Ano, divil jsem se, psalo se tam dokonce o nějakých základnách raketových, ale to takovým způsoben, že se k tomu vrátím v jiné poznámce - o žurnalistice a o lékařích. Psalo se také o tom, že senátor Jiří Žák měl "pěkný trapas" (Lidové noviny, 2.srpna), ale nenašel jsem ani tam, ani jinde, nikoho, kdo by se zeptal, proč ten chudák senátorskej, který prý okrádal svou asistentku, vůbec nemusí opustit své dobře placené místo.

Ve stejných novinách se dal najít 3. srpna komentář socioložky Jiřiny Šiklové, která se vyjádřila inteligentním způsobem o dělnické prokurátorce z procesu s Miladou Horákovou, 'soudružce nepotrestatelné' Brožové-Polednové', že 'za nedostatek svědomí mohou být lidé potrestáni jedině tím, že jejich činy veřejně odsoudíme a dáme jim na vědomí svoje opovržení.'

Že tohle platí asi také pro premiéra Topolánka, když přece před parlamentem lhal, o tom jsem jaksi v Lidových novinách nenašel nic. Ani o tom ne že ho starosta Neoral požádal, aby odstoupil.

Napadlo mě, že se novináři měli Topolánka zeptat, jestli skutečně lhal, nebo jen ztratil paměť, ale holt se ho na to zřejmě vůbec nezeptali. Proč asi?

Jeden starší pán v Praze, který má dobré kontakty u filmu a v televizi, mi vysvětlil, proč to je. Novináři musejí splácet hypotéky, proto mají strach, že by přišli o místo, a tak nebudou riskovat, že by kritickým žurnalismem proti mocným mohli přijít o zaměstnání.

Jestli čeští novináři dodnes nevědí, zda Topolánek lhal, anebo ztratil paměť, a jestli je to nezajímá, je to dost značný problém.

Pokud ale je ta historka o těch hypotékách a o děsném strachu, že mě vyhodí z práce, a tak musím být zticha, skutečně pravdivá, je to velký problém nejen těch osob, kterých se to týká, ale i celé české demokracie, protože bez kriticky vystupujících médií --- ale to už jako čtenáři Britských listů přece víte...