Dostávám četné maily, v nichž lidé zastávají vůči Evropské unii opravdu nepřátelský postoj. Je to cizácká, zahraniční, nedemokratická struktura, jakýsi nový Sovětský svaz, která nám bude vnucovat cizí hodnoty. Chce po nás, abychom budovali zábradlí až do výšky 110 cm, zničila české zemědělství, ničí český průmysl, prosazuje německý vliv.

Divím se tomu velmi. Právě ze zahraničí je vidět, jak obrovsky stoupl význam středoevropských zemí od doby, kdy vstoupily do Evropské unie. Předtím to byly irelevantní, exotické, možná zanedbané zemičky, autoritářské kolonie Ruska kdesi na hranicích Kazachstánu.

(Mnozí Britové se v minulosti divili, jaktože v ČR známe sprchy a počítače a vysílá tam televize; včera jsem byl v Glasgow u zubaře, je to mladý kluk, těsně po absolutoriu školy, a mluvili jsme o Vánocích ve Skotsku, v ČR a v Rusku. Zmínil jsem se o tradičních Vánocích v Česku a řekl jsem: "teď ale je to tam --" a chtěl jsem říct "strašně zkomercionalizované", zubař za mě dokončil větu po svém: "poevropštěné". "Ne," musel jsem mu říct, "evropské to tam bylo vždycky". Nerozuměl. Tohle je ale výchozí bod jak byly středoevropské země VŽDYCKY na Západě nazírány, s tím nic nenaděláme. Pomoci právě může jedině Evropská unie. Vzdorný postoj proti historicky daným západním stereotypům vůči střední Evropě nikam nevede.)

Dnes (včerejší schůze naší School of Modern Languages and Cultures na Glasgow University) stačí poznamenat v jakémkoliv evropském společenství, že je nutno pěstovat kontakty se středoevropskými a pobaltskými zeměmi, "vždyť to jsou členské země EU", a všichni přítomní hned vážně a souhlasně pokyvují.