|
16. 7. 2007
Oslava etického policajtstvíNázory Jiřího Zajíce jsou velmi zajímavé, je to skutečně takový nevědomý "coming out" určitého způsobu myšlení. V tom sporu se kříží určité roviny uvažování, tedy rovina ideová, kdy Jan Čulík odmítá legitimizující moc médií a Jiří Zajíc ji - jakoby věcně - obhajuje nikoliv jako správnou, ale jako reálně lokalizovanou a existující. Je pro mě skutečně senzační, že člověk, který se považuje za mediálního odborníka, je natolik pohlcen touto lokální mediální clonou a spatřuje v ní nikoliv smog, který je nutné kvůli projasnění společenského diskursu rozptýlit, nýbrž východisko, od nějž je třeba se odrazit a jemuž JE NUTNÉ SE PŘIZPŮSOBIT. V tom skutečně spatřuju podezřelý myšlenkový fenomén, který je běžný a očekávatelný od člověka, který v mediálním prostředí pracuje tržně a který se snaží jej maximálně exploatovat. Pokud ale někdo chce pojmout tento děj vědecky, neměl by sklouzávat do této submisivní, akceptující polohy. Co považuju za skutečně znepokojivé: |
|
"Uznáváme-li, že dotyčný je zločinec -- tedy, že jeho jednání bylo skutečně zlé, lidem či společnosti ubližující -- nesmí být jeho názor prezentován obdobným způsobem, jako názory těch, které za zločince nepovažujeme. V opačném případě se riskuje, že zločinec bude plně společensky rehabilitován -- zejména ve společnostech, kde zdroje legitimity jiné, než mediální prezentace, neexistují či jsou nesrovnatelně slabší (což je náš případ)." Autor implicitně předpokládá, že mediální jazyk by měl společnosti, zvláště společnosti tak "mediálně primitivní", jako v ČR, vykládat a prezentovat jasně eticky odstíněné skutečnosti, tedy že by měl říkat, co je dobré a co je zlé. Autor pouze zapomněl dodat, kdo vlastně má být oním cenzorem, který bude modelovat skutečnost do těchto etických formiček, kdo se postará, aby společnost nebyla "znepokojována" a eticky "destabilizována" tím, že by musela uvažovat tváří v tvář "zlu", které dostalo možnost vyjádřit se a něco společnosti sdělit. Opravdu si autor citátu myslí, že může dovolit imperativ "nesmí"? Nestaví se náhodou sám do role cenzora, který hlídá podmínky "chovu" mediálně paseného stáda? Nepochybuju o dobrých úmyslech autora těchto slov, ale nepochybuju zároveň ani o tom, kam tento dobrý úmysl bez oklik směřuje, stejně jako spousta jiných před ním. Skutečně nevidím jinou možnost, jak tuto společnost učinit samostatnější, svéprávnější a sebe si vědomější, než konfrontovat ji nemilosrdně se všemi eticky těžko dešifrovatelnými otázkami, jichž je každá společnost plná. Jedině tak se naučí tato společnost číst sama sebe, přestane se obávat tabu, která vytváří "ochranitelský" princip etického policajtství, a začne se nad těmito otázkami skutečně zamýšlet, místo aby přijímala pohodlné mýty "dobra" a "zla" deformující vše do předem připravených tradičních způsobů chápání světa. Ještě snad jednu poznámku k názorům Jiřího Zajíce. I kdybych přistoupil na rezignované konstatování, že média jsou nezpochybnitelným zdrojem legitimizace, ani tehdy bych nemohl souhlasit s tím, že v českém mediálním prostředí je pořad pana Krause "vysoce prestižní". To, že tento pořad má vysokou sledovanost, přece nikdy nemůže být měřítkem prestiže! Přes všechny možné i nemožné, myslitelné i nemyslitelné konsekvence tento pořad nikdy nepřekročil stín veselého jarmarečního tlachání s cílem zcela nevážně a nezávazně pobavit. Tento pořad by nemohl legitimizovat zhola nic, tedy až do doby, kdy o tom začnou mediální odborníci vážně mluvit a paradoxně tak poskytnou této odpočinkovém zábavě legitimizující moc... |
