30. 10. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 10. 2007

Svět atomových bomb pro bohulibé cíle

Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku?

Spojené státy urychleně modernizují a rozšiřují svůj jaderný arzenál. Cílem tohoto rozsáhlého přezbrojení tisíců jaderných hlavic, raket a ponorek není a kvůli svému rozsahu ani nemůže být „válka proti teroru“ či neutralizace druhořadých „darebáckých států“. Spojeným státům jde o eliminaci strategických nukleárních sil Ruska a Číny a o získání naprosté jaderné a z ní odvozené politické převahy nad nimi v 21. stol. Ostatní velmoci sice také zbrojí, ale bez ohledu na rétoriku médií o návratu nového kola studené války, na soutěž se Spojenými státy nemají ani ekonomické, finanční ani technologické schopnosti.

Spojené státy jsou na jedné straně bezesporu skvělá a svobodná země. Ale jsou i moderním impériem nové doby, jehož moc překračuje ve všech směrech, všechny své hranice. Bylo by chybou pro jedno nevidět druhé, protože Spojené státy hrají riskantní hru, v které nejde o nic menšího než o globální moc a v sázce není nic většího než soudný den nás všech.

Nastává renesance jaderných zbraní

Názor o nepoužitelnosti jaderných zbraní pochází z někdejšího stavu rovnováhy v jejich „kvalitě“ a množství, kterého v době studené války dosáhly USA a SSSR. „Hromady“ raket a jaderných hlavic, které obě strany nahromadily, totiž zaručovaly vzájemné a naprosté zničení USA a SSSR bez ohledu na to, kdo by zahájil jaderný útok jako první (MAD – mutual assured destruction). Tato patová situace samozřejmě znemožňovala jakékoliv užití jaderných zbraní. Jaderné zbraně, k „velké lítosti“ stratégů a ideologů na obou stranách, se tak v době studené války staly tou absolutně nejdražší a zároveň nejméně použitelnou zbraní všech dob.

Změna v možnosti reálného použití jaderných zbraní, paradoxně nastává až dnes, prakticky dvě dekády po zániku komunismu. Politické důvody otevřeně nejlépe vyjádřil Zbigniew Brzezinski:

„Pokud se Rusko znovu stane samostatnou mocností, asertivně se snažící znovu získat kontrolu nad jihem (střední Ásie) anebo vytvoří alianci s Čínou či s ní bude spolupracovat, potom bude americká dominance Euroasie dramaticky ohrožena... Amerika proto musí být připravena použít všechny prostředky, aby nebyla vyloučena ze hry na nejdůležitější šachovnici...“

Renesanci úvah o možném politickém, ale i vojenském použití jaderných zbraní pak způsobuje úpadek ruských strategických sil. Ten nabyl charakteru prakticky jednostranného odzbrojení na minimální úroveň. A to za situace, kdy Spojené státy dosáhly průlomových technologických inovací, které jim umožňují modernizovat a rozšířit svůj strategický arzenál na kvalitativně vyšší úroveň a z ní získat jednoznačnou jadernou převahu nad Ruskem.

Vzhledem k tomu, že na celém světě neexistuje žádný jiný potenciální protivník pro Spojené státy, s výjimkou Ruska a Číny, vůči kterému by velice nákladná a jednoznačně ofenzivní modernizace mnoha set amerických mezikontinentálních raket, tisíců jaderných hlavic, desítek bombardérů a ponorek, měla jakýkoliv smysl, nelze pochybovat o tom, „kdo“ je cílem tohoto amerického vyzbrojování. Navíc, G.W.Bush i další představitelé americké administrativy opakovaně prohlásili, že považují doktrínu „vzájemně zajištěného nukleárního zničení“ velmocí (MAD) za překonanou. Jak řekl Donald Rumsfeld:

„MAD is dead. “

Vzhledem k tomu, že MAD je pro Američany „mrtvá záležitost“, Rusové jsou slabí (a Číňané ještě slabší), je logické, že USA usilují o získání takových schopností, které by jim umožnily, budou-li USA chtít, jednorázově zničit celý ruský i čínský raketojaderný potenciál prvním úderem. A to při minimalizaci civilních obětí protivníka i ekologických škod a při zachování nulového rizika zasažení amerického území odvetným úderem náhodně přeživší ruskou či čínskou raketou. Tomu odpovídá i současné ofenzivní rozmisťování amerického raketojaderného arzenálu do výchozích pozic naposledy zaujmutých ve výhni studené války v 80. letech.

