KD│ Zpráva pro CIA: Možná nejste připraveni na cestování v čase, ale přesto vítejte v roce 2025! Vaše místnosti mohou být o něco menší, vaše schopnost žádat o lepší prostředí může být ta tam, a vybavení vám nemusí být po chuti, ale zkrátka zvykli jste si. Od nynějška bude pro vás skutečností právě tohle, napsal profesor Michael T. Klare pro server Tomdispatch.

"O místních (studijních) poměrech už si nestěžujeme kamarádům a kamarádkám jen u piva nebo doma na gauči. Rozhodli jsme se povstat.“

Iniciativa k obsazování & rozšiřování protestů

Rakouské university zachvátila rozsáhlá vlna protestů, největší od 70.let, navazující na protesty v Itálii či Francii. Již šest dnů v největší aule Vídeňské university živě diskutuje, hlasuje, hraje, promítá, jí, spí a znovu diskutuje denně až 2000 lidí. Následovalo obsazení přednáškového sálu Technické university v Grazu, University přírodních zdrojů BOKU ve Vídni, Technické university ve Vídni. V úterý byl okupován vicerektorát Akademie výtvarných umění ve Vídni a největší hornorakouská aula na Universitě Johannese Keplera v Linci, kde jsem (byl) přítomen. Řeč je hlavně o navrácení poslání universit jakožto vzdělávací instituce. Studenti a vyučující si konečně uvědomili, že je jejich vláda prodala firmám jako chovnou zvěř, a nehodlají to tak nechat (největší aula na JKU Linz se nyní nepokrytě jmenuje Raiffeisensaal, a ta druhá největší Sparkassensaal...). Údajně až 100 miliard eur nalila vláda bankám, zatímco universitám teď peníze dokonce ubírá, čímž evidentně překročila pomyslnou hranici drzosti.

Ve svém projevu na recepci na oslavu dne výročí založení Československa v Los Angeles dne 28. října 2009 ostře kritizoval generální konzul České republiky Daniel Kumermann Britské listy a zejména Jana Čulíka za pozitivní recenze knihy Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal. Kummerman uvedl v souvislosti se založením Československa r. 1918, že "charakterizovat to jako chybu je jen jediným krokem od toho charakterizovat založení Československa jako zločin proti lidskosti".

Ve svém pětiminutovém projevu pro představitele města a okresu Los Angeles, a pro Čechy žijící v této oblasti a pro přítomné zahraniční diplomaty věnoval první dvě minuty Britským listům, které odsoudil jako protičeské a protiamerické.

An English version of this article is in

Pozn. red.: V recenzi Jana Čulíka o zmíněné knize není ani jednou, v souvislosti se založením Československa, ani vůbec, uvedeno slovo "chyba". Ani kniha Mary Heimannové neargumentuje, že založení Československa bylo chybou. Možná by bylo dobré, kdyby si lidé tu knihu nejprve přečetli.

Pana konzula Kumermanna pěkně pozdravujeme. Britské listy mu rády dají prostor k vyjádření jeho názoru.

Tomáš Koloc: Autor článku "Je rozumné prosazovat českou výjimečnost?" Ondřej Novotný pochopil mou poznámku "Procítit a pochopit…" k recenzi Jana Čulíka "O českém nacionalismu", zabývající se knihou Československo: Stát, který selhal, bohužel úplně špatně. O údajné „české výjimečnosti“ se co do zdrojů, zúčastněných v této diskuzi, zmiňuje kromě něj samého pouze autorka recenzované knihy Mary Heimannová (JČ ve své recenzi uvádí: „V této souvislosti je nesmírně zajímavý argument Heimannové, že meziválečné Československo si jakžtakž udrželo základní demokratické principy jen potud, pokud byla země pod dominantní nadvládou Čechů.“), a pak už nikdo. Neznám fyzicky nikoho, kdo by pochyboval, že Češi jsou národ jako každý jiný. Já osobně jsem diskutované téma českého národního mýtu letos na Nový rok dostatečně shrnul v článku "Můj novoroční projev". Takže jen krátké fejetonové uvedení omylu pana Novotného na pravou míru.

Četl jsem si teď tu polemiku o nové knize Mary Heimannové na Blistech. To je fakt neuvěřitelné, jak silně dezinterpretační schopnosti lidí mají, píše Michal Mráz. V zásadě souhlasím s argumentací Jana Čulíka, myslím ale, že některé jeho výroky tomu překroucení nahrály: "Jenže Heimannová dokazuje, že Mnichov si Češi zavinili sami. Vůči menšinám se chovali zejména v letech 1938-1939 i v poválečném období 1945-1948, neuvěřitelně krutě, aniž by je k tomu kdokoliv nutil" - jistě, chápu, že kniha pojednává o politických, nikoliv sociálních dějinách, jenže třeba tahle věta se dá interpretovat i tak, že "Češi" znamená celá národnostní skupina obyvatel. Kdyby Čulík místo toho napsal třeba "mocenské elity" nebo "státní správa" nebo něco takového, nemohl by nikdo říct ani popel. Chápal bych to jako poučení pro příště, že je dobře usilovat o co největší pojmovou přesnost, protože pak se mnohem lépe brání podobným nesmyslům.

