V opozici k tomuto projektu je stále projekt ruské "Severní trasy" - projekt z roku 1995, který měl spojit Kaspické moře s ruským černomořským námořním přístavem Novorosijsk. Problém byl, že ropovod měl procházet čečenským hlavním městem Groznyj. V roce 1999 musela být trasa opuštěna po vlně sabotážních útoků čečenských rebelů, bojujících proti Moskvě - ve skutečnosti proti ruským zájmům na dopravě ropy, v závislosti na amerických a britských zájmech. Ázerbajdžánský sektor Kaspického moře je schopen zásobovat ropovody 220 miliardami barelů ropy. Obdobný je stav plynovodů. Naprosto transparentní je v tomto smyslu analýza ultrakonzervativní The Heritage Foundation, ukazující velmi názorně, jak se pomocí etnických válek v regionu dá zamezit transportu ropy a plynu do Evropy - nebo ji podřídit americké kontrole... Ukazuje zároveň, jak důležitý je rozdělený Kypr, který dává Turecku možnost kontroly námořní trasy z tureckého přístavu Ceyhanu. O demokracii, lidská práva či svobodu, případně právo menšin na sebeurčení vůbec nejde. Jde o kontrolu dodávek klíčových surovin Evropě. Jde o geopolitiku. Proto existuje existenční zájem evropských zemí a amerických "přátel" v Evropě na vojenských dodávkách do Američany rozeštvaných regionů. Soupeří se ale i mezi evropským a americkým vlivem. Nic není zadarmo a nic se neděje náhodou... V centru vší té válečné vřavy je boj o vliv na ázerbajdžánskou a gruzínskou politiku. Nicméně - ani Putin, ani Medveděv nejsou totéž, co poslušný opilec Jelcin.

The Heritage Foundation, Ariel Cohen, Ph.D.: Ethnic Interests Threaten U.S. Interests in the Caucasus ZDE

detailní mapy kaspických nalezišť, ropovodů a plynovodů - zdroj EIA/CIA PDFPDFPDF