Americe jde bezesporu o to získat schopnost „vypnout“ jaderné arzenály Ruska (a Číny) - doslova získat schopnost je jednostranně nukleárně odzbrojit, tak de facto znovu obnovit svůj raketojaderný monopol a udržet si postavení „hegemona na nejdůležitější euroasijské šachovnici“.

Slabý dědic impéria Zla

Zhrzené milenky bývají velmi nepříjemné. Rusko rezignovalo na svoji marnou snahu z 90. let, stát se součástí západu a všeobecně se snaží vystupovat až jako nepříjemně silný a sebevědomý partner, který se právě proti západu nejčastěji vymezuje. Součástí nové ruské asertivity v zahraniční politice, je i mediálně vděčné, občasné předvádění svalů, jako je z vojensko-strategického hlediska bezcenná vakuová bomba či slavnostní křtění „prázdného“ ponorkového trupu. Jenže, západní jestřábové využívají této imitace ruské vojenské síly k přirovnávání vojenské moci Ruska k agresivnímu Sovětskému svazu a takto vytvořené obavy z Ruska k prosazení svých vlastních záměrů.

Skutečná vojenská síla a schopnosti Ruska jsou při tom zcela jiné. Rusko má dnes o 80% méně ponorek, o 39% méně strategických bombardérů a o 58% méně balistických raket, než-li SSSR v roce 1991.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Úpadek ruského arzenálu je však ještě mnohem větší - protože jen málo z toho, co Rusko stále ještě má, je použitelné.

Co se jaderného arzenálu týká, je pravda, že Rusko má přibližně 3500 jaderných hlavic velkého účinku (oproti cca 5200 americkým).

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Zdroj: Wolfgang K. H. Panofsky : Nuclear Insecurity, Foreign Affairs, September/October 2007 ZDE

Z tohoto čísla ovšem nelze usuzovat, jak se v případě argumentace zastánců protiraketové obrany často děje, že počet hlavic odpovídá i počtu nosičů a tedy vojensky použitelné ruské jaderné síle. Většina ruských hlavic je totiž zakonzervována k dlouhodobému skladování. Bez vlastních raketových nosičů, které by je byly schopny dopravit na cíle, je vojensky zcela bezcenná.

Co totiž Rusku chybí jsou právě tyto raketové nosiče. V roce 1991 SSSR disponoval celkem 1.300 mezikontinentálními raketami. Dnešní Rusko nominálně stále ještě vlastní 560 balistických raket, jenomže 80 % z nich již překročilo nejzazší hranici své životnosti a musí být, už z důvodu prosté ruské sebezáchovy, co nejdříve sešrotovány.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

A nejlépe nahrazeny novými raketami. Jenomže ty Rusko nemá. Jeho výrobní kapacita vychvalovaných raket nové třídy Topol, která má dosloužené předchůdkyně nahradit, činí dnes pouze okolo 10 kusů ročně. (**) Proto Rusko nestíhá nahrazovat vyřazované staré rakety novými a v důsledku toho bude mít Rusko v roce 2010 pouze 150 (a podle některých odhadů dokonce pouze okolo 100) pozemních mezikontinentálních raket.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Zdroj: Peter C. W. Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press : Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy?, Foreign Affairs, September/October 2006 ZDE

Je zřejmé, že výše uvedené „hromady“ jaderných hlavic tak Rusku budou v té době více méně úplně k ničemu.

Naproti tomu Spojené státy budou v roce 2010 disponovat nejméně čtyř až pětinásobnou převahou nad Ruskem, v počtu pozemních mezikontinentálních nosičů jaderných zbraní (USA dnes mají cca 500 - 560 zmodernizovaných pozemních raket).

Zdroj: Jane's Defence

Co se ruských strategických bombardérů týče, jejich hlídkové lety byly znovu po 15 letech s velkou slávou letos obnoveny. Kolik z ruských bombardérů je však, po mnoha letech velmi omezené údržby, skutečně schopných letu, není zatím známo. Jako vodítko je možno vzít stav ruského stíhacího letectva, v kterém jen polovina ze všech letadel, která jsou oficiálně ve službě, je letuschopných, ale jen pouhých 32 %, z celkového stavu všech strojů, je schopno skutečného operačního nasazení.

