, je v podstatě pravým smyslem a funkcí Britských listů.

Jak jsem řekl už na začátku -- Britské listy jsou schopny a ochotny vydávat podobné názorové texty, jako v případě obhajoby Fidela Castra, zároveň se ale v žádném případě nebrání, a Josefův dopis je toho přece příkladem par excellence, publikovat názory, které leží na protipólu daného tématu. A není to samozřejmě jen tento případ, jsou zde další vysloveně exemplární příklady toho, kdy jsou na BL postaveny vedle sebe naprosto názorově protichůdné texty.

Abychom se drželi původně načrtnutého schématu pravice -- levice, můžeme zde uvést na stranu pravice uvést např. Pavla Urbana, který naposledy oponoval "levicovému" pojetí války v Libanonu, můžeme zde uvést Borise Cveka, který se v poslední době zcela jednoznačně staví na stranu ODS. Jedná se o autory, kteří do BL přispívají pravidelně a vcelku často, zvláště u Borise Cveka to platí. Posledně jmenovaný je také názorovým stoupencem křesťanství, čímž vytváří (velmi vytrvale, za což mu jistě patří dík) opozici vůči textům, které na BL zpochybňují integritu křesťanského myšlení a jednání. Dále je na Britských listech veden "live" názorový souboj mezi aktivisty ekologicky zaměřených hnutí a pány Brezinou a Kotrbou. V této souvislosti je jistě velmi pikantní, že ačkoli Brezinu je možné bezesporu považovat za pravičáka, Kotrba je jednoznačným a deklarovaným levičákem. Argumentací velmi adresnou k článku Josefa Provazníka je pak na Britských listech vedená polemika o chilském diktátorovi Pinochetovi.

diskuse o Pinochetovi ZDEZDEZDEZDE

A obdobou tohoto názorového střetu je i v současný střet mezi názory Fabiana Golga a Petra Wagnera, do něhož se Josef Provazník svým textem také zapojil. Na Britských listech se pak významně podepisují také autoři, které nelze škatulkovat. Jednoznačně nezařaditelný je šéfredaktor Čulík, k témuž se hlásí sám Josef Provazník, a mezi tyto autory řadím sám sebe.

Je jistě možné říct, a to měl asi Josef Provazník na mysli, že na Britských listech převažují autoři s levicovým viděním světa. Možná bychom mohli stanovit i nějaký procentuální poměr pravicově a levicově smýšlejících autorů, ale indukcí vedoucí od tohoto faktu není stanovení levicovosti BL, nýbrž úplně jiný fenomén. Britské listy totiž v záhlaví deklarují, že chtějí publikovat o tom, o čem se v České republice příliš nemluví a v tomto případě je nutné zvážit, v jakém stavu se nachází česká mediální scéna. Uveďme pouze celoplošný denní tisk.

Máme zde 4 tituly, které jsou veřejností brány jako seriózní a vážené co do důvěryhodnosti informačního zdroje -- MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny a Právo. Tři z těchto titulů jsou pravicové, z toho minimálně první dva nekriticky a účelově.

Pouze Právo je levicově orientovaným deníkem a jeho kvalita je taktéž dost sporná.

Jak je to s televizemi? Jednoznačná orientace se určit nedá, české televizní stanice se chovají víceméně účelově. V současné společenské atmosféře to znamená, že se chovají, jsou --li k tomu okolnostmi nuceny, propravicově, zejména pak soukromé stanice. Televize veřejné služby, která by měla zachovávat názorovou objektivitu, pak velmi často zve do diskusních pořadů zástupce extremní pravice. Jen namátkou - nečekaně častým návštěvníkem ČT je Roman Joch z tzv. Občanského institutu, který je mimochodem lékařem a také častým vnějším zdrojem MF Dnes. V diskusi o evropské integraci jsem v prosinci 2005 zaznamenal třeba Lukáše Petříka, šéfredaktora pochybného www.euportal.cz. Jaká je účast lidí z opačného názorového proudu ve zpravodajských a publicistických pořadech ČT? To je ale blbá otázka...

Pojďme se podívat také na rozhlasové stanice. Český rozhlas je také médiem veřejné služby, přitom si vcelku spokojeně vydržuje jednoznačně propravicovou stanici ČRo6. Zpravodajství ČRo bylo nedávno na BL zpochybňováno jako nepochopitelně neobjektivní.

diskuse o zpravodajství ZDEZDEZDE

A soukromé rozhlasové stanice? To je téma samo pro sebe, stačí chvilku poslouchat žvásty produkované debilními moderátory celoplošných rozhlasových stanic, jako je Frekvence 1 nebo Impuls, a při jejich zábavně -- politické produkci vás rozhodně přejde humor. Klišé převzatá z pravicového tisku se tam mísí se snahou udržovat vysokou hladinu veřejné hlouposti a samozřejmě na tom vydělat.

A zde je právě jádro toho, proč na BL převažují levicově zaměření autoři. Nechci být rozhodně nekritický, shodnu se s Josefem Provazníkem v tom, že některé články nejsou dobré a jejich publikace je na zvážení, ale to kvalitní, jmenovitě zastupováno Jindřichem Kalousem, Martinem Škabrahou, Milanem Valachem nebo Štěpánem Kotrbou (až na výjimky, Štěpáne:) naprosto převažuje.

Je potřeba si uvědomit, že právě tento stav je reziduem atmosféry ve společnosti a ne naopak. Velmi vítám a schvaluju, ačkoliv o sobě neuvažuju jako o člověku levicově smýšlejícím, že je v současné době důležité, aby zde byl trvalý prostor, v němž se mohou střetávat protichůdné názory bez ohledu na jejich politické zařazení.

Převažují-li mezi nimi ty levicové, je to jednak barometr dění na hlavním mediálním bulváru a jednak to také vypovídá o schopnosti opačně uvažujících autorů střetávat se s těmito názory v přímé konfrontaci.

Je samozřejmě daleko pohodlnější publikovat v podstatě bezcenné texty v MF Dnes nebo LN, ale tam tyto texty žádnou argumentační prověrkou neprojdou. Těmto autorům však jde právě o to, že jejich zhusta úsměvné myšlenkové slepence nikdo kritizovat nebude, protože redakce tzv. seriózních médií to nepřipustí... Závěrem: Publikace takových názorů, jako v případě článku Petra Wagnera (které nejsou žádným blábolem Josefe, ale odlišným úhlem pohledu na skutečnost s vysokou integritou) jsou nutné právě k tomu, aby o nich byla vedena diskuse a aby byly, považuje-li to někdo jiný za důležité, zpochybňovány. Tak se také skutečně děje. Pokud se tedy Britské listy dostávají na křižovatku, je to jedině dobře. Jejich smyslem je, aby stále tyto křižovatky vyhledávaly a umožňovaly svým prostřednictvím přístup k nim pro všechny, kterým nestačí koupit si ráno pečivo, k němu "svoje" noviny a večer se podívat na "svoje" zprávy v televizi.