Konstatování a postřehy o účastnících diskuze
Odvaha nechyběla řediteli zpravodajství Milanu Fridrichovi, ani dramaturgovi Čestmíru Fraňkovi. Nápad vycestovat a lidmi do místa, kam doposud jezdilo jen auto iniciativy Ne základnám s nápisem "Demokracie začíná tam, kde končí signál České televize" nepostrádal rizik. A najatá bezpečnostní agentura málem vytvořila kolem místní hospody mříže jako kolem americké základny Guantánamo. Namísto tisícovky rozzlobených vesničanů s vidlemi a cepy přišlo na přímý přenos pořadu České televize tři stovky místních s očekáváním, jestli budou politici lhát jako obvykle, nebo budou mluvit pravdu. Václava Moravce nikdo nedefenestroval předem ani potom. Technici zvládli vše perfektně - až na signál vysílání do sálu, který režii dobrou čtvrthodinu vypadával. Diváci u televizí nicméně viděli vše. Moderátor Václav Moravec byl tentokrát připraven na dva okruhy otázek - zahraničně politické a vnitropolitické téma. Odborné otázky vojenské, technologické a hygienické, stejně jako téma ohrožení životního prostředí ho minuly. Nicméně - nejinak na tom byli politici. Odborné detaily neznala nejen opozice, ale ani ministři. Ve formátu pořadu politici proti občanům stejně na technické detaily nebyl čas ani soustředěné publikum. To, co diváci v sále chtěli vidět a slyšet, bylo úplně něco jiného.
Zprava doleva (viděno optikou moderátora - viděno ze strany diváka obráceně): Alexandr Vondra (zvolen za ODS) nevynikal taktem, slušností ani mediální předvídavostí. Dokázal svými výroky rozzlobit ještě před začátkem. A pokračoval v tom tvrdohlavě dále. Ne základnám by mu měli dát čestné členství. Čím déle místopředseda vlády hovořil, tím hůře pro americký radar i mediální obraz vlády. Ponechal bych mu bez omezení i půl hodiny - až do úplného vyčerpání všech - smíchem. Po skončení nazvali místní tuto vládu díky němu vládou národní sprostoty. Lustrování publika není nejlepší způsob vládní komunikace. Jsou to voliči. I "rudí" občané jsou občané. A ti, kteří nemají rádi demagogii ODS, nemusí být nutně rudí - stačí být trochu inteligentní. V šedesátém osmém se mnohdy chovali odvážněji a čestněji, než americký lobbista Vondra o několik desítek let později. Místopředsedovi vlády argumenty došly a pomohl si sprostotou. I proti bývalému profesorovi radarové techniky na Univerzitě obrany Milanu Hlobilovi. O něm prohlásil, že možná vyučoval akorát ty staré ruské radary. A myslel si, že má pravdu. Profesor Hlobil ale z Univerzity obrany odešel po čtyřiceti letech práce v oboru v roce 2002. Ne 1982, ale 2002. Člověk, který s "kulometnými médii" přišel do styku poprvé, ovšem nemá šanci vysvětlit složitý problém během dvaceti vteřin stresu. Odborníci nejsou proto mediálními hvězdami. Televize je příliš klipovitá.
Ministr životního prostředí, místopředseda vlády a předseda Strany zelených Martin Bursík sice přišel s Kateřinou Jacques, ale neobtěžoval se své argumenty ani chování přizpůsobit realitě. Prý hovořil za většinu své strany, ačkoliv jeden z poslanců a jeho ministr se hlasování zdržel a ze stranických kuloárů zaznělo, že ministr Liška, který se při hlasování ve vládě zdržel, trvá na usnesení orgánu své strany, který podmínil souhlas řídící a rozhodovací pravomocí NATO. K tomu ale do podpisu smlouvy nedojde. To bylo řečeno jasně. Smlouvu budou s Českem podepisovat USA. O NATO ani slovo. Snad, možná, po nějakém čase, po dalším summitu.
