Lidé se musejí stát vegetariány, pokud má svět zvládnout globální oteplování, argumentuje britský ekonom Lord Stern. "Maso je plýtváním vody a produkuje velké množství skleníkových plynů. Vytváří obrovský tlak na světové zdroje. Vegetariánská strava je lepší."

Emise metanu od krav a prasat je podstatným zdrojem skleníkových plynů. Metan má 23x silnější dopad než kysličník uhličitý jako plyn, který způsobuje globální oteplování.

Lidové noviny o víkendu přinesly rozhovor s britským lobbyistou Jamesem Anthony de Candolem. Úvod článku nazvaného V Česku vládne silný politický kartel je věnován okolnostem někdejšího výběrového řízení na bojové letouny pro české letectvo, posléze "proslaveného" korupčními skandály (ostatně jako mnoho jiných obchodů vyjednaných společností BAE), dále se podstatná část textu týká nadstandardního vlivu polostátní firmy ČEZ na českou politiku, a končí se tematikou inzerovanou v titulku.

Juanita Castro, sestra bývalého diktátora na KUbě Fidela Castra přiznala, že v šedesátých letech byla tři roky špionkou pro CIA. Ve svých pamětech píše, že se rozešla s Fidelem a svým druhým bratrem Raulem, nynějším kubánským prezidentem, proto, že vraždili své odpůrce. Castrová, jíž je dnes 76 let, uvádí, že pomáhala varovat a skrývat kubánské disidenty a r. 1964 z Kuby uprchla. Nechala se naverbovat CIA jako špion dva roky poté, co se r. 1959 Castro dostal na Kubě k moci.

Dovoluji si zveřejnit, že život aktivisty není jednoduchý. Oproti těm, kteří si život zjednodušili na bezduché přebírání informací od médií - těch rozhodujících ( Mediafax a Haló noviny reakci aktivistů zaznamenaly), které je nikdy pravdivě informovat nebudou (maximálně jim budou udrolovat drobky, aby v nich zůstalo zdání, že jsou jim poskytovány pravdivé informace o dění doma i v zahraničí), aktivista nepodléhající bezduchosti, získává zkušenosti a dochází analytickému vyhodnocení, za kterého plyne že lež vyhrává. To co v níže uvedeném článku není napsáno, je skutečnost, že na moji osobu bylo nasazeno ÚOOZ. Být aktivistou v tomto případě znamenalo být zařazen k do "extremistické scény". To není příjemné, protože je nulová šance na obhajobu. Je nulová šance k odmítnutí takového pohledu. Jinak řečeno, kdo se nestane bezduchým, bude přemýšlet a upozorňovat na prapodivný směr vývoje společnosti, mocenských zájmů, stane se extremistou. Sestřih záběrů a dobře vymyšlená historka tuto nálepku již nikdy z aktivisty (i se svatozáří nad hlavou) nesejme. To je konstrukce (umožnění realizace) a odkaz 11.9. 2001. Odkaz 17.11.1989. Nová zbraň, proti které není obrany.

Zaujal mne Vás článek/recenze knihy Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal. Neměl jsem možnost ji zatím přečíst, proto má reakce vychází jen z Vašeho článku. Mou první reakci je, že podobně knihy mají jen omezený smysl, pokud nejsou skutečnou komparaci jak v historickém, tak také regionálním kontextu. Myslím, že dospět k soudům o české/československé historii je možné pouze, pokud vezmeme v úvahu širší kontext. V tomto smyslu je obdivuhodné, že se autorka naučila česky, ale musela by se také naučit polsky, maďarsky, německy, francouzsky, holandsky atd. To jistě není možné, a tak lze opravdu reprezentativní dílo vytvořit jen srovnáváním jiných pramenů, píše Pavel Tychtl.

„Když jsem poslal studenty, aby se šli podívat na film Costy Gavrase Doznání, řekl jsem jim, že jsem znal ženu jednoho z těch popravených. Oni pak přišli a ptali se mě, ženu kterého herce jsem znal. Já jsem říkal, že jsem neznal ženu žádného herce, že jsem znal jednu z těch obětí, a oni říkali, but sir, it's a movie, isn't it. Pro ně to byla science fiction.“

Josef Škvorecký

Musím se přiznat, že knihu Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal jsem zatím nedostal do ruky, a to jediné, co jsem z ní četl, je výtah, který pro účel své recenze pořídil Jan Čulík. (Knihu si při první příležitosti seženu a přečtu.) Už z této recenze se ale lze dozvědět, v jakém duchu je kniha, předně plná faktických chyb, koncipována.

