Nemaje tedy před Vánocemi co dělat, umanul jsem si, že se budu trápit cestováním vlakem. Je to skvělý způsob, který vám rozhodně vezme všechnu chuť k životu nebo vás alespoň zbaví lpění na pozemském plahočení vlakem.

Jako záminku jsem si doma vymyslel, že jedu navštívit kámoše, co mi dluží nějaký prachy. Přitom jsem ženě šlohnul dvě stravenky, abych měl na pivo. Stejně jí je s vejplatou každý měsíc poctivě odevzdávám.

Záhy jsem se ocitnul na vlakovém nádraží. Tam je vždycky něco nového a přitom všechno při starém. Tentokrát to byla zase výluka. Bloumám bezúčelně po hale a pak si všimnu, že je zde vyvěšeno upozornění pro osoby pobývající v nádražní hale. Bez platné jízdenky zde nikdo nesmí pobývat déle než 20 minut, jinak bude předán policii!

Honem si tedy běžím koupit jízdenku, aby mne ajsenboňáci z haly nevyrazili, ačkoliv není jisté, jestli můj vlak vůbec ještě pojede. Výluka totiž střídá výluku a zpoždění. Občas nějaké to vykolejení vlaku či bůhví koho. Na dráze se pořád stále jenom něco opravuje. Trvá to už 18 let. Předtím to trvalo 40 let a ještě předtím nevím kolik. Je to jistě na věky věků, to věčné opravování všeho neopravitelného - zvláště u nás v Kocourkově.

Koho by to neštvalo, když ve dveřích nádraží stále postává ta pokuřující a zapáchající chátra, která překáží poctivým spěchajícím cestujícím? Koho by neobtěžovalo, že v halách nádraží se potuluje, posedává a pospává to smradlavé a kulhající panoptikum -- ty karikatury lidí, které připomínají záhrobní stíny duchů a cáry mrtvých cestujících ze železničních neštěstí.

Čekám na vlak, který nejede. Dal jsem si mezi tím nějaké to pivo a jdu z nudy k té chátře, co tak blbě počumuje u té železniční vyhlášky.

"Neumíte číst?" ptám se jich a již mi nevadí, že zapáchají, neboť ze mne již také řádně táhne chlast. Koukají na mne a nejsou vůbec drzí. "Tak já vám to přečtu, mám na to školy," povídám jim a odkašlal jsem si.

Začal jsem tedy hlasitě: "Píšou tady: My vás tady nechceme, protože nemáte žádné peníze. Nic nemáte. Nenakradli jste si na dům, auto, ani na chalupu. Nemáte značkový hadry a vaše kosmetika smrdí levnou špínou. My vás tady nechceme, protože jste nikoho pořádně neokradli a protože nikomu nic neplatíte. Tady se nikde bez peněz žít ani jet nedá. Když nemáte peníze, tak vás nemáme rádi. Zmizte! Kam? To je nám jedno. Táhněte pryč, když nemáte ani na jízdenku na vlak!"

Z haly mne odvedla narychlo přivolaná policie. Zavolal ji nějaký práskač. Nestačil jsem jim, té lůze, již ani říci, aby si kupovali jízdenku do nejbližší stanice. Nestojí to tolik moc peněz a jízdenka platí celý den.

Tak to říkám alespoň vám všem. Jsou vánoce, tak si zahrajte na milosrdné. Kupujte jízdenky do nejbližší stanice a rozdávejte je bezdomovcům. Nevadí, že nikam už nejedou. Jsou v poslední stanici. Žádný vlak jim stejně nikam nejede. Blíží se mrazy a nepohoda.

Mně ten vlak nejel teď před vánocemi a jak mi bylo tady na tom nádraží zle! Bylo to ze zimy, z chlastu a z toho, že jsem měl výluku. Jo, a bylo blbě hlavně z vás všech, co pořád někam jezdíte jako mrtvé stíny -- pořád někam za jistotou, zabezpečením, majetkem, penězi a všemi ostatními tak nejistými věcmi.

Zítra možná nepojede vlak zrovna vám. A na to můžete vzít jed, že jednou nepojede žádný vlak každému z nás! Na ten poslední vlak se můžeme stoprocentně spolehnout, jako na nic jiného. A bude mít poslední výluku. A ta se bude týkat jenom a jenom nás samotných. To bude překvapení! Šťastné přežití Vánoc a Nového roku!