Konečně sám Kotrba jako znalec (bez ironie) této subkultury musí vědět, že již termín mluvčí je v tomto kontextu totálním protimluvem. Můj postoj a názory ke kauze CzechTek 2005 vychází tedy spíše z pozice občana, který se vědomě naivně snaží trvat na ideách demokracie a právního státu, než z postoje mladého nezkušeného anarchisty.

Štěpán Kotrba hned v úvodu naznačuje, že celá kauza měla temné pozadí a že se jednalo o spiknutí, které mělo uspíšit převzetí moci opozici. Mnohé stále neobjasněné okolnosti zásahu zavdávají příčinu k takovým dohadům. Škoda, že Kotrba jako investigativní novinář nepřinesl, nějaké informace či důkazy, které by něco takového potvrzovaly. Otázka, zda byl zásah a brutalita záměrná a zda tím byl sledován nějaký další cíl než jen vyhnat z louky tisíce lidí, tak zůstává zatím nezodpovězena. Ovšem, že by opozice měla tak silné vazby na represivní složky, které byly osm let v rukou sociální demokracie se nezdá příliš pravděpodobné. Pokud se ovšem budeme pohybovat v rovině spekulací je dobře zmínit i variantu vnitrostranického boje. Čerstvě sesazený premiér Gross měl jistě dost důvodů překazit nadějný rozlet politického soka, když zjistil, že nebude loutkou, za kterou si ho vybral. A jeho kontakty v policejních složkách byly za léta šéfování vnitru nadstandardní, což se prokázalo ještě v loňském roce při Kubiceho aféře.

Podle Kotrby technaři svým odporem proti sociální demokracii, kterou činili politicky odpovědnou za mlýneckou razii, napomáhali státnímu převratu. Pokud vnímá běžnou výměnu politické garnitury v rámci demokratických jako převrat, tak má pravdu. Zřejmě mu stále imponuje idea vedoucí úlohy jen jedné strany, kterou praktikovali komunisté. Nepochopil asi, že jednou z předností alespoň jakési demokracie, je výměna na vrcholných postech. Podle jeho logiky, tak měli technaři volit sociální demokracii v čele s předsedou, který se za zásah nikdy věrohodně neomluvil a do dnešních dnů zastává názor, že byl oprávněný. Vskutku absurdní představa.

Štěpán Kotrba jde dokonce tak daleko, že obviňuje technokomunitu z adorace ODS. Něco takového jsem nezaznamenal, naopak. Atmosféru spíše vystihovala nerealizovaná akce "Volili jste ODS? Přijďte se vyblejt před Úřad vlády." Rovněž i iniciativa PolicejníStát.cz se snažila držet odstup od jednotlivých politiků a hned zpočátku zásadně odmítla podporu celebrit příliš spojených s ODS. Navíc aktivita této iniciativy postupně stagnovala a před volbami již nevyvíjela žádnou činnost.

Také tvrzení, že Langer zařídil prostor vojenského újezdu pro loňský CzechTek se nezakládá na pravdě. Za touto iniciativou stála zcela jiná skupina osob, která s ODS neměla nic společného. A ministrem obrany v té době byl Karel Kühnl z Unie Svobody, to by si snad Kotrba ještě mohl pamatovat. Ve svém plamenném textu nereflektovat ani to, že část technokomunity teknival ve vojenském prostoru označila za kolaboraci a odmítla se na něm podílet.

Usvědčovat freetekno scénu z naivní víry v právo a z politické nezkušenosti je taky jalové. Nezaznamenal snad Kotrba, že záhy po prvních protestech se technokomunita stáhla a odmítla se podílet na akcích koncipovaných pro většinovou veřejnost? Naopak svůj odpor dala najevo na typických freeparty We are not afraid, ParoubTek a podzimním DIY Karnevalem. Odmítla se podílet a i na jednáních s politiky a odmítla i spolupracovat s nedůvěryhodnou policií, protože dobře věděla, že to nikam nepovede. Odmítla to proto, že žádné iluze o jakémkoliv státu nikdy neměla. A iniciativa PolicejníStát.cz, která zvolila cestu oficiálních postupů, nikdy technoscénu nereprezentovala.

Zábavné je, že z iluzí viní společně se zmlácenými technaři i bezskurpulózního politika Jiřího Paroubka, který zásah posvětil. Byl prý podveden. I kdybychom připustili, že tehdejší premiér nemusel mít zpočátku zcela přesné informace, z jeho politické odpovědnosti ho spolehlivě usvědčuje způsob mediální obrany, kterou následně zvolil a kterou krystalicky ilustruje skandální text z Lidových novin s výmluvným titulkem Technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé. Navíc řada jeho následných vystoupení a projevů potvrdila, že podobná řešení mu imponují a jsou mu bytostně blízká. Rozehnání nebezpečných technařů šířích AIDS a žloutenku mezi ně dobře zapadá. Paroubka prostě nebylo třeba obelhávat. Pravděpodobně ideologická zaslepenost dovedla Štěpána Kotrbu až k takovýmto myšlenkovým kotrmelcům. Přitom jde o autora, který s alternativní scénou sympatizuje. Škoda, že místo toho, aby se za ní postavil a snažil se přispět k třeba k její větší toleranci, dává přednost manipulacím, kterým snad ani sám nemůže věřit.