Ujasněme si tedy co bude tato oběť znamenat v praxi. V této debatě byla vyzývána česká veřejnosti k oběti. Jaké oběti, ve prospěch koho a hlavně proč, to si musí domyslet diváci. Za zásadní ale považuji fakt, že oficiální místa přestala hovořit o tom, že pro nás základna představuje jakékoliv výhody a začala mluvit o oběti. To je náramný krok vpřed na cestě k pravdomluvnosti. Předešlý krůček bylo premiérovo odhalení, že základnu mají proti zájmům Ruska potvrzenou dalšími zástupci vlády a Klvaňou.

O jakou oběť se jedná, se nemusíme příliš dohadovat. Na to existují vědecké zprávy i praktické příklady provozu radarů, které hovoří jasnou řečí. Například o radaru ve Skrundě se můžete dočíst třeba zde. Jedná se tedy o oběť lidskou a materiální, kdy obětujeme zdraví a životy našich občanů. Maličkost, pro někoho.

V čí prospěch to je doufám také jasné, v náš prospěch to nebude ani omylem pokud i Alexander křivoústý Vondra mluví o oběti. Oběť přirozeně nemá ze svého obětování zhola nic. Obětovat se pro své vládce to je věc, která zaslouží metál, nejlépe v podobě Darwinovy ceny, na kterou tímto vážně kandidují všichni občané.

Nejkomplikovanější odpověď bude na otázku proč, kterou se vládní propaganda snažila neúspěšně přeformulovat na proč ne. Nicméně soudný člověk se ptá, proč by měl podstupovat oběť, nikoliv proč ne. Na tuto otázku si musí každý propagátor radaru odpovědět sám, já na něj mohou pouze naléhat, aby racionálně sledoval výhradně své osobní a skupinové zájmy. Pak si nedokážu představit jakoukoliv smysluplnou odpověď než, že má od cizí velmoci majetkový prospěch. Pokud mumláte něco o vděčnosti, lásce ke spojencům nebo demokracii, možná máte ještě šanci se z vašich sebevražedných tendencí vzpamatovat, každopádně důrazně žádám, abyste svoji lásku a vděčnost projevovali způsobem, který nedělá oběť i ze mě. Můžete třeba narukovat do Iráku, co vy na to pane Vondro, Havle, Pojare, Dvořáku, Pekárku? Nebojte, berou (skoro) každého.

Nikdo mi nebude říkat, že se mám obětovat. Riskuje tím, že budu chtít obětovat místo sebe jeho. Udělejme si krátký seznam toho, co jsme obětovali jako Česká republika od roku 1993 (neúplné):

• Československo
• Samostatnost v mezinárodním obchodě za nicotný (ani nelze použít slova minoritní) „podíl“ v MFF a SB (rozhodující podíl USA)
• Potravinovou soběstačnost za společnou zemědělskou politiku EU a WTO
• Samostatné rozhodování za eurokracii a NATO
• Vojáky a daňové peníze v Afghánistánu, jako například Milana Štěrbu

Co se chystáme obětovat (neúplné):

• Vlastní měnu, za čest hradit obrovské ztráty jižních ekonomik EURozóny
• Podřídit se NATO (USA) a zbavit se zbytků svéprávnosti (suverenity) podpisem Lisabonské smlouvy
• Podíly v prosperujících firmách jako je Budvar nebo ČEZ
• Zdraví a životy obyvatel
• Zbytky svobod ve válce „proti terorismu“

Je jasné, že pokračovat v takovémto obětování je o ničem, nikam to nevede. Žiji mezi svéprávnými lidmi nebo, jsou všichni spoluobčané členy sebevražedné sekty? Bude o hromadné oběti ČR alespoň referendum? Což takhle obětovat především ty, kteří chtějí obětovat vás? Pokud chcete pomoci, můžete. Děkuji.