Zdůvodnění přetrvávajícího utajení již vládou schválené "hlavní" smlouvy neznělo moc přesvědčivě. Vláda rozhodla, a nyní by měla text zveřejnit. To však nehodlá až do chvíle podpisu Condoleezy Rice - prý někdy v červnu nebo červenci. Myslí si snad vláda, že v tu dobu budou občané na dovolených, a tak se nesejde dostatek protestujících? Že budou poslanci i experti u moře? Aby se ministři nespletli. Bursík sice neopomněl bývalou vládu očernit za to, že současná vláda utajené jednání převzala po ní, ale opomněl dodat, že to byla vláda premiéra Zemana, která odmítla návrh na umístění radaru MDA v Česku od poslance Payneho (ODS) v roce 1998 a shodila ho ze stolu. Další jednání bylo na bázi zdvořilostních kroků mezi partnerskými armádami NATO. Důstojníci armády i ministerští experti pak dlouho jednali, ale nic nevyjednali. Tak dopadlo jednání sociálně demokratických vlád. Jednat neznamená vždy nutně dojednat. Vid dokonavý není vid nedokonavý. To je česká gramatika i česká diplomacie. Vláda Mirka Topolánka se však po příležitosti vrhla a jednání dokončila. Jako příležitost rozbít jednotnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropy.
Ministr životního prostředí Bursík ovšem opomněl říci svým posluchačům a divákům, že tato vláda to byla, která zmírnila hygienické normy v oblasti povolených hodnot radarového záření na desetinu. Bez jakékoliv mediální reflexe. Právě proto, aby nemusela vytvářet kolem radaru 12,5 kilometrové ochranné pásmo a 50 kilometrový prostor ochranné bezletové zóny. Co by dělali lidé ve vesnicích, jsouce od radaru pouhé tři kilometry, bůh ví. Ministr životního prostředí Bursík také opomněl říci svým posluchačům a divákům, že tato vláda to byla, která si nechala vypracovat zprávu o hygienické neškodnosti radaru, ve které si vládní "experti" spletli vstupní hodnotu maximálního impulsního výkonu (peak power) a hodnotu středního výkonu (average power). Namísto 4,5-80MW obludy (podle typu T/R modulů) z té zprávy vylezl 170 kW neškodný radárek... Namísto omluvy vlády za diletantismus "expertů" a vypracování nového nezávislého komplexního posudku minimálně podle standardů EIA na reálné výkonové hodnoty amerického radaru EBR v projektované a modernizované podobě (a nikoliv testovací verze GBR-P z atolu Kwajalein) trvá přesvědčení ministra životního prostředí o tom, že "hlavní hygienik armády je nezávislý odborník".
Předseda legislativní rady vlády a místopředseda vlády Cyril Svoboda (KDU-ČSL) ví ještě dnes zcela bezpečně, že v Iráku jsou chemické, bakteriologické i jaderné zbraně, ohrožující Českou republiku. Sice Američané dodnes nic nenašli a už vědí, že je podvedla parta íránských rozvědčíků v čele s iráckým politikem Ahmedem Chalabím, nicméně křesťan ví, že křesťan by nikdy nelhal. Své přetrvávající přesvědčení neskrývá se studem, ale chodí s ním do televize. Stejně tak je přesvědčen dnes, že americký radar nás bude chránit proti nebezpečím, která přijdou za deset, patnáct let. Své přesvědčení neskrývá - podělil se o ně s diváky. Co říci? Raději nic. Křesťané těchto myšlenkových kvalit už této společnosti nemají co říci dlouho.
Stínový ministr zahraničí, poslanec Zaorálek (ČSSD) má jedno štěstí a jednu smůlu. Štěstí tkví v tom, že jako bývalý vysokoškolský pedagog ovládá rétoriku. Jako expert na zahraniční politiku ovládá i mezinárodní vztahy. Jako místopředseda strany ví i to, co ostatní ne. Za Tvrdíka nemůže, i když dodnes bývalý ministr obrany nepřiznal svým spolustraníkům, o čem že to jednal s Američany. Ovšem... Věc má jeden háček.
Diplomat nikdy neříká ano. Pokud myslí ano, říká možná. Pokud myslí možná, říká ne. Pokud řekne ano, není to diplomat, ale blbec.
Václav Moravec i většina sálu od Lubomíra Zaorálka očekávali, že potvrdí předvídané - že vláda, vzešlá z řádných či mimořádných voleb v případě podepsání smlouvy o radaru touto vládou a ratifikace tímto parlamentem (v případě, že ústavní soud nazná, že není třeba ústavní většiny k ratifikaci), tuto smlouvu okamžitě vypoví. Lubomír Zaorálek netušil, že před sebou nemá politiky ani diplomaty. Odpovědi se pokusil vyhnout.
