Protože Bushův tým podle předloňských zkušeností ze Slovenska dobře ví, co pro malé lidi ze střední Evropy znamená návštěva jakéhokoliv amerického prezidenta, nebude to USA pravděpodobně stát víc než toto velkolepé gesto přízně. Ale aby to nebylo úplně bez dárku, Češi možná dostanou nepřímo slíbené zrušení víz, takže už i komunističtí poslanci budou moci volně vycestovat do USA. Pokud na ně nebude uvaleno embargo:)

Stratégové amerického prezidenta by se ale mohli přepočítat. Právě v době, kdy se Slovensko infantilně radovalo z toho, že si jej konečně někdo všimne, se také mluvilo o tom, že v Praze by Bush místo amerických vlaječek viděl protestní transparenty. Upřímně řečeno, to je také jediný možný způsob, jak účinně zamezit tomu, aby neskonale poctěná politická reprezentace utvrdila Bushe v tom, že "jeho" Češi jsou a budou k americkému zbrojařskému projektu tzv. národní raketové obrany loajální.

Jestli průzkumy veřejnosti nelžou, pak je nadpoloviční většina občanů ČR proti výstavbě americké radarové základny na českém území. Mám dobrý důvod předpokládat, že jsou to lidé, kterým nejde o nějaký primitivní antiamerikanismus nebo o to, že nebudou moci jít v prostoru základny na houby, jak se snaží idiotsky tvrdit někteří politici a novináři, a je jim jedno, jestli základnu chtějí postavit Američené, Rusové nebo kdokoliv jiný. Teoreticky se jedná o takové množství odpůrců základny, že by jejich reprezentativní vzorek mohl v době návštěvy Bushe v ČR slušně zaplnit Václavské náměstí v Praze. Za takové situace by pak nemohl Bush, i přes snaživost vládních politiků, získat dojem, že tato země čeká na vojenskou základnu s otevřenou náručí.

Jsou ale Češi dostatečně svéprávní? Do jaké míry jsou schopni lidé svou nespokojenost vůbec dát najevo, do jaké míry je pro ně otázka jejich vlastního názoru a občanské sounáležitosti důležitá? Dokáže česká společnost překročit svůj vlastní stín a léty pěstovanou letargii proto, aby dala najevo svou nespokojenost? Nebo by k tomu zase potřebovala být iniciována nějakou srdcervoucí manipulací, jako v okamžiku tzv. "televizní krize", kdy sice šlo pouze o prospěchářské spory uvnitř České televize, ale kdy inscenace "hrdinského" boje televizních zaměstnanců v přímém přenosu přitáhla do ulic desetitisíce lidí hluboce znepokojených tím, jak je v ČR ohrožována svoboda?

Tentokrát by se to muselo odehrát skutečně spontánně, navíc ještě na vzdor zabedněnosti většiny českých médií (Česká televize, MF Dnes atd.), která se bez jakýchkoliv relevantních informací a znalosti věci systematicky snaží z pro mě naprosto nepochopitelných důvodů přesvědčovat veřejnost, že by měla změnit názor a radar přijmout jako dar z nebes.

Proto jsem skeptický k tomu, že dá někdo americkému prezidentovi pádně na srozuměnou, že postoj České republiky k americké vojenské základně je i přes neustávající hloupé PR aktivity ze strany vlády velmi rozporuplný a že většina českých občanů tuto vymoženost s díky odmítá, protože pro ně nejsou pochybná tvrzení o možnostech útoku z Iránu nebo Severní Koreje dostatečným argumentem k tomu, aby se aktivně zapojovali do stejně pochybné, agresivní a z mezinárodního hlediska krajně problematické americké zahraniční politiky, osobující si právo nad životy milionů lidí.

Čeští občané by si měli uvědomit, že jiný ani lepší způsob, jak dát najevo nesouhlas s patolízalstvím českých politiků, není. Nejde přitom ani tak o přímé odmítnutí radarové základny, ale o protest proti tomu, jak se čeští vládní politici, jejichž prosazované postoje postrádají skutečnou oporu v přání společnosti, snaží za každou cenu dokázat, že oni přece umějí rozhodnout sami.

Jestli Češi chtějí dokázat, že jsou skutečně schopni sebeurčení, měli by to dát panu Bushovi důrazně najevo. Jinak v něm pouze utvrdí dojem, že kmen v této rezervaci je za každých okolností přátelský, nemá žádnou vlastní vůli, a že je tak lehké zde prosadit cizí zájmy, aniž by je někdo podroboval objektivnímu zkoumání a kritice.