Necháme-li stranou, že někteří jednotliví účastníci srazu měli na sobě oblečení s rasistickými či neonacistickými symboly, shromáždění jako celek se jednoznačně hlásilo k organizaci Národní odpor. Ať už vlajkami, transparenty skandováním hesel či přímým odkazem na internetové stránky této organizace. Právě na nich lze najít jednoznačný důkaz o tom, že jde o skupinu otevřeně fašistickou, tak jak ji ve svých zprávách o extremismu pravidelně označují také analytici ministerstva vnitra. Na uvedených stránkách se to totiž jen hemží texty popírajícími holocaust, vyznáními typu "proč nemám rád židy", více či méně zjevnou adorací nacistického režimu i výzvami k útokům na jinak smýšlející spoluobčany. Rozhodnutí tajemníka městské části Brno-střed, využít zákonné pravomoci takové shromáždění na místě zakázat, považuji za správné a plně v souladu se zákonem. Nepochybuji o tom, že u soudu, pokud se na něj nastrčený svolavatel neonacistického srazu vůbec obrátí, tento postup radnice s přehledem obhájí.

Přiznám se, že jsem poněkud udiven tím, že konání neonacistických maršů může někdo popisovat s nonšalantní lehkostí typu: vždyť se jen projdou ulicemi, zaskandují svá hesla, přečtou projevy a pak se v klidu rozejdou. Ano, přesně tak nějak totiž začínalo nacistické hnutí ve třicátých letech a všichni víme, jak historie pokračovala. Přitom už ani dnes to často nekončí pokojným rozchodem, ale fyzickým napadáním "nepohodlných lidí" v ulicích či rasovými útoky. Ti lidé, kteří se v úterním poledni sešikovali na Baštách, si nepřišli do Brna planě zafilozofovat na náměstí. Oni přišli demonstrovat svou sílu a vůli k moci. Je dobře, že se ukázalo, že demokratická společnost má mechanismy, jak jejich touhu po návratu totalitních pořádků krotit, a že je také umí použít. V zájmu všech, kteří chtějí žít ve společnosti, kde národnostní a rasová nesnášenlivost nemá své místo.