Chyba. Body, které získal předchozími silnými výroky na adresu vlády, okamžitě ztratil. Nepochopil, že radar zpolarizoval a radikalizoval společnost. Nepochopil, že 85 procent voličů ČSSD nesouhlasí s radarem. Nepochopil, že je jim jedno, jestli bude v režii USA nebo NATO (oni neměli možnost se vyjádřit, jestli do NATO chtějí, nebo ne). Nepochopil, že ta část opozice, která PŘED VOLBAMI neslíbí, že PO VOLBÁCH smlouvu OKAMŽITĚ vypoví, prohraje volby. Tak vyhrál volby Zapatero. A opakem je prohrál Prodi. Levice je pro mír a proti zbrojení. Armádu toleruje, ale nepreferuje. Zaorálek nepochopil, do jaké pasti spadl nemastným neslaným vyjádřením, kterým se z odpovědi chtěl vylhat i Britským listům na tvrdý, jednoznačný a třikrát opakovaný dotaz na silnici před restaurací po skončení pořadu.
Nezbývá než konstatovat znovu, že opozice, která PŘED VOLBAMI neslíbí závazně, že PO VOLBÁCH smlouvu OKAMŽITĚ vypoví, PROMRHÁ důvěru svých voličů a PROHRAJE volby. Zaorálek chtěl zůstat diplomatem, jak je zvyklý. Zapomněl, že dnes byl v roli politika. A politik musí umět říci ANO nebo NE. Zaorálek neřekl nic.
Vedoucí odborného týmu své strany pro zahraniční a bezpečnostní politiku , europoslanec Miloslav Ransdorf (KSČM) těžil z principiálně odmítavého postoje své strany k americkému radaru od samého počátku. Přidal i populistické prohlášení, že komunisté nechtějí v Čechách ani americké, ani ruské vojáky. Jednou to stačilo. Připomněl mnohé omyly této vlády. Připomněl její protievropskou politiku. Připomněl její rektální afinitu k politice konzervativních USA. Připomněl,. že Zbigniew Brzezinski, budoucí poradce demokratických kandidátů na prezidenta a jeden z architektů studené války i politiky uzbrojení není příznivcem radaru a očekává se, že demokraté stavbu radaru pozastaví sami. Standardní výkon, standardní výroky. Kdo čekal víc, byl zklamán. Ransdorf by proti Vondrovi, Bursíkovi a Svobodovi uspěl, i kdyby nechtěl. A on nechtěl nic. Přesto uspěl.
Hodnocení České televize
Česká televize ukázala, že umí udělat vzrušenou politickou diskuzi, ve které se ukáže politikovo ledví - sprostota, hloupost i rozpaky. Moderátor není mravnostní policista. Česká televize se učí stát na straně lidí. Učí se veřejnoprávnosti v oblasti aktuální politické publicistiky. Učí se nenadržovat mocnýmj a nekrotit převažující prvky osobnosti politiků do "veřejnoprávní" slušnosti, když na to nemají. Učí se pod tlakem, ale učí se. Česká televize vyjela za lidmi. Ukázala techniku i lidi. Ukázala zákulisí nelehké moderátorovy práce s vykrucujícími se politiky. Ukázala i zákulisí nutného okřikování vykřikujícího obecenstva, které mělo potřebu projevit emoce. Ukázala i limity takového setkání. Zhnusení lidí nad žvaněním politiků. Nedůvěru k vládním argumentům, většinou demagogickým až vyloženě lživým. Česká televize dokázala být prostředníkem , neměla potřebu tentokrát se vymezovat proti jednotlivým zájmovým uskupením tohoto setkání. Všichni nedostali slovo, i když všechny relevantní skupiny slovo dostaly. Mnoho zůstalo nedořečeno. Mnoho zůstalo zamlženo. Mnoho zůstalo nevyřčeno. Ale je to správná cesta. Pokud bych měl doporučit další postup, navrhl bych diskuzi politiků a odborníků. Klidně opět dvě a půl hodiny i déle. Formát pomalejší, ale o to věcnější. Došlo by na argumenty na ploše delší než dvacet vteřin. Hodnotily by se dokumenty, včetně smluv. Říkala by se čísla, ukazovaly by se neexistující hrozby v podobě kresbiček íránských raket, které nikdo nikdy neviděl, ani izraelští agenti. Hovořili by experti na mezinárodní politiku, obranu a bezpečnost, vojenské technologie, hygienici i lékaři. Hovořilo by se o hrozbách pro tuto společnost. Pro vás , její občany.
Protože Česká televize není televize politiků, ale vaše televize. Protože Česká republika není republikou, kterou by vlastnili politici. Česká republika je státem, jehož spoluvlastníky jste vy všichni. A politici jsou povinni se vás ptát, co si přejete. Zda americký radar, ruské rakety a nebo politiku státu, který by nikoho neohrožoval a od nikoho by přitom nemusel snášet pokořující velmocenské zacházení.
Otázky Václava Moravce v Brdech a o Brdech FOTOREPORTÁŽ