Zdroj: S.M.Kosiak : Spending on US Nuclear Strategic Forces, Center for Strategic and Budgetary Assessments, Release: 2006 ZDE

Zdroj:Jane's Defence

Co se umístění ruských strategických bombardérů týče, nalézají se pouze na dvou základnách (ostatní nemají příslušné zázemí). Jenže, jejich jaderná výzbroj, s výjimkou plánovaných letů a na rozdíl od americké praxe, je z bezpečnostních důvodů skladována mimo území základen. Z toho důvodu není ruské strategické letectvo schopno reagovat na žádný nepředpokládaný vývoj a z hlediska USA je velmi snadné jej eliminovat překvapivým americkým útokem.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Nejtristnější situace v ruských strategických silách ovšem panuje ve vojenském námořnictvu. Rusko sice nedávno slavnostně spustilo na vodu novou raketonosnou ponorku, což vyvolalo spekulace o znovuzrození někdejší ruské pýchy – ponorkového loďstva. Ty byly hojně živeny jak vlastní kremelskou propagandou, tak i západními médii. Pravda je jiná. Tato nová ponorka bude do aktivní služby uvedena nejdříve v roce 2010 a další ji do operačního nasazení mohou následovat ne dříve než po roce 2015.

Zdroj: Peter C. W. Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press : Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy?, Foreign Affairs, September/October 2006 ZDE

Co se stávajících ponorek týče, Rusko má v současnosti v aktivní službě pouze šest raketonosných ponorek (cca 100 mezikontinentálních raket) proti čtrnácti americkým ponorkám (cca 360 mezikontinentálních raket). Kvalita i životnost ruských ponorek je však vyčerpaná. Naprostou většinu roku kotví v přístavu, kde jsou více než snadným terčem. Chybí jim údržba, modernizace i zkušené posádky. Ruské raketonosné ponorky podnikly v loňském roce pouze dvě krátké plavby, což srovnáme-li s více než čtyřiceti plavbami amerických raketonosných ponorek ve stejném období a více než šedesáti plavbami sovětských raketonosných ponorek v roce 1990, svědčí o jejich katastrofálním stavu.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Zdroj: S.M.Kosiak : Spending on US Nuclear Strategic Forces, Center for Strategic and Budgetary Assessments, Release 2006 ZDE

Úpadek ruského ponorkového námořnictva se projevil i při cvičení v roce 2004 (dokonce za Putinovy přítomnosti), když všechny tři, z ponorky odpálené balistické rakety buď zcela selhaly nebo po startu nabraly špatný kurz a musely být zničeny. Naprosto stejně pak skončily pokusy o odpálení balistických raket z raketonosných ponorek při cvičení v létě a opět znovu na podzim 2005.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Není-li ruské námořnictvo schopno odpalovat balistické rakety v rámci předem připraveného cvičení, jaká by byla jeho schopnost odpálit své balistické rakety v případě náhlého překvapení?

Na stráži demokracie

V důsledku extrémního prodloužení doletu, přesnosti zásahu a schopnosti nést jaderné hlavice na střelách s plochou dráhou letu, které nepodléhají žádným odzbrojovacím dohodám, získaly USA v současnosti schopnost zasáhnout libovolný cíl na území Ruska, včetně raketojaderných základen, a to i bez použití mezikontinentálních raket či raket středního doletu.

Stávající Bushova administrativa, po období uvolnění v 90. letech, opět rozmístila americké lodě a ponorky, vybavené těmito střelami do palebných postavení v blízkosti ruských pobřežních vod, a to v množstvích odpovídající situaci z konce studené války.

Bezesporu jedním z nejagresivnějších kroků celé Bushovy vlády je redislokace amerických raketových ponorek z Atlantiku do severního Tichého oceánu. Z tohoto směru totiž není Rusko chráněno proti případně vystřeleným americkým balistickým raketám radary včasné výstrahy a je tedy z  této strany „slepé“, a to až do okamžiku případného překvapivého dopadu raket na cíle v Rusku.

Zdroj: Keir A. Lieber and Daryl G. Press : The Rise of U.S. Nuclear Primacy, Foreign Affairs March/April 2006 ZDE

Zdroj: Peter C. W. Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press : Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy?, Foreign Affairs, September/October 2006 ZDE

Bushova vláda rovněž zrealizovala rozsáhlou modernizaci amerických jaderných hlavic, V jejím důsledku zvýšily americké zbraně pravděpodobnost zničení ještě nevystřelené ruské mezikontinentální rakety, chráněné v betonovém silu, z 12 % (stav předcházející modernizaci) na současných 90 – 98 %.

Zdroj: Peter C. W. Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press : Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy?, Foreign Affairs, September/October 2006 ZDE

Tato modernizace mnoha set jaderných hlavic má smysl pouze tehdy, plánují-li USA první úder proti Rusku (protože bombardovat prázdná raketová sila je logicky nesmysl a proti nikomu jinému USA stovky hlavic, konstruovaných na ničení raketových sil, nepotřebují ).