Představte si, že bychom se dnes nedobrovolně stali součástí nové Německo-Rakouské republiky, tak jako čeští Němci r. 1918. V r. 1918 jsme legitimitu ČSR odvozovali od "samostatného" českého státu před rokem 1620, ale stejně tak bychom teď mohli říct, že do 19. století jsme byli součástí svaté říše římské, takže "obnovená" Německo-Rakouská republika je legitimní, píše čtenář, který se označil jako "Jirka".

Re Československo: Stát který selhal. Ve všech příspěvcích k tomuto tématu, nejen na BL, postrádám definování nacionalismu, píše čtenář, který se podepsal pseudonymem Jiří Kropáč; o svém pravém jménu informoval redakci, ale nechce se podepsat, protože "pozoruje úpadek kritického myšlení a nechce se vystavovat nebezpečí represí jakéhokoli druhu". Pokračuje:

Obecně působí matení pojmů toho, co souvisí s německým nacionalismem za 2. světové války (byť de facto nebyla druhá).

Ve skutečnosti má nacionalismus stejný význam pro stát a jeho politiku, jako instinkt sebezáchovy pro individuum jakéhokoli živočišného druhu. Pokud chce být někdo úspěšný intelektuál, musí být při současné úrovni dělby práce vysoce specializovaný. To však, za určitých okolností, nestačí a může se stát neúspěšným. V USA a GB chápou svůj nacionalismus jinak než český nacionalismus. Nebo není nacionalismem to, že Američan zachraňuje civilizaci nejen planetární, jak se snaží působit oficiální propaganda? Válka o Malvíny - kdo byl či je nacionalista - Argentina či GB? Všechny vyspělé demokratické státy Evropy do EU. Proč si GB drží jako měnu £ ? Vloží do EU svůj sektor v Antarktidě? A tak dál, atd.

Pozn. JČ: Zajímavá argumentace. V knize skutečně měla zřejmě být nejprve uvedena definice nacionalismu. Avšak co má společného analýza nesnášenlivosti českých vládnoucích elit vůči etnickým menšinám s imperiálními postoji americké, případně britské vlády?

Z časových důvodů nemohu bezprostředně vstoupit do diskuse o Češích. Posílám proto zatím jen stručnou poznámku k dnešním textům na toto téma, píše Milan Valach.

Jan Čulík píše: „… po dvaceti letech r. 1938 měly západní mocnosti systematického potlačování práva menšin v ČSR plné zuby.“

Míní-li tím kupříkladu Velkou Británii, nevím, jaké měla v roce 1938 při stavu práv obyvatel na svém tehdejším území (homosexualita byla tehdy ve Spojeném království na rozdíl o ČSR trestným činem, dobře popsána je například tehdejší národnostní politika v Britské Keni atd.) morální právo kritizovat poměry v tehdejší ČSR.

četl jsem Vaší recenzi na nově vydanou knihu Mary Heimannové s názvem Československo: stát, který selhal. Autorka údajně pracovala se značnou pečlivostí a kritičností. Vzhledem k tomu, že publikaci jsem ještě nečetl – byla konec konců vydána teprve včera – nepřísluší mi učinit o výsledku práce paní Heimannové jakékoliv závěry. Považujte tudíž následující řádky za reakci na Vaší recenzi této publikace, nikoliv za posouzení či zhodnocení samotné knihy nebo dokonce postojů autorky, píše Miloš Neumann.

Měl bych několik poznámek k článku pana Urbana . Myslím, že selektivně vybírá data, používá osobních útoků a snaží se dehonestovat autory s jiným názorem.

Především si pan Urban poněkud plete jednání velmocí. Velmoc nemá hájit své zájmy, ona je hájí ,a to často zcela tvrdě a bezohledně. Velmoc, která nehájí své zájmy, není velmoc. To snad pro začátek.

Je zcela bezesmyslné vybírat selektivně jednotlivé incidenty a počítat mrtvé. Ostatně se zde pan Urban drží zbytečně při zdi. Hamburg, Drážďany, Korea, Vietnam, Balkán, Afghánistán, Irák, ale i mnoho jiných na straně USA či Velké Británie by asi ta čísla znásobily. Nehodlám spekulovat o tom, co by bylo kdyby, prakticky na konci války, nevstoupily USA do jejího konce v Evropě.

