Tato argumentace může být velmi různorodá a může se vždy orientovat podle toho, jak se zrovna vyvíjí realita. Autoři s ní přeci jen musí nějak koketovat, takže když se začne jevit i té "vzdělané" části společnosti, že radar je skutečně zárodek konfliktu mezi USA a Ruskem, což ti hloupější říkali od počátku, nedá se nic dělat. Jak ukazuje níže uvedený citát z MF Dnes, na vývoj vedoucí k vyvrácení bublinové argumentace je třeba reagovat jejím zdefinitivněním:

Když si uvědomím, jak je nutné ohnout svůj rozum, aby mohl přistoupit na taková tvrzení, pak se jedná o nejvyšší stupeň racionální akrobacie, nebo spíš klauniády. Ještě nedávno se autoři stejného deníku zcela jednoznačně zaštiťovali tvrzením Bushovy administrativy, že radar je namířen proti Severní Koreji a Íránu. Jenže "spor nabral jinou, zřejmě nezamýšlenou dynamiku," takže už vlastně nejde o rakety. I při velkém despektu k dosluhujícímu americkému prezidentovi si nedokážu představit, že by mohl být stejně "nezamyšlený" jako redaktor MF Dnes.

Myslím, že autor těchto řádků skutečně psal ve stavu pokročilého rozumového půstu. Tím, že Rusové vstoupili razantně do hry o to, co se děje u nás,a radar je "teploměr". Možná měl autor v době zrodu těchto tvrzení teploměr pod paží a blouznil. Téměř každý, alespoň v trochu širších souvislostech uvažující člověk (a to mluvím také o příznivcích radaru v ČR) bere radar jako tah na geopolitické šachovnici, který zákonitě vyvolá reakci protihráčů, budeme-li používat autorovi srozumitelný slovník.

Dovedeme-li tuto abstrakci do konce, prudký tah vyvolá prudkou reakci. Bude-li tah pouze naznačen a neuskuteční se, neuskuteční se ani reakce. Autor si však myslí, že se reakce neuskuteční právě tehdy, když bude prudký tah dokončen. Údajně proto, že "již není návratu". Pro autora asi skutečně návratu není, to by musel projít ontogenezí od začátku.

Z celého toho koncentrátu mi vychází vcelku humorný závěr: Američané by měli postavit radar kvůli zabedněnosti autorů Mladé Fronty Dnes, kteří vzhledem ke své méněcennosti nemohou připustit, aby zde radar nestál. Američané nesmí udělat racionální rozhodnutí, nesmí svůj extrémně složitý tah s kritickou nepravděpodobností odhadu důsledků přehodnotit, protože by to vypadalo, že Rusové si "určují, kdo s kým a co smí dělat". To je autor doopravdy tak frustrovaný svou malostí, umocněnou příslušností k nárůdku ve středu Evropy, že si musí postavit radar, aby byl dostatečně emancipovaný na velmocích? Snad to ozřejmí závěr autorova článku:

Ještě jedna poznámka k autorovu primitivnímu predikátu "takhle se situace jeví z našeho pohledu". Jedná se o sugestivní tvrzení, kterým autor tohoto mírně řečeno kontroverzního názorového konstruktu své myšlenky sebepotvrzuje, aniž by přijal jakoukoliv oponenturu. Mýtus vepsaný hluboko do způsobu myšlení autora se tady naplno projevuje. Ostatně, co může být lepším důkazem pocitu méněcennosti než demonstrativní a nekritické sebepotvrzování vlastní identity. Stačí přitom zdánlivě tak málo, vložit do věty kondicionál. Jenže ten kondicionál představuje rozdíl v myšlení v řádu tisíce let.

Celé si to můžete přečíst zde.