Pokud by USA provedly první úder takto modernizovanými zbraněmi proti ruským raketovým základnám, pak pouze okolo 10 % pozemních ruských raket, tedy 10 - 15 raket (sic!) by mělo být schopno přežít americký první úder, vedený mezikontinentálními raketami a to pouze za předpokladu, že by USA nenasadily proti jednomu cíli více útočných prostředků (hlavic), což bezesporu mohou. Obdobně zdecimovány by jistě byly i střely na ruských bombardérech a ponorkách, respektive jejich samotné nosiče. Navíc by i minimální počet přeživších ruských raket mohl být dále snížen prostřednictvím masivních úderů amerických raket s plochou dráhou letu.

Americký první úder by byl politicky nepřijatelný, pokud by hrozilo, že byť jediná raketa, v rámci ruské nebo čínské odvety by mohla zasáhnout USA. Proto i z tohoto důvodu budují Spojené státy intenzivně svoji protiraketovou obranu, která by měla být schopna zlikvidovat přeživší zbytky ruských (a případně čínských) raket po americkém prvním úderu, a které by se měly počítat doslova pouze na „jednotky“ kusů.

V této souvislosti je důležité, že 10 kusů antiraket umístěných v Polsku není tak nízké číslo jak se zdá, protože by nestálo proti „tisícům raket“ (jak zastánci protiraketové obrany často argumentují), ale proti pouze několika „šťastně přeživším“ střelám. Navíc, americká protiraketová obrana nebude spočívat pouze na jediné základně - a počet antiraket může být, po vybudování kterékoliv základny, logicky, kdykoliv zvýšen.

Ti, kteří výše uvedená fakta odmítají s tím, že USA „určitě nikdy nepoužijí jaderné zbraně jako první a zcela jistě o tom ani neuvažují“, jistě nevědí, že v současnosti odtajněné dokumenty Bílého domu z roku 1969 (mladší jsou ještě utajované), prokazují existenci celkem pěti plánů pro vedení nukleární války, z nichž tři (sic!) byly založeny na preventivním a překvapujícím jaderném úderu Spojených států proti SSSR.

Zdroj: Peter C. W. Flory, Keith Payne, Pavel Podvig, Alexei Arbatov, Keir A. Lieber, and Daryl G. Press : Nuclear Exchange: Does Washington Really Have (or Want) Nuclear Primacy?, Foreign Affairs, September/October 2006 ZDE

Stávající Bushova administrativa je též první vládou od korejské války, která nejen nevylučuje preventivní použití jaderných zbraní, ale dokonce zcela veřejně uvažuje o použití jaderných zbraní při útoku proti prokazatelně stále ještě nejaderné zemi (Irán).

Pokud americké politické vedení stupňuje americkou nukleární moc, pak tak činí v prvé řadě proto, aby získalo více moci politické. A zcela jistě nikoliv proto, aby rozpoutalo nukleární apokalypsu, na které nemá zájem nikdo - protože z ní nelze získat zhola nic. Bylo by tedy omylem považovat americké kroky, podniknuté s cílem získat jadernou nadvládu nad Ruskem a Čínou, jako krok, který nutně povede k americkému prvnímu úderu a tedy k válce samé. Je více než jisté, že pokud Spojené státy bezpečně získají schopnost jednorázově eliminovat raketojaderný potenciál Ruska a Číny, pak, s velkou pravděpodobností, Amerika tuto svou schopnost pouze přetaví v diplomacii.

Politická moc a prestiž Ruska a Číny, by americkým „vypnutím“ jejich nukleárních arzenálů, velmi, velmi upadla. Na rozdíl od Spojených států, jejichž moc, v důsledku získání jaderné převahy, či dokonce raketojaderného monopolu a z nich vyplývající vojenské svrchovanosti nad Ruskem a Čínou, by se tímto naopak zásadně posílila. Amerika by se stala „jediným šerifem ve městě s právem nosit (a použít) svou zbraň“. Dodejme jaderně nabitou.

Vítejme ve světě renesance jaderných zbraní. Kdo chce, ať věří, že jen pro „bohulibé cíle...“

Každá mince má dvě strany

Ti kdo věří, že Spojené státy jsou a hlavně budou stát vždy jen a pouze na té jediné správné straně, americkou jadernou převahu a případnou eliminaci moci autoritářského Ruska a totalitní Číny jistě, bouřlivě uvítají.

