Zejména v posledních deseti letech se stalo pravidlem, že jsou vedoucí politikové trestně stíháni za své zločiny. V roce 1999 rozhodla britská Horní sněmovna, že je správné, aby byl bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet stíhán za mučení. O několik měsíců později byl postasven před mezinárodní soudní dvůr srbský diktátor Slobodan Miloševič. Pak následoval Charles Taylor, prezident Libérie. Následovali i další: Iráčan Saddam Husajn, čadský prezident HIssene Habré, který je souzen v Senegalu a Khieu Samphan, bývalý prezident za Rudých Khmérů, který nyní čeká na soud, podporovaný OSN, v Kambodže.

Neexistuje žádný technický důvod, proč by Mezinárodní trestní soudní dvůr neměl obžalovat po odchodu z funkce George Bushe, pokud by bylo zjištěno (což je nepravděpodobné), že je vinen zvěrstvy v Afghánistánu (Afghánistán je členem Mezinárodního trestního soudního dvora, Irák není).

Avšak politikové mohou být stíháni i jinak. Existuje totiž pojem univerzální jurisdikce. Ta umožňuje státům stíhat zločiny, jako je genocida, mučení a zločiny proti lidskosti u jejich domácích soudů, bez ohledu na to, kde byly zločiny spáchány. Univerzální jurisdikci uznává už nejméně šest evropských zemí, v čele stojí Španělsko, Belgie a Británie. Podle univerzální jurisdikce mohou být politikové stíháni teprve, až odejdou z úřadu. Organizace pro lidská práva ve Francii a v Německu se podle univerzální jurisdikce pokusily trestně stíhat za zvěrstva v Iráku bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, Španělsko různé bývalé jihoamerické diktátory.

Podrobnosti v angličtině ZDE