Nechci se hádat, ale autorovi většina kamínků v jeho mozaice faktů zjevně chybí. Není divu, že pak místo Athény vidí Medusu.

Začnu od konce -- no dobře, pokud tím panu Žákovi udělám radost, jsem dvojitý ruský agent. Jednou proto, že nechci radar a nové závody ve zbrojení, podruhé proto, že si dovoluji drze odmítat další devastaci Severních Čech a klimatu. Ruskou ropu sice opravdu nemusím (preferuji spíše energetickou biomasu, české větrné elektrárny na pobřeží Baltského moře a zvyšování energetické účinnosti), ale co na tom sejde, že? Označit někoho za agenta je mnohem jednodušší, než pracně vyvracet jeho argumenty :)

Pokud jde o slogan /"Žít nebo těžit?"/, rád bych panu Žákovi bez postranních úmyslů doporučil návštěvu Severních Čech. Kraje s nejhorším zdravotním stavem obyvatelstva, nejkratší délkou dožití, nejnižším podílem vysokoškoláků, největším procentem ploch zdevastovaných těžbou a jednou z nejhorších imisních situací v republice. V důsledku těžby a spalování hnědého uhlí jde každoročně stovkám místních lidí doslova o život - stačí si přečíst libovolnou studii zdravotních rizik. Mladí a vzdělaní lidé odtud utíkají, vzniká zde nejvíc nových tuzemských ghett. Ten zmíněný slogan jsme nevymysleli my, ale středoškoláci z Litvínova, který by v případě prolomení limitů musel žít (či spíše vegetovat) pouhých 500 metrů od hrany těžební jámy. O osudu Horního Jiřetína s dvěma tisíci obyvatel (z nichž část se našeho protestu symbolicky zúčastnila), osmisetletou historií a cenným barokním kostelem, který by Mostecká uhelná ráda zbourala, ani nemluvě. Žít v Praze a těžit v Severních Čechách je ale ovšem snadné.

O desítkách milionů lidí ohrožených po celém světě změnou klimatu také podrobněji psát nebudu, pana Žáka tím zjevně nedojmu. Spálením uhlí za limity by sice vzniklo 1,2 miliard tun CO2, ale koho by trápilo něco tak obskurního, jako sucha v Africe či záplavy v Asii.

V případě zachování limitů a odpisu zásob uhlí skončí těžba ve velkolomu ČSA v roce 2015. Poté bude těžař podle platné legislativy povinen důl bezodkladně rekultivovat. Vzhledem k tomu, že jde o 150 metrů hlubokou jámu, musí být rekultivace alespoň zčásti hydrická. Nejhlubší část dolu tedy bude zaplavena vodou. Napouštění bude trvat několik let, přičemž vzniklé jezero bude bezodtoké. Pokud by kdokoliv v budoucnu dostal na uhlí pod Horním Jiřetínem znovu chuť, bude čelit drobnému technickému problému: vyčerpat strojově jezero přibližně o objemu Lipenské přehradní nádrže. Uhlí tedy provedením odpisů samozřejmě fyzicky nezmizí, ale jeho dostupnost se dramaticky zhorší, zatímco naděje místních lidí, že je z domova nevyženou velkorypadla, úměrně tomu vzroste.

Včerejší akcí jsme chtěli především upozornit na skutečnost, že za současným frontálním útokem proti vládní novele horního zákona stojí Pavel Tykač (možná si ho pamatujete z causy CS fondů a Motoinvestu). Jím nyní ovládaná společnost Mostecká uhelná zmíněný důl provozuje. Pan Tykač má ke svému pokusu novelu torpédovat docela dobrý důvod. Mostecká uhelná totiž od roku 1994 blokuje tzv. odpis zásob tím, že neplní svoji povinnost poskytnout státním úřadům potřebné podklady. Zákon firmě sice tuto povinnost výslovně ukládá, ale nestanoví ani lhůtu k jejímu splnění, ani sankci pro případ jejího porušení. Mostecká uhelná se tedy úředníkům směje do obličeje a na opakované urgence odpovídá, že na přípravě podkladů pracuje. Činí tak už 14 let a bude tak zjevně činit tak dlouho, dokud se zákon nezmění.

Současná vládní novela se snaží popsanou mezeru v horním zákoně zacelit. Stanoví proto k poskytnutí podkladů roční lhůtu a za její porušení pokutu až 20 miliónů korun. Tykačovi se to přirozeně nelíbí, zákon by rád obcházel dál. Jeho lidé nyní usilovně lobují, aby novelu v parlamentu potopili. Postavit se do cesty padesátimetrovému rypadlu byl možná neobvyklý, ale zjevně účinný způsob, jak na tuto zákulisní hru upozornit.

Jan Rovenský je vedoucím energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR