Immanuel Wallerstein: Olympiády a geopolitika

16. 10. 2009 / Immanuel Wallerstein

Z angličtiny přeložil se souhlasem autora Rudolf Převrátil

O moderních olympiádách se předpokládá, že v nich jde o dvě věci: o posilování míru na celém světě nenásilným soutěžením, jež je nad politikou, a oslavu vynikajících sportovních výkonů. Není pochyb, že většina sportovců vstupuje do olympijských soutěží s myšlenkou na to druhé. Posilování míru je ale patrně poslední věcí, o níž jde vládám, jejichž podpora národním sportovním strukturám byla vždy rozhodující pro úspěch účastníků z jejich země.

To samozřejmě platí od samého začátku. Proslavený iniciátor moderních olympiád baron de Coubertin se narodil roku 1863. Byl údajně vychován v ovzduší meditací nad národním traumatem, které způsobila většině Francouzů porážka Němci roku 1871. Zdá se, že došel k závěru, že byla důsledkem nedostatečného důrazu na sportovní dovednosti ve výchově, čímž se Francie odlišovala od Velké Británie a Německa, a rozhodl se to napravit.

Jak plynula léta, výdaje zemí na olympijskou přípravu neustále rostly. Stále důležitějším cílem vlád se stala jak výhra v rozhodování a místě konání her, tak vítězství v samotných hrách. Geopolitika na olympiádách nikdy nechyběla.

Po celou studenou válku se soupeření mezi bloky hodnotilo podle počtu získaných zlatých medailí. Za bojkotem moskevské olympiády Spojenými státy a dalšími západními zeměmi roku 1980 následoval roku 1984 sovětský bojkot olympiády v Los Angeles. Seznam zemí, které se mohly účastnit soutěží, byl určován argumenty studené války týkajícími se legitimity států a jejich hranic.

Není tedy překvapující, že nedávné hlasování Mezinárodního olympijského výboru (MOV) v Kodani, jež rozhodlo o místě olympiády v roce 2016, interpretoval světový tisk přes geopolitickou lupu. Je zřejmé, že světový tisk věnuje poslední dobou zvýšenou pozornost pravidelnému čtyřletému rozhodování MOV proto, že roli přímých lobistů za své kandidáty na hostitele olympiády převzali šéfové vlád. Takže vzhledem k přítomnosti vůdců Brazílie, Španělska a Japonska na kodaňské schůzce bylo jasné, že se na ní musí ukázat i Barack Obama, aby intervenoval za Chicago.

Makléři, kteří přijímají sázky na výsledek takových utkání, přisuzovali nejlepší vyhlídky Chicagu hlavně na základě Obamova prohlášení, že se ho osobně zúčastní. V prvním kole tajného hlasování se hlasy rozdělily mezi všechny čtyři kandidáty. Ale k velkému zděšení tisku USA, sportovních činovníků a politiků se Chicago nedostalo na první místo, ale až na čtvrté, a vypadlo už v prvním kole.

Ze třetího kola vyšlo jako vítěz Rio se dvěma třetinami hlasů, což je neobvykle vysoký náskok. Není obtížné uvědomit si, proč se tak stalo. I když je Rio nepochybně atraktivní samo o sobě, členové IOC hlasovali ani ne tak pro ně jako pro Brazílii. Všichni tři zbývající kandidáti byli ze Severu – Spojené státy, Španělsko i Japonsko. Brazílie představovala Jih.

Prezident Lula založil svou argumentaci na tom, že Jižní Amerika je jediným kontinentem, který dosud nikdy nehostil zimní olympijské hry. Je to pravda, ale myslím si, že správněji soudil Fidel Castro, když s nadšením označil hlasování za „triumf Třetího světa“.

Hlasování přitom nevyhrála ledajaká země Třetího světa. Byla to Brazílie, jeden z obrů vyrůstajících na Jihu. Sám Lula řekl po hlasování: „(Brazílie) se stala z druhořadé země zemí prvního řádu a dnes se nám začíná dostávat úcty, kterou si zasloužíme.“

„Úcta, kterou si zasloužíme“ – a kterou nám v minulosti neprojevovali – to byl důvod nadšení Brazílie, které s ní sdílel celý Třetí svět.

Dostal tím Obama košem? Samozřejmě dostal – nikoli osobně, ale za Spojené státy. Ať je Obama ve světě jakkoli populární, a to doopravdy je, zůstává prezidentem Spojených států. Hlasování bylo jasná geopolitická ťafka. Nejde o to, že by se Obama málo snažil. A kdyby do Kodaně vůbec nešel, veřejnost USA by mohla přičíst porážku jeho nepřítomnosti.

Prohrané hlasování o uspořádání olympiády není tak zlé, jako dobytí základen USA v Afghánistánu Táliby, ale obojí je součást téhož obrazu.

Když teď Obama dostal Nobelovu cenu míru, změní se tím věci pro diplomacii USA? Momentálně možná ano. Ale základní situace zůstává stejná. Vlastně bude Obamova pozice v jistém smyslu obtížnější, protože nyní bude posuzován podle ještě přísnějších měřítek.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2009

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.10. 2009