Guevarovu dceru Aleidu napadlo, že něco se asi muselo ztratit při překladu. "Můj otec se o Bohu nikdy nezmiňoval," řekla konsternovanému íránskému publiku. "S Bohem se nikdy nesetkal." Aleida a její bratr byli rychle vyvedeni ze sálu a už se o nich v Íránu nikdo nezmínil. Státní média okamžitě zapomněla, že kdy existovali.

Po jejich odchodu tvrdil Qassemi, že Fidel Castro, Guevarův "nejvyšší rádce", je také "Božím mužem". "Vůdcovství utlačovaných přešlo od něho na naši islámskou republiku."

Mezi konzervativci a levičáky bývala jasná dělící čára. Definovala kulturní války konce 20. století, v nichž bojovali reakcionářští starci proti tolerantním, osvíceným aktivistům, podporujícím práva pro ženy, menšiny a homosexuály.

Nyní se však Terry Eagleton, marxistický profesor literatury (jak starodávně to zní) naváží do slavného spisovatele Martina Amise za to, jak se vyjádřil o islámu, takže je prý stejný rasista jako jeho otec Kingsley Amis, "antisemitský primitiv a opilec, který nenáviděl ženy, gaye a levičáky", je zjevné, že dnešní kulturní války jsou jiné.

Nekritizoval snad nyní Martin Amis islámské extremisty za to, že to jsou "antisemité, psychotičtí nenávistníci vůči ženám a že nenávidí i homosexuály"? A za to mu Eagleton nadává do antisemitů? Jste z toho tak trochu zmateni? Nejste jediní.

Test falešného levičáka je tento. Jestliže si myslíte, že Bush je fašista a Castro je pokrokový, nejste demokrat. Jestli si myslíte, že kulturní tradice mohou omluvit útlak žen, nejste feminista. A jestli zastáváte názor, že antisemitské výlevy jsou prostě jen výrazem frustrace nad americkou a izraelskou politikou, nepoučili jste se z historie.

Už se ani nedá poznat podle toho, jak se lidé oblékají, na které straně stojí, pokračuje autorka. Můj manžel, fotograf, má dlouhé vlasy a chodí v tričku a v kapsáčích. Žijeme v pedantském Washingtonu, kde skoro všichni nosí oblek a kravatu, ale tajně touží vypadat jako umělci. Když manžel vozí děti do školy, sympatičtí právníci v oblecích se mu svěřují, že nenávidí George Bushe, pohrdají válkou v Iráku a nejsou takovými reakcionáři, jak vypadají. Jsou naprosto zmateni, když jim můj dlouhovlasatý manžel sděluje, že islámský fašismus nenávidí víc než Bushe, že je rád, že padl Saddám Husajn, že podporuje NATO proti Talibanu a zastává názor, že by se íránským duchovním neměla svěřovat jaderná bomba. Sám se považuje za antifašistu, který věří ve světské hodnoty osvícení a v lidská práva. Na tom, že je člověk tolerantní vůči netolerantním lidem, není nic radikálního, tvrdí.

Na druhé straně zrcadla jsou levičáci v džínách šokováni, že by někdo z nich mohl být něco společného s těmi děsivými neokonzervativci. Známý britský levicový novinář, působící v Americe, apologet války v Iráku Christopher Hitchens, je považován za hvězdu mezi ateisty, většina z nichž protestuje proti válce v Iráku. Minulý týden dostal ve Wisconsinu cenu na konferenci nazvané "Svoboda od náboženství". Cenu dostal za knihu "Bůh není velký".

"Ve svém projevu při udílení ceny jsem zaútočil na obecenstvo, že si myslí, že největší nebezpečí hrozí od americké Křesťanské koalice. Jako by vůbec nevěděli o islámském fundamentalismu."

Jim se to nelíbilo. "Odpovědí byly známé bláboly o tom, že jestliže něco takového existuje, vytvořili jsme to my." To je ale podle Hitchense nejrozmazlenější forma západního narcismu, tato představa, že "všechno se točí jen kolem mne". Krátkozrací levičáci nedokážou pochopit, že radikální islám má vlastní dynamiku, která ohrožuje jejich hodnoty. "Nemůžete podporovat multikulturalismus, jestliže zastupujete organizaci, která chce vyvraždit všechny židy a příslušníky hindského náboženství. Nemělo by to být jasné?" ptá se Hitchens.

Nick Cohen, jehož kniha What's Left? ( Co zbylo z levice?) právě vyšla v paperbacku, identifikuje pokrokáře jako protitotalitní internacionalisty, kteří podporují "jakési univerzální hodnoty".

"Levičáci jsou dnes jako tradiční britští konzervativci, kteří jsou přesvědčeni, že lidská práva jsou v pořádku v západní Evropě, ale pro cizince se nehodí, a že ženská práva jsou jen pro bělošky, ale nikoliv pro ženy jiných ras," tvrdí Cohen.

Typickým příkladem je případ ženy Ayaan Hirsi Ali, somálské autorky knihy Infidel (Bez víry), které levice šokujícím způsobem odmítla poskytnout podporu. Článek v americkém týdeníku Newsweek ji charakterizoval jako "atentátnici", zatímco ona sama právě čelí hrozbě atentátníků jen proto, že promluvila otevřeně o své zkušenosti s islámem a musela se rychle vrátit do Holandska, protože holandská vláda jí už nehodlá platit policejní ochranu při cestách do zahraničí.

Natasha Walterová napsala hloupě v deníku Guardian: "Mnoha jejím čtenářům vadí nikoliv její feminismus, avšak její antiislámství" - jako by bylo možno obojí oddělit. Jestliže kultura Hirsi Aliové způsobila, že bylo její přirození zohaveno, když byla dívkou, a vzhledem k tomu, že muslimové zavraždili jejího přítele Thea van Gogha, holandského filmaře, proč by měla mlčet?

Irshad Majdjiová, kanadská muslimská feministka, se teď stává ředitelkou nového Projektu pro morální odvahu na Newyorské univerzitě. "Chceme vychovat vedoucí politiky, kteří budou ve vlastní komunitě mluvit pravdu," zdůrazňuje. "Chceme zlikvidovat autocenzuru."

"Lidské bytosti se rodí sobě rovny, ale kultury si rovné nejsou," je přesvědčena. "Kultury vytvořili lidé a většinou to byli muži. Na kultuře není nic posvátného a není nic rouhačského na snaze je zreformovat."

Martin Amis to říká jasně: "Některé společnosti jsou prostě rozvinutější než jiné," uvedl. A minulý týden řekl v Channel Four News: "Mám pocit morální nadřazenosti nad islámisty."

Všimněte si, že neřekl, že má pocit morální nadřazenosti nad islámem - ale nad islámisty. Manji reaguje: "V současnosti má pravdu, ale v minulosti zrodil islám evropskou renesanci."

"Není ztrátou času hledat umírněné muslimy," zdůrazňuje Hitchens, "protože v islámu probíhá občanská válka mezi lidmi, kteří chtějí žít pod zákonem šaria, a lidmi, kteří to nechtějí." Avšak existuje spousta neupřímných snobů.

Kulturní války budou pokračovat, uzavírá autorka.

Podrobnosti v angličtině ZDE