Na druhou stranu, americká jaderná nadvláda může přinést i významná rizika. Může ještě více zostřit americký unilateralismus, a vést ještě k větší americké agresivitě při jednostranném prosazování svých zájmů ve světě. Ne vždy jde USA jen o demokracii, svobodu a právo. Ne vždy jsou americkými spojenci „čistí hoši“ bez poskvrny. Amerika někdy jedná i z mnohem přízemnějších pohnutek, jde-li o suroviny a jejich kontrolu, vliv, moc či zkrátka o rozdílné názory. A nelze vyloučit ani „individuelní selhání amerických mocných“ tak, jako v případě vyvolání a vedení druhé irácké války.

Největší rizika však budou vyplývat z pokusu „vypnutých“ jaderných velmocí obnovit svůj „jaderný status“ a nastolit zpět situaci dnešní jaderné rovnováhy. Protože očekávat, že se Rusko a Čína se zásadním úpadkem své moci a prestiže smíří, je nereálné.

Rusko by se bezesporu vydalo cestou odstoupení o likvidaci raket středního doletu, jejichž „výroba“ a rozmístění je, stejně jako za chruščovových, časů, mnohem rychlejší a levnější, než výstavba mezikontinentálních raket nebo ponorkového loďstva. Evropská unie a Japonsko by se pak znovu staly rukojmími Ruska a Číny v jejich jaderné rivalitě s USA. Japonsko by na to pravděpodobně reagovalo vlastním znovuvyzbrojením, včetně získání vlastních jaderných zbraní. Jaderné Japonsko by řetězovou reakcí následovaly další asijské státy s Jižní Koreou v první řadě s celou řadou nepředvídatelných dopadů na lokální soupeření. Udržení Blízkého východu v nejaderném stavu, za situace všeobecného jaderného zbrojení a vzniku nových jaderně vyzbrojených zemí, by se stalo jistě jen zbožným přáním. Co se Evropy týče, vztahy mezi evropskými státy navzájem a vůči USA by prošly bezesporu velkou krizí. Pravděpodobně i proto USA tolik akcentují vznik své přítomnosti a zvláštních vztahů ve Střední Evropě.

Největším nebezpečím ovšem bude extrémní nárůst hrozby neočekávaného vypuknutí jaderných úderů mezi velmocemi, a to paradoxně právě z důvodu nukleární slabosti Ruska a Číny: Budou-li totiž Rusko a Čína přesvědčeny, že Amerika disponuje prostředky, které jsou schopny jedním úderem zlikvidovat celý jejich jaderný potenciál do té míry, že po něm již nebudou schopny provést, vůči Americe, svůj odvetný úder - pak budou vůdci Ruska a Číny, v každé budoucí krizi, pod tlakem provést jaderný úder vůči USA sami jako první. A to dokud k němu mají prostředky a „stůj co stůj“. Protože, budou-li otálet a Amerika je předběhne a prvním úderem je „jaderně odzbrojí“ tak, že by Rusko a Čína by již v odvetě neměly udeřit čím, pak by se Rusko s Čínou staly v několika minutách bezbrannými poraženými. A jako takoví by byli vydáni na milost podmínkám diktovaným vítěznou Amerikou.

Z toho důvodu budou udržovat Rusko a Čína svůj slabší raketojaderný arzenál ve stavu stálé nejvyšší pohotovosti, což může naopak na druhou stranu vyprovokovat (ale i z americké strany ospravedlnit) jednostranný americký odzbrojující úder vůči nim. Zvláště kdyby byl na takové úrovni, že by nezpůsobil významnější lidské ani ekologické ztráty.

Nebývalá bezpečnostní krize, která by po získání americké nukleární převahy nastala, by byla nesmírně nebezpečná pro celý svět. Riziko jaderného střetu by vystoupilo na úroveň nepoznanou od dob velkých krizí studené války. Prezidentská administrativa G.W.Bushe, jejíž vláda skončí příští rok, však závod o získání americké nukleární převahy již odstartovala. Spirála rizika se točí stále rychleji a zdá se, že zůstane světu jako rozhodně nejnebezpečnější dědictví neokonzervativních jestřábů, kteří před osmi lety nastupovali k moci s přáním „změnit svět“. Neuvěřitelné se pomalu stává skutkem.

