V diskusi chybí jasné dělení. Popsal jsem ho například schematicky ZDE.

Euthanasie totiž rozhodně není homogenní problém. Rozpadá se do minimálně v mém článku uvedených kategorií.

Hovořit o ní jako střechovitém pojmu je na nic. Na nic pro lékaře i pacienty. Možná je to k něčemu pro politiky a jejich zviditelnění.

Ale ten problém skutečně a objektivně existuje. Jak v podobě pacientů, kteří z těch či oněch důvodů nechtějí žít, nebo v podobě pacientů které nelze zachránit a jenom čerpají zdroje těm, které zachránit lze.

Ano, můžeme o těchto věcech nemluvit nebo si na ně dát morální zákaz. Ale potom musíme akceptovat pokusy o skoky z Nuselského mostu nebo to, že není akutní lůžko pro šanci majícího nemocného.

Problém euthanasie se bude s rozvojem intenzivní medicíny stávat stále naléhavějším. Má jistě mnoho aspektů. Od lidských, právních, morálních, technických ale především medicínských. Zde trochu diskuse chybí. Kdo z kolegů se intenzivní či následnou péčí zabýval jistě ví velmi dobře o čem mluvím.

Pokud má být diskuse o euthanasii k něčemu, pojďme především respektovat její diference, definovat, kterou bychom byli ochotni akceptovat, a pak se bavit o zákonu.

Opačný postup je jenom plácnutí do vody a mimo jiné asi i v parlamentu zcela neprůchodný.

Ale mějme na paměti, že problém existuje a nějaká pravidla, odlišná od současného stavu, by chtělo mnoho lidí i mnoho lékařů.