Příběh 426 dětí nakažených během této události virem HIV 1, z nihž takřka 15% již zemřelo, asi nezaujal svět tolik jako příběh pěti bulharských sester a jednoho palestinského internisty -- bengházské šestky.

Titulky ve stylu "HIV proces v Lybii" a podobné obletěly celý svět.

Přiznání obviněných, následně označené jako vynucené, přiznání vyšetřovatelů, že přiznání vynucovali pod nátlakem, prohlášení Kadáfího o ztrátě kontroly CIA a Mossadu nad pokusy s HIV virem a mnoho dalších "zaručených" informací vytvořily situaci popisovanou již paní Mullerovou - kámen vhozený do vody vyvolá kruhy, které nikdy, na rozdíl od kamene, nezmizí....

Pojďme se podívat pod povrch mediální senzace. Podívat se na to o co vlastně šlo a jde v případu epidemie HIV v dětské nemocnici v Libyi.

Pokud ponecháme stranou politické konspirace o experimentech Mossadu a CIA asi nám nezbude než vyjít ze zpráv zveřejněných v časopisech Lancet a Nature. Velmi stručně shrnuté říkají asi toto:

1. k nakažení dětí skutečně došlo vinou personálu dětské nemocnice.

2. Přenos se uskutečnil především opakovaně použitými odběrovými a aplikačními pomůckami (injekční jehly a stříkačky)

3. zdrojem byl pacient opakovaně přijatý v nemocnici před rokem nástupu souzených

Serie řady soudních procesů započala v roce 2000 a prozatím vždy končila rosudkem smrti pro bengázskou šestku.

Rozsah nemocniční epidemie je skutečně ohromující. Celý případ se rozpadá do několika rovin:

1. především je potřeba říci, že nosokomiální epidemie se stávají. Někdy jsou to mediálně nezajímavé encefalitidy (záněty mozku) na porodnických odděleních vůbec ne v Africe, někdy mediálně zajímavé případy jako jsou tyto. Někdy lze jednoznačně identifikovat chybu a porušení pravidel medicínské péče, někdy ne. Chyba se, z hlediska postupů obvyklých v té době na vyspělém západě, stala i v případu El-Fath Childrens hospital. Ale tyto postupy například u nás byl běžné ještě na konci osmdesátých let minulého století!

2. Soudit personál za pochybení (byť asi ekonomicky odůvodnitelné) není neběžné. Lékař a sestry zcela jistě věděli, že postupy používané v Benghází neodpovídají "současnému stavu vědy a poznatků" v medicíně. Co je pro naší společnost jistě neobvyklé a těžko přijatelné, je rozsudek smrti za tato pochybení.

3. Poslední rovina je rovina diplomatická. Složitá strukturou a asi bych jí označil jako trojrozměrné šachy. Té nechť se věnují povolanější....

Shrňme současný stav. Bengházská šestka byla odsouzena k trestu smrti. Poslední odvolací soud rozsudek potvrdil. Libye pravděpodobně nemá velký zájem na vykonání rozsudku. Kadáfí hledá přijatelnou cestu k ukončení této příliš sledované situace. A nyní přichází aktivita slovenského premiéra Fica. Nabízí léčbu pro nakažené děti. Je vcelku irelevantní jaké zkušenosti má Slovensko s léčbou takovýchto případů (nemá je totiž nikdo na světě), ale to co je zcela podstatné a zásadní je podčarová informace -- totiž že pokud se věc uskuteční,bude bengházské šestce udělena milost.

Pan premiér Fico není v našich médiích příliš populární. Zejména svými pohledy na Čínu, Libyi, Venezuelu apod. Nicméně si myslím, že touto svojí akcí dal našim "knížatům a disidentům" velmi pregnantní lekci z toho, jak může vypadat diplomacie států, které nikdy nebudou velmocemi.

Ano zahraniční diplomacie je totiž o výsledcích a ne o přihlouplých hospodských řečech. Teda alespoň by měla být......