Jsem kritický i k justici, dokazují to moje komentáře v Právu za 15 let, avšak podobně jako většina někdějších chartistů jsem odpůrcem negativistického postoje k poměrům, nejen k justici.

F. Janouch se angažuje v solidaritě s Yektou Uzunogluem. Na vzpomínkovém večeru ji učinil dokonce předmětem svého vystoupení, i když tento podnikatel neměl s Chartou 77 nic společného. Tím F. Janouch zneužil svého veřejného vystoupení před někoika sty osob.

V letech 1994 -- únor 2000 bylo v trestní věci proti Y.Uzunogluovi co kritizovat, byly v ní nejen průtahy, ale, zdá se, i horší věci (pokusy o podvržení důkazů). V posledních sedmi letech se ale nic takového neděje, soud v roce 2003 stíhání zastavil pro nepřípustnost (délku řízení), ale vyšší soud vyhověl stížnosti státního zástupce a nařídil v řízení pokračovat, podle mne správně. Víc než rok předtím trvalo, než Turecko odmítlo stíhání převzít. Ale hlavně: řízení se protahovalo i kvůli obstrukcím obžalovaného a jeho obhájce. Podle názoru některých pozorovatelů je přístup soudu k jednání obžalovaného v soudním řízení až příliš tolerantní.

Solidarita s Y. Uzunogluem byla poslední rok založena na právně obtížně uskutečnitelném požadavku -- který ani neodpovídá provedeným důkazům - aby byla "stažena" obžaloba a obžalovaný "prohlášen" za nevinného, tedy zřejmě bez porady a rozsudku. Solidarita je nyní nesena v duchu toho, že Uzunoglu je nevinen. Soudu se vytýká, že nepřihlédl k písemným vyjádřením různých institucí učiněným ve prospěch obžalovaného, ačkoliv to podle trestního řádu učinit nesměl. Připomínají se zásluhy a předchozí život Y. Uzunoglua, které jsou založeny jen na jeho tvrzeních, např. politická perzekuce v ČSSR v roce 1979, jeho boj za lidská práva, a potlačují se nejasné stránky jeho života (vývoz zbraní z Československa, finanční spolupráce s politicky vlivnými lidmi v ČR). Pomíjí se agresivní vystupování obžalovaného k soudu, jeho výhružky i vůči soudci, jeho slova o pohrdání soudem, nadávky státnímu zástupci ("rasista", "fašista", "árijec" ?!), svědkům ("turecký parchant"), jeho teorie spiknutí, do něhož se zapojil i soud atd.

Y. Uzunoglu nějak žil, něco dělal a část z toho popsala -- jistě částečně nepravdivě -- i ČTK, která za 13 let o něm vydala okolo 220 zpráv. Jen malá část jeho jednání, kdy byl podezřelý z porušení zákona, byla zahrnuta do obvinění a ještě menší do (současné) obžaloby. A jen za část toho byl nyní nepravomocně odsouzen. S výjimkou délky a vad řízení 1994 -- 1999 se jeho případ nevymyká standardnímu postupu v jiných případech s mezinárodním prvkem.

Mnohým stoupencům Y. Uzunoglua jde ale o to, aby poukazovali "na obecný rozklad a neřád v policii a justici". Pokud projevují negativistické postoje k novým, podle mne demokratickým společenským poměrům lidé jako senátor Štětina (za SZ), Jan Šinágl, Martin Vadas a Vladimír Hučín, kteří jsou duchovně spojeni i bojem proti komunismu, mohu jen proti těmto názorům vystupovat, případně je ignorovat. F. Janouch tak ale činí jménem Nadace Charty 77, kterou veřejnost chápe jako Chartu samotnou nebo aspoň jako její část. I Václav Havel, který se připojil k solidární hladovce za Y. Uzunoglua, je spojován s Chartou 77. Libuše Šilhanová tak činí jménem Českého helsinského výboru, který je "dítětem" Charty 77 , V minulosti se zabýval jen průtahy a vadami řízení a nebil se za Uzunogluovu nevinu jako dnes.

V této souvislosti Vám posílám čtyři texty:

ZDE 1. Svůj komentář v deníku Právo z 30. března 2007 o procesu s Yektou Uzunogluem

Doplňující informace Britských listů

ZDEZDE 30. 3. 2007 LN: Libuše Šilhánová: Konečně rozsudek