Přečetl jsem si s velkým zájmem článek o knize "Czechoslovakia: The State that Failed ". Podle mého názoru tento pohled na české dějiny je přinejmenším správnější než ten, který běžně známe z našich učebnic.

Já jsem k němu dospěl jaksi sám a nezávisle a zejména o éře národního obrození a první republiky jako o éře českého šovinismu nepochybuji. Myslím, že pokud si máme něčeho z naší minulosti vážit (třeba já si stále vážím Palackého a Masaryka na rozdíl od mnoha jiných českých ikon), musíme projít očistnou procedurou sebekritiky a najít odvahu podívat se pravdě do očí a zbavit se národních mýtů (a to i zpětně do daleké minulosti).

28. října 2009 vycházejí v americkém akademickém nakladatelství Yale University Press nové dějiny Československa od americké autorky Mary Heimannové, působící na Strathclyde University v Glasgow ve Skotsku Czechoslovakia: The State that Failed (Československo: Stát, který selhal). Profesionální historička Heimannová, jejíž předchozí kniha se zabývala katolickou spiritualitou v Británii 19. století (Catholic Devotion in Victorian England, Oxford, Clarendon Press, 1995), se před časem rozhodla nastudovat a napsat moderní historii menšího evropského národa, aby se zjistilo, jak odolával mezinárodním tlakům. Vybrala si Československo, naučila se dokonale česky a strávila několik let studiem primárních materiálů, dva roky z toho přímo v České republice. Vznikla z toho práce, která se výrazně odlišuje od dosavadních historií Československa psaných v angličtině, které do značné míry recyklují zjednodušený a vlastně zkreslený obraz československých dějin. Nejnověji se toto konvenční vidění projevuje dokonce ještě v nedávné anglické práci Mary Dowlingové (Czechoslovakia, Londýn, 2002), která známým způsobem představuje Československo jako „vzor demokracie na evropském kontinentu, potemnělém fašismem a komunismem“, jež „nebylo schopno ubránit se machinacím evropských mocností, podlehlo nacismu a komunismu a až sametovou revolucí r. 1989 se navrátilo ke svobodě a demokracii“.

(K odpovědím na dotaz Martina Štumpfa

Štěpán Kotrba „považuje za otřesné, když ještě po padesáti letech od masakru v My Lai a napalmových útoků v Indočíně je někdo schopen obhajovat americkou válku ve Vietnamu.“ Nevím, jestli je odsuzování vietnamské války v USA tak všeobecné, jak Kotrba tvrdí. Jako celek je ale americká veřejnost k této válce nepochybně mnohem kritičtější, než například česká veřejnost k odsunu Němců.

Vážený pane Štumpfe,

děkuji za pozornost, kterou jste věnoval mému rozčilení. Vaše otázka i vyjádření souvislostí s nevyřčeným jsou pozoruhodné. Sedím nad Vaší reakcí a mám čelist na kolenou.

Ujišťuji Vás, že moc fandím americkým občanům, kteří si hlavně díky internetu rozšiřují své všeobecné povědomí o běhu ostatního světa a kteří kromě pravačky na srdci při americké hymně dokáží dnes již zabodnout správně prst na mapě, je-li řeč o Evropě, nebo např. o České republice.

Držím jim palce i u nohou, aby se jim zdařila změna vztahu k okolnímu světu a vyrovnání se s vlastní minulostí tak, jak to naznačují jejich mnohá literární a filmová díla, která se pravidelně vrací k Vámi zmiňovaným (některé jste vynechal?! - záměrně jistě ne) vojenským konfliktům a aby se dokázali vyrovnat s globální realitou, která je nutí o pustit své tradičně konzumní hodnoty.

Přeji občanům USA i všem mírumilovným lidem světa, aby mohli v dešti docela prostě tančit a pojmům jako jsou deštník, štít ap. pomohli vrátit původní, pouze civilní významy.

Skoro se mi chce dodat: K tomu jim dopomáhej bůh!

Jen kdybych si byla jista, že to pomůže :-)) a také, že nevydedukujete nějakou další nevyřčenou souvislost.

Aby nedošlo k dalšímu omylu, opakování je matka:

Pane Fischere, jděte domů.

Články na téma radaru a další obranné iniciativy USA, uveřejněné v Britských listech, vůbec nechápu. Ke se vzala ta úděsná protiamerická nenávist ("mamonsko -mocensko - vojensko - vražedné výpady USA" (Soňa Hromátková) či "Jan Fischer ztratil morální právo vystupovat jako premiér této země" (Karel Dolejší). Soňa H. reaguje na Nobelovu cenu míru, udělenou Obamovi? K. Dolejší zpochybňuje právo předsedy vlády vystupovat jako představitel členské země NATO? Měli bychom podle nich veškeré americké iniciativy směřující k eliminaci možných hrozeb odmítnout? Měli bychom vystoupit z NATO?

Bývali u nás za minulého režimu lidé - pravda, nepatřili zrovna k nejchytřejším - co posuzovali užitečnost a škodlivost všech věcí zásadně nikoli podle toho, čím tyto věci samy o sobě jsou, ale podle toho, odkud pocházejí. Přišla-li tedy vichřice z východu, byla zajisté pravým požehnáním; příšla-li však ze západu, stala se katastrofou. Takoví správně politicky zorientovaní lidé, jimž propaganda přešla v objektní dimenzi rovnou do jakési moralizované kosmologie (a raději ani nezkoumejme, jak na subjektivní rovině ovlivnila pudovou strukturu!), byli pak schopni rozplývat se třeba i nad sovětskou vší, a nikdy by nepochopili, co proti tomuto nesporně pokrokovému tvoru může někdo mít. Po přečtení textu Martina Štumpfa začínám mít podezření, že unikátní český kmen Homo sapiens sapiens vlastně přežil všechny politické turbulence, takže jeho výskyt v české kotlině naprosto není ohrožen a dokonce se patrně i vydatně množí.

Je otřesné, když ještě po padesáti letech od masakru v My Lai a napalmových útoků v Indočíně je někdo schopen obhajovat americkou válku ve Vietnamu. V samotných USA na toto temné období amerických dějin už nikdo hrdý není. Snad jen někteří generálové a důstojníci, kteří posílali své vojáky na smrt. Z politiků neznám nikoho takového.

Ano, dle mého názoru je autor se svými názory v naprosto zanedbatelné menšině. Otázku o možnosti vystoupení z NATO položil už český ministr zahraničí ve chvíli, kdy Washingtonskou smlouvu podepisoval. O demokratičnosti Česka i Britských listů svědčí i to, že autor svůj názor zde může říci, aniž by ho někdo urážel. Stejné právo mají ovšem i jeho protivníci. Směřování země a její suverenita v zahraniční politice je otázkou společenského a politického konsensu. V ústavních otázkách dvoutřetinového, v ostatních platí pravidlo prosté většiny.

Bohužel se musíme opět obrátit na čtenáře s prosbou o finanční pomoc. Na konec své životnosti dospěl dosavadní server Britských listů - uvědomte si, že časopis má denně obrovský provoz. Technický správce Britských listů promptně a operativně - bez jediného výpadku - zařídil v minulých dnech bezchybný přechod na dva nové servery (intel xeon verze 12x 146GB 15k SAS disky).

Jejich celková pořizovací cena byla 100 000 Kč. Tuto částku nám krátkodobě zapůjčil z vlastní kapsy. Dluh musíme uhradit a žádáme proto čtenáře, kteří Britským listům normálně finančně nepřispívají, aby nám tentokrát finančně pomohli a umožnili našemu deníku další provoz. Je to na vás.

Britským listům přispívá pravidelně finančně méně než 1 procento čtenářů. Kdyby přispěla cca desetina každodenních čtenářů částkou 50 Kč, stačilo by to. Nemáme naprosto žádné finanční rezervy a hardware je nutno každých několik let obnovovat.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Děkujeme.

Redakce

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Vážené Britské listy, jsem trochu v údivu, když čtu, že se na Váš server připojí měsíčně až 200 000 občanů ČR a že přitom nemáte k dispozici dostatek prostředků na obměnu hardwaru. Existují miliony podobných blogýsků, které jejich komunita v pohodě uživí bez patetického žebronění, a/nebo bez serverů za 100 tisíc.

Na BL si opravdu mohu přečíst to, co se v našem běžném tisku a vůbec v mediích neobjeví. Mnoho mých přátel čte BL a živě o nich diskutuje. Je mezi nimi však pouze jeden, který sleduje BL jako zdroj informací. Všichni ostatní (včetně mne) sledují BL jako žumpu, před kterou je třeba se mít na pozoru, ale o které je právě proto dobré vědět.

Závěrem bych chtěl vzkázat těm dvěma stům tisícům návštěvníků BL: číst texty, které někdo zadarmo vystaví na internet, vás k ničemu nezavazuje. Existuje celá řada serverů s placeným přístupem - pokud si pan Čulík opravdu myslí, že jeho server má takovou cenu - nechť prostě zavede placený přístup, a během týdne zjistí jak na tom je. Peníze proto pošlete radši nějaké nemocnici nebo hladovějícícm dětem. To je důležité. Pokud by zmizely BListy, budete prostě jen hledat na více místech, píše anonym, který se označuje jako "Jan Bláha".

Děti jsou prý „solí země“, základem bohatství industrializovaných společností, děti nemají hladovět, a proto by měly být v sociálním státě finačně podporovány. V Německu proto existuje systém finanční podpory, který se skládá z přídavků na děti a z části příjmu rodičů, který je kvůli existenci dítěte osvobozen od daní. Právo na přídavky na děti jako na nezdanitelné minimum má každé dítě, daňové úlevy kvůli dětem dostávají jen rodiče, kteří pracují a kteří vydělají tolik, že musejí platit daně. Tyto úlevy se nevyplácejí v Německu aditivně, lidé dostávají jen to, co je případně vyšší. Při tom je hodné povšimnutí, že v německém systému s progresivním zdaněním jsou daňové úlevy o to vyšší, o co víc peněz člověk vydělá.

Jistě, o koncepci nového protiraketového štítu nám viceprezident USA Biden moc informací nedal, natož detaily. V něčem se však všechny zprávy shodují a tu věc mi logika nebere: Štít už nebude proti íránským balistickým raketám dlouhého doletu.

< Protektorátní nápis z autorova archivu

Taková příjemná zpráva: po nějaké době jsem se jakožto filmový fanoušek, za kterého se považuji, byl podívat na premiéře českého filmu v kině. Lákal mne Protektor, zasazený do doby do které se náš film zrovna moc nevrací, snímek dlouho a pečlivě připravovaný. Opravdu milé překvapení, velmi slušný snímek! Konečně je zde totiž film o něčem, film nadčasový. Máme málo filmů co o naší povaze hovoří bez příkras. Vždy jde o to věčné vymlouvání se na okolnosti, tíži doby, klid pro práci, ohled na druhé a pod., přičemž (až na vzácné výjimky) tohle dovedeme podat v jakémsi zlehčujícím ev. zjednodušujícím klíči. Věřím tomu, že po tomhle filmu se u nás začíná blýskat na časy.

KD│ Transformace pragmatického měřítka bohatství v metastázovanou abstrakci hrozící pohltit ekonomiku reálného bohatství, jež ji vytvořila – neboli téma posledních tří esejů – má, jak mí čtenáři brzy poznali, politické implikace. V současnosti převládající konvenční vědění tyto implikace ignoruje; a konsensus mezi alternativními mysliteli, který myslím může být nazván nekonvenčním věděním, s těmito důsledky zachází stereotypním způsobem. Je pro mě stále těžší akceptovat kterékoliv z obou stanovisek.

Nabízíme (např.) pro dva studenty na školní rok 2009-10 ideálně situovaný pronájem studentského bytu na Starém Městě pražském, těsně u stanice metra Staroměstská (naproti knihkupectví Fišer). Velmi výhodné především pro studenty pražské filozofické fakulty, právnické fakulty a UMPRUM (cesta do školy 3 minuty).

