Hnutí Ne základnám vzniklo jako živelný proces ryzích amatérů. Amatérství znamená, že se jedná o činnost volnočasovou, bez nároků na ekonomické či mocenské ocenění. Lidí poctivých a politicky mnohdy velmi naivních, kteří opravdu neočekávali, že na jejich bedrech zůstane těžiště celé, mnohaměsíční kampaně PROTI americkému radaru. Během velmi krátké doby si všichni ověřili, jak velké časové možnosti kdo z nich má a kolik je ochoten obětovat "veřejné" činnosti. A celkem rychle vykrystalizovaly tři trendy:

• částečná profesionalizace úzkého týmu řídících osob
• nutnost zapojení širokého spektra autonomních a mnohdy názorově protikladných aktivistických skupin bez toho, aby zneužívaly společnou platformu pro své separátní zviditelnění na úkor celku a jeho cílů
• nutnost sjednocení mediálního corporate identity

Zcela logicky se ukázalo, že nejpřipravenějším na nové úkoly je skupina aktivistů neparlamentní Humanistické strany. Byla to jediná skupina, která měla vytvořenu alespoň částečnou organizační strukturu, vyřešeno financování svých aktivit i vertikální i horizontální komunikaci. Bystře pochopila, že je to jedinečná příležitost jak pod falešným cílem protiradarové koalice vyzdvihnout své lídry a učinit z nich mediální mluvčí nezanedbatelné části veřejnosti. Osvědčila připravenost. Prokázala několik let předtím, že dokáže přilákat několik set lidí na demonstraci proti válce v Jugoslávii a v Iráku. Demonstrace humanistů za mír měla vizuálně působivé vyvrcholení při západu slunce - dvacetimetrový kruh "protiatomového" znaku vytvořený z hořících svíček na silnici - před hlavní branou do Pražského hradu na Hradčanském náměstí. Poselství odkazující na hnutí hippies - make love, not war.

Ale v Česku neměli hippies podporu celé generace, jako tomu bylo na Západě. I když široké džíny, korálky, batikovaná trika a kytky nosili skoro všichni, a Beatles poslouchali také skoro všichni. Všichni ale v měšťácké kultuře neprovozovali volnou lásku, všichni nečetli Sartra a Camuse, všichni neprotestovali proti raketám, i když "žádná raketa není mírová" a nebyly jimi ani sovětské rakety SS-18 v českých lesích. Na Tamášových humanistech nelpěly zjevné mediální nálepky "extremistů" jako na anarchistech, mladých stalinistech či technařích.

Míjení se s vnímáním symboliky statistické většiny české populace a politické směřování k "radikální" levici je u přavažující části členů hnutí Ne základnám odpovídající pro míru nonkonformity lidí, kteří jsou ochotni nejen hodit hlas jednou za čtyři roky do volební urny a pak se nestarat a jen brblat či hlasovat pomocí SMS v manipulativní televizní debatě, ale jít a něco pro "věc" udělat.

V navzájem propojené agendě "proti americkému radaru" a "proti americké agresivní militaristické politice", jejímž výsledkem bylo bombardování, okupace a rozbití Jugoslávie, polopolicejní operace v Afghánistánu, okupace Iráku, "barevné revoluce" vyprovokavané operacemi CIA, a nyní i hrozby útoku na Írán a hrozby vůči Sýrii, se setkaly autentické postoje navzájem nekompatibilních motivací. Setkaly se zde skupiny, které by vzájemně nikdy nekooperovaly - množiny, které by se jindy neprotly:

• Mír a lásku - pacifisté, křesťanští humanisté a ostatní, politicky indiferentní "slušní lidé"
• Čechy Čechům - radikální čeští neonacionalisté, trendující mnohdy k neonacismu, antisionismu, antisemitismu a všeobecně k nenávisti vůči cizincům
• Ami, go home - antiamerikanistická či jen obecně antikapitalistická a mnohdy alterglobalistická radikální levice , vidoucí, že "válka za demokracii" je válkou o možnost ovládnout a vykrást ložiska energetických surovin a posílit dominanci průmyslového Severu vůči rozvojovému Jihu. Ona levice je navíc vnitřně stratifikována a ideologicky rozdělena:
  • levicová část zelených
  • anarchisté a další anarchoautonomové
  • liberální anarchisté - libertariáni a antiautoritářské "rave" skupiny
  • trockisté a radikální socialisté
  • antisudetští čeští "pohraniční" nacionalisté, staří antifašisté
  • nacionalistická, "stalinská" část komunistů
• O Evropě ať rozhodují Evropané - eurooptimistická část liberálně sociální demokracie, postkomunsitické a nekomunistické, multikulturní liberální levice
• Vraždit je legální jen v souladu s mezinárodním právem - radikální právní legalisté, upřednostňující mocenské multilaterální řešení v duchu mezinárodního práva - tedy v souladu s přáním velmocí a společenství v RB OSN

Sisyfovský úkol souladu všech nebo alespoň většiny aktivistických skupin je mistrovskou kombinací tahů této šachovnice - vylučuje náhodné řešení. Míru inkorporace jinak ostrakizovaných částí této jednoúčelové koalice (mladí stalinističtí komunisté či neonacionalisté) určuje a determinuje míru zapojení ostatních. Přesvědčit libertariány, anarchisty a antitotalitně laděné zelené, aby akceptovali se skřípěním zubů Mladé komunisty Marty Semelové nebo Vandasovy neonacionalisty, je takřka neřešitelné. Přesto se tak stalo a demonstraci na Hradčanském náměstí nenarušila bitka s provokatéry. Inkorporovat do této křehké koalice ještě pravicové fundamentalisty z kompaktní a agresivní ODS či pátou kolonu globalistických, unipolárních pravicových liberálů, je prakticky nemožné. Inkorporovat do této koalice mlčící většinu by bylo možné pouze ve chvíli, kdy by zpravodajství veřejné služby dostálo svým povinnostem objektivity a vyváženosti. Zrcadlilo věrně postoje společnosti, nikoliv jimi manipulovalo. Ono má ale afinitu k mocenské převaze a moci, nikoliv k své nezávislosti a svému poslání.

Vinit organizátory z toho, že věrně tlumočí politické postoje skupin, které tvoří koalici proti radaru, je naivní. Myslet si, že "obyčejný občan" bude aktivní a nikoliv pasivní, je postojem, který nerespektuje sociologii a výsledky výzkumů.

Hnutí Ne základnám činí, co činit umí a může. Kdyby neexistovalo, neexistovaly by ani ty, aktivity, které může Jan Čulík kritizovat.

FOTOGALERIE 233 fotografií z demonstrace hnutíNe základnám 123