                 
Obsah vydání       30. 10. 2007
30. 10. 2007 Štvanice na Jiřího Čunka Jan  Čulík
30. 10. 2007 BBC: Nová železná opona
30. 10. 2007 Na Ukrajině není zdaleka tak zle, jak se píše v reportáži BBC
30. 10. 2007 Nejistota v Americe Greg  Evans
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
29. 10. 2007 Můžeme žít i bez politických stran? Martin  Gřeš
30. 10. 2007 Nové Dějiny české literatury v angličtině, poprvé po víc než třiceti letech
30. 10. 2007 ČT: Už zase je ohrožena demokracie - jen několik dnů před hlasováním o hospodaření televize v Parlamentu Štěpán  Kotrba
30. 10. 2007 Netrvalo to dlouho: Šámal se poroučí z České televize, Wollner se nejspíše bojí Štěpán  Kotrba
30. 10. 2007 iDnes není oficiálním vládním orgánem? Petr  Nachtmann
30. 10. 2007 Hvězda zvaná Pelyněk Pavel  Kopecký
30. 10. 2007 Komu patří 28. říjen? Miloš  Dokulil
30. 10. 2007 Muž minulého věku Vladislav  Černík
30. 10. 2007 Všeobecný základní příjem: myšlenka, která stojí za zvážení Rudolf  Převrátil
30. 10. 2007 Soumrak utopií (čtvrtá část) Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
30. 10. 2007 Už zase jezdíme do Německa na nákupy aneb Jdeme do Evropy Monika  Binke
30. 10. 2007 Zelené oči Jiří  Karásek ze Lvovic
30. 10. 2007 "Chobotnice" zevnitř
30. 10. 2007 Zasloužený výdělek, aneb Kreativní boj o finanční ocenění práce Uwe  Ladwig
30. 10. 2007 Co se stalo v Hamburku Štěpán  Steiger
30. 10. 2007 Konzumismus Beno  Trávníček
30. 10. 2007 Padouši, nebo hrdinové? Pavel  Urban
29. 10. 2007 Obří letecké pumy: superzbraně supervelmocí Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
29. 10. 2007 Nepotřebuji, aby někdo dával z daní na cizího dědka korunu
29. 10. 2007 El Baradei: Irán není akutním nukleárním nebezpečím
30. 10. 2007 Pár nesmyslů a hrozná demagogie Ondřej  Šlechta
29. 10. 2007 Topolánek řekl, že přijde noc dlouhých nožů. Ultrapravicová Národní strana založila gardu. Štěpán  Kotrba
29. 10. 2007 Rakety a radar USA v Evropě - snahu získat nad touto částí světa kontrolu Boris  Valníček
29. 10. 2007 Paroubek nejspíše končí, i když o tom ještě neví Štěpán  Kotrba
29. 10. 2007 Vyšel Sborník literárního, výtvarného a divadelního kritika Bohumila Polana Jan  Paul
29. 10. 2007 50 let pořadu Today
30. 10. 2007 Krásy české přírody Wenzel  Lischka
28. 10. 2007 Miminko není vicepremiér, aneb O rovném přístupu k právu v ČR Zdeněk  Jemelík
28. 10. 2007 Měl Havel Klause a Mečiara nechat zatknout? Přemysl  Janýr, Michal  Petřík
20. 10. 2007 Hospodaření OSBL za září 2007

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
22. 10. 2007 Americké nájezdy usmrtily 49 "zločinců", Iráčané tvrdí, že mezi nimi byly děti   
11. 10. 2007 Co vše jsem si nepřečetl v českých médiích o válce USA proti Iráku Štěpán  Kotrba
5. 10. 2007 Immanuel Wallerstein: Irák a volby v USA Immanuel  Wallerstein
2. 10. 2007 Gordon Brown: Británie sníží svůj počet vojáků v Basře o 1000   
24. 9. 2007 Okupace Iráku: Přes milion mrtvých Jakub  Rolčík
15. 9. 2007 Irak -- bez stratégie Radovan  Geist
12. 9. 2007 Válka proti terorismu: stala se již lidská práva přežitkem ? Jaroslav  Kuba
1. 9. 2007 Britský armádní šéf zaútočil na USA, že ohledně Iráku "intelektuálně zbankrotovaly"   
23. 8. 2007 Bush: Dokud budu prezidentem, "největší síla pro osvobození člověka, jakou kdy svět poznal" z Iráku neodejde   
22. 8. 2007 Guantánamo: "mnoho pistáciových oříšků či Coca-Coly" Jiří  Hudeček
21. 8. 2007 Britové plánují odchod z Iráku, Američané jsou rozhněváni   
15. 8. 2007 Sebevražední atentátníci usmrtili v Iráku nejméně 175 osob   
13. 8. 2007 Fáma nebo skutečnost?   
13. 8. 2007 Bude zničena pleněním irácká státní knihovna?   

