Ředitelé ospravedlňují své vysoké platy a prémie tím, že jde o mezinárodní konkurenci a pokud si chce Británie udržet nejlepší manažery, musí jím dobře platit. Jsou to sporné argumenty. Množství britských ředitelů, které lákají jiné firmy do zahraničí, je tam malé, že je to irelevantní.

Ředitelé argumentují, že jestliže dokáží vytvořit pro akcionáře zisky, musejí i sami dostat vhodnou odměnu. To je v pořádku, ale zase by se to nemělo přehánět. Problém je, že správní rady jsou plny kamarádů, kteří si srovnávají své astronomické platy navzájem. Málokoho z nich napadne: "Plat 10,4 milionů Kč měsíčně je o hodně víc, než kolik dostává řadový zaměstnanec, skutečně mám takovou hodnotu?"

Svět správních rad je také mužský svět, mezi 527 řediteli nejvýznačnějších 100 britských firem bylo loni jen 16 žen. To je naprosto nepřijatelné. Politikové se bojí udělat něco proti těmto astronomickým platům, protože se bojí výhrůžek podniků, že odejdou jinam. Avšak pokud chtějí ředitelé fungovat v britské společnosti, nezáleží jim na sociální soudržnosti? Jsou skutečně ochotni ždímat kvetoucí ekonomiku až na maximum a nechat ostatním jen drobty? Minulý týden hlasovala britská veřejnost v průzkumu Fabian Society, že vhodný ředitelský plat by měl být 120 000 liber ročně - 430 000 Kč měsíčně - to je zlomek skutečných ředitelských platů. Nemají britští manažeři ani kapku studu?

Podrobnosti v angličtině ZDE