Byt má moderní plynové ústřední topení. K dispozici je jeden zařízený dvojlůžkový pokoj, psací stůl, stůl, skříně, dvě postele, klavír, velká moderní koupelna s pračkou, kuchyň s plynovým sporákem a dřezem, lednička. Celková činže 9 500 Kč měsíčně plus poplatky za elektřinu a plyn. Studenti složí zálohu ve výši jedné měsíční činže.

Zájemci, kontaktujte nás na této adrese

Volání po nahnědlé ideologii nacionálního socialismu na demonstraci Dělnické strany 1.5. 2009 v Brně
O Dominik Uhlár z Národního odporu, O předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Foto AFA

Ti nejnebezpečnější neonacisté z organizace Autonomní nacionalisté a Národní odpor se chystají již potřetí do moravských Otrokovic. V červnu 2005 zde demonstrovali pod hlavičkou Národního sjednocení, v lednu 2007 zde zase akci ohlásili Národní korporativisté. Před dvěma lety došlo k tvrdým srážkám s místními antifašisty, kteří zde ohlásili svoji protiakci. Antifašistům se dokonce podařilo pochod Národních korporativistů přerušit a jejich trasu vlastními těly a barikádami z popelnic zablokovat. A právě antifašisté jsou důvod, proč se neonacisté do Otrokovic stále vrací. Dle jejich výroků je to město, které je jim nejvíce nepřátelské a místní mládež k neonacistům netolerantní.

Letos svou akci ohlásili na 28. říjen, kdy se chystají "oslavit" výročí vzniku samostatného československého státu právě pochodem v Otrokovicích.

Pokud máte účet na Facebooku, můžete se stát příznivci skupiny věnované právě nyní - uprostřed rozmachu středoevropského nacionalismu - mírumilovnému soužití Slováků s Maďary. Příspěvky je možno psát buď dvojjazyčně (slovensky a maďarsky), nebo anglicky.

Zaregistrovat se můžete ZDE

Vyšetřovací komise OSN pod vedením soudce Ústavního soudu Jihoafrické republiky Goldstona, bývalého vyšetřovatele Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Rwandu nalezla důkazy o válečných zločinech a zločinech proti lidskosti spáchaných Izraelem a Palestinci během operace Lité olovo. Čtyřčlenná komise byla jmenována prezidentem Výboru OSN pro lidská práva Martina Ihoeghiana Uhomoibhiho v dubnu 2009 s cílem "vyšetřit všechna porušení zákonů o mezinárodních lidských právech a mezinárodního humanitárního práva, která mohla být spáchána kdykoli v kontextu vojenských operací v Gaze během období od 27. prosince 2008 do 18. ledna 2009." Zpráva komise přináší na 574 stránách výsledky vyšetřování 36 incidentů v Gaze a dalších na Západním břehu a v Izraeli podpořené 188 rozhovory, 10000 stránek dokumentace, 1200 fotografií a 30 videozáznamů. Izrael na průběhu vyšetřování odmítl spolupracovat, odmítl komisi přístup jak na své území, tak na západní břeh, a ani neodpověděl na seznam otázek, které mu komise předložila.

Goldstonova zpráva o válce v Gaze je podle amerického Kongresu "zaujatá" a popírá izraelské právo na sebeobranu.

Již delší dobu je médii propírána kauza superrychlých studentů na plzeňské právnické fakultě a nově i na dalších vysokých školách. Nejsmutnější na tomto případu však není těch několik neoprávněně získaných titulů a opsaných či vůbec nenapsaných diplomových prací nýbrž povrchnost českých novinářů, kteří se ani po tolika dnech aféry nedokázali dopátrat podstaty problému.

To jsem řekl kolegovi který přispívá do Asia Times Online před několika týdny na setkání, kde jsme probírali Afghánistan, Pákistán a Taliban. Už nějakou dobu jsme měli pochybnosti o strategii Američanů a NATO v Afghánistanu a zvláště o jejich schopnosti zvládnout taktické aspekty nadcházejícího boje s Talibanem, píše Chan Akyv deníku Asia Times.

Sklouznutí pakistánského vedení do kvazivazalského vztahu s ideology al-Kajdy se jeví stale více pravděpodobné. Politici uzavřou dohody s islamistickými skupinami a budou hledat způsoby jak urovnat vzájemné neshody.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.