Americká strategie národní bezpečnosti RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
11. 10. 2007 Co vše jsem si nepřečetl v českých médiích o válce USA proti Iráku Štěpán  Kotrba
2. 8. 2007 Základna USA a výpověď smlouvy o důvěře Ruskem Miroslav  Polreich
31. 7. 2007 Zmatek v překladech anebo "jemné rozdíly"? Štěpán  Kotrba
16. 5. 2007 Předehra k „Velké ruské hře“ F. William Engdahl
2. 2. 2007 NATO - spojenectví bez závazků Miroslav  Polreich
30. 1. 2007 Velké problémy malé základny raketové rozvědky Oskar  Krejčí
27. 1. 2007 Čeští novináři "objevili" americkou paprskovou zbraň, a ono je to jinak Štěpán  Kotrba
25. 1. 2007 Islám jako ideologická zbraň v rukou Západu Daniel  Veselý
20. 1. 2007 Začalo další kolo závodů ve zbrojení Štěpán  Kotrba
16. 1. 2007 Problémy utváření, nebo změna paradigmatu? Kodži  Watanabe, Strobe Talbott, Sir Roderic Lyne
12. 1. 2007 Americká prezidentská kampaň začíná etnickými čistkami v Iráku   
8. 1. 2007 Začátek roku už je, ale americká vláda stále neřekla, jestli chce stavět raketovou základnu v Česku Štěpán  Kotrba

Ruská zahraniční politika RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Plyn z Kaspiku nebude (zatím). Krach projektu Nabucco na obzoru?   
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
27. 10. 2007 Ruská a americká spolupráce v českých Brdech Miroslav  Polreich
27. 10. 2007 Rusko si bude činit nárok na arktický šelf   
26. 10. 2007 Ruské strategické bombardéry pozdravily summit NATO   
26. 10. 2007 Z českých hor lze pohodlně držet na mušce raketová sila v Saratovské oblasti Stanislav Ivanovič Kozlov
25. 10. 2007 Proč si Putin i Topolánek myslí, že by přítomnost Ruska v Brdech mohla změnit názor Čechů na americký radar? Štěpán  Kotrba
12. 10. 2007 Jak se obejít bez Ruska a přitom nezmrznout zimou   
6. 10. 2007 V Dušanbe skončil summit SNS, zahájen byl summit Euroasijského ekonomického společenství   
1. 10. 2007 Tadžikistan: Snaha o posilnenie pozície Peter  Stupavský
1. 10. 2007 Jak jsem nyní potkal Rusko znovu Ladislav  Žák
17. 9. 2007 Kurt Beck v Praze, Gerhard Schröder v Moskvě Richard  Seemann
6. 9. 2007 MAKS 2007 - Symbol ruských ambicí Jiří  Csermelyi
4. 9. 2007 Rusko si klade podmínky pro jednání s USA   
8. 8. 2007 Rusko na pranýři Oskar  Krejčí

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
29. 10. 2007 Informovanost o základně? Ivan  Kunc
29. 10. 2007 Rakety a radar USA v Evropě - snahu získat nad touto částí světa kontrolu Boris  Valníček
28. 10. 2007 Rusko chce "demokratizovat" americký systém raketové obrany   
27. 10. 2007 Ruská a americká spolupráce v českých Brdech Miroslav  Polreich
26. 10. 2007 Z českých hor lze pohodlně držet na mušce raketová sila v Saratovské oblasti Stanislav Ivanovič Kozlov
26. 10. 2007 Putin přirovnal krizi s americkými základnami ke kubánské krizi   
25. 10. 2007 Spojené státy zvou na území České republiky ruská vojska a nevědí, k čemu má základna sloužit   
25. 10. 2007 Proč si Putin i Topolánek myslí, že by přítomnost Ruska v Brdech mohla změnit názor Čechů na americký radar? Štěpán  Kotrba
25. 10. 2007 Ano, pane ministře Michael  Marčák
24. 10. 2007 Bush: Raketová obrana je naléhavě nutná. Gates: Uvedeme ji do provozu když tak až později. Rusové: Americké návrhy jsou pozitivní, ale nejdou dost daleko   
24. 10. 2007 Bloomberg: Spojené státy se podle Rusů "snaží vycouvat z plánů na raketovou obranu"   
22. 10. 2007 Klvaňa je úspěšný   
18. 10. 2007 "Byla by přítomnost"   
17. 10. 2007 Radar -- nástroj války Milan  Valach

Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
30. 10. 2007 Plyn z Kaspiku nebude (zatím). Krach projektu Nabucco na obzoru?   
27. 10. 2007 Rusko si bude činit nárok na arktický šelf   
27. 10. 2007 Bushova irácká politika: 92 slábnoucích dolarů za barel ropy   
22. 10. 2007 Ostrý pokles těžby ropy povede k válkám a nepokojům, varuje německá studie   
18. 10. 2007 Mediálně politické mýty jako náhražka politické reality a jejich trestuhodné dopady Miroslav  Polreich
14. 10. 2007 Čulíkova potřeba poučovat, aneb globální politikum paniky Štěpán  Kotrba
12. 10. 2007 Jak se obejít bez Ruska a přitom nezmrznout zimou   
17. 9. 2007 EU: Namísto radaru v Brdech plynovod z Íránu Štěpán  Kotrba
15. 9. 2007 Stredoázijské energetické lišiactvo Peter  Stupavský
14. 9. 2007 Klaus Bursíkovi: Jednáte bez mandátu vlády - s fatálním dopadem na ekonomiku Václav  Klaus
27. 8. 2007 Rusko: Britské ropné společnosti "podvádějí investory"   
16. 8. 2007 EU prosazuje alternativní ropovody a plynovody ve snaze zbavit se závislosti na Rusku   
9. 8. 2007 Irán má ropu, Severní Korea umí rafinovat   
9. 8. 2007 Chávezova ropná jízda po Jižní Americe   

Radar v Brdech - klíčové argumenty RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
29. 10. 2007 Rakety a radar USA v Evropě - snahu získat nad touto částí světa kontrolu Boris  Valníček
27. 10. 2007 Ruská a americká spolupráce v českých Brdech Miroslav  Polreich
26. 10. 2007 Z českých hor lze pohodlně držet na mušce raketová sila v Saratovské oblasti Stanislav Ivanovič Kozlov
25. 10. 2007 Ano, pane ministře Michael  Marčák
25. 10. 2007 Proč si Putin i Topolánek myslí, že by přítomnost Ruska v Brdech mohla změnit názor Čechů na americký radar? Štěpán  Kotrba
18. 10. 2007 Mediálně politické mýty jako náhražka politické reality a jejich trestuhodné dopady Miroslav  Polreich
12. 10. 2007 Nelehká úloha z trigonometrie, aneb proč není radar někde úplně jinde? Štěpán  Kotrba
12. 10. 2007 Ornitolog: Bude příroda radarem ovlivněna až 100 km daleko? Lubomír  Peške
12. 10. 2007 Radar v Turecku není možný: dvě třetiny Turků nesnáší Američany   
8. 10. 2007 Digizone: Americký radar v Brdech: nejen o "rušení" satelitní televize   
27. 9. 2007 Stokrát opakovaná lež se stává pravdou Tomáš  Gawron
24. 9. 2007 Další mystifikace ve zprávě vládní komise o radaru Jaroslav  BRDSKÝ
19. 9. 2007 Ministerstvo obrany se bojí diskusí o radaru - nemá argumenty Zdeněk  Štefek
19. 9. 2007 Názor dne Oldřich  Průša

Ruská varování před studenou válkou a asymetrické odpovědi RSS 2.0      Historie >
30. 10. 2007 Připravují se USA na preventivní jaderný úder proti Rusku? Lukáš  Rázl
30. 10. 2007 Plyn z Kaspiku nebude (zatím). Krach projektu Nabucco na obzoru?   
27. 10. 2007 Rusko si bude činit nárok na arktický šelf   
26. 10. 2007 Ruské strategické bombardéry pozdravily summit NATO   
26. 10. 2007 Rusko: Vyzbrojování raketou Topol-M se urychluje   
26. 10. 2007 Z českých hor lze pohodlně držet na mušce raketová sila v Saratovské oblasti Stanislav Ivanovič Kozlov
25. 10. 2007 Proč si Putin i Topolánek myslí, že by přítomnost Ruska v Brdech mohla změnit názor Čechů na americký radar? Štěpán  Kotrba
12. 10. 2007 Jak se obejít bez Ruska a přitom nezmrznout zimou   
1. 10. 2007 Jak jsem nyní potkal Rusko znovu Ladislav  Žák
10. 9. 2007 Schröder se s Putinem shodl na odporu k americkému radaru v Česku   
6. 9. 2007 MAKS 2007 - Symbol ruských ambicí Jiří  Csermelyi
4. 9. 2007 Rusko si klade podmínky pro jednání s USA   
31. 8. 2007 Výsledky Šanghajské organizace spolupráce: rozdělování Turkmenbašiho zásob plynu pokračuje   
23. 8. 2007 Co znamenají "Medvědi" na obloze? Jaroslav  Kuba
8. 8. 2007 Rusko na pranýři Oskar  Krejčí