Pan Urban, jako tolik jiných obhájců americké protiraketové základny v ČR, ignoruje vůli většiny svých spoluobčanů, kteří kvůli podvodu nedostali možnost se k této klíčové otázce vyjádřit ani ve volbách, ani v referendu; a ignoruje ji natolik, že mu v celém článku dokonce ani nestojí za zmínku. On totiž mnohem raději tvrdí, že zpochybňovat právo Jana Fischera pokračovat v Topolánkových podvodných machinacích je projevem nepochopení zájmů velmoci. Urban ale také říká, že ten, kdo se jako pan Štumpf v souvislosti s argumentací chybějícím demokratickým mandátem premiéra táže: "Měli bychom podle nich (tj. odpůrců Fischerova postupu) veškeré americké iniciativy směřující k eliminaci možných hrozeb odmítnout? Měli bychom vystoupit z NATO?", si nezasluhuje srovnání s podobně totalitářsky argumentujícím obhájcem sovětské vši. To je víceméně nejslušněji předložený soupis do očí bijících - řekněme - nekonzistencí v Urbanově argumentaci. Skutečně vážná otázka pro autora by však zněla následovně: Má se premiér demokratického státu ohlížet primárně na názory spoluobčanů, od nichž se vůbec teprve odvíjí jeho mandát vést jakákoliv zahraničněpolitická jednání, nebo se má podle Urbanovy rady především "vciťovat do velmoci"? A když se bude primárně vciťovat do velmoci - může být označen za něco jiného než za loutkového paňácu v čele autoritativně řízeného protektorátu?

JU│ Vladimír Litovkin v Izvestijích ukazuje poslední vývoj ve vztazích mezi USA a Ruskem s ohledem na protiraketovou obranu. Píše, že mnozí se oddychli, když se dozvěděli o tom, že Barack Obama odmítl rozmísťování americké protiraketové obrany ve východní Evropě. Mysleli si, že to je právě onen nový začátek ve vzájemných vztazích. Ale tak snadné to není a měl pravdu ruský ministr Lavrov, když po rozhovoru s Hillary Clintonovou řekl, že by chtěl mít více jasno v těchto otázkách. Je to prostě tak, že nová PRO je už ve skutečnosti vytvořena a je silnější než ta, která měla být rozvinuta v ČR a v Polsku.

Výjimka z retroaktivní nepoužitelnosti "vnitrostátních právních předpisů přijatých Československem do 28. 2. 1948" (pro Maďary, sudetské Němce, zrádce a kolaboranty s nacismem je takto nutno překládat pro ně nepřijatelný termín "Benešovy dekrety"), kterou původně považoval na radu svých právníků za nutné podmínit svůj souhlas s podpisem Lisabonské smlouvy Václav Klaus, byla správná. Nicméně prezident zklamal.

Během týdne se objevily hned dvě zajímavé události týkající se Německa: skupina bohatých Němců sestavila apel, ve kterém požaduje placení vyšších daní, a zároveň byla do úřadu kancléřky podruhé uvedena Angela Merkelová, pod jejímž vedením se černo-žlutá koalice CDU/CSU a FDP zavázala k rekordně vysokým daňovým škrtům.

Jen krátce po ukončení koaličních jednání zástupců německých takzvaných „občanských“ stran CDU, CSU a FDP informoval prezident německých spořitelen Heinrich Haasis, že v roce 2008 ušetřili Němci 11,2% ze svých výdělků. To je prý nejvíc od začátku devadesátých let. O nenáhodné otázce, jestli tenhle termín vybral schválně, a o jejím politickém významu něco v téhle poznámce…

Vydání knihy Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal, a především recenze, kterou o ní napsal Jan Čulík, vyvolala u několika autorů záporné reakce. Stejně jako autoři reakcí jsem knihu nečetl, a proto ji nechci komentovat, ale argumentační prostředky Pavla Kelly-Tychtla a Tomáše Koloce mě nenechávají klidným. V jejich článcích se objevuje výtka, že autorka nemohla dostatečně pochopit kontext české historie, čemuž po přečtení jejich reakcí rozumím spíše, jako že nemohla pochopit českou výjimečnost (exception tchèque). U obou autorů je Heimannové vyčtena neznalost, ať už jazykových schopností (polština, maďarština…) nebo přímo faktické chyby ohledně české historie (viz „Už z této recenze se ale lze dozvědět, v jakém duchu je kniha, předně plná faktických chyb, koncipována.”).

Myslím si, že uvádět tyto argumenty na základě recenze není korektní a že jejich cílem je spíše navodit představu, že existují jiné, lepší „brýle“, kterými se můžeme dívat na českou historii, zejména v období tzv. kritických okamžiků. O tom, že tyto „brýle“ existují, se ale zmiňuje už J. Čulík na úvod své recenze. K problému připojuji i několik svých poznámek, píše Ondřej Novotný z Université Libre de Bruxelles.

Bohužel se musíme opět obrátit na čtenáře s prosbou o finanční pomoc. Na konec své životnosti dospěl dosavadní server Britských listů - uvědomte si, že časopis má denně obrovský provoz. Technický správce Britských listů promptně a operativně - bez jediného výpadku - zařídil v minulých dnech bezchybný přechod na dva nové servery (intel xeon verze 12x 146GB 15k SAS disky).

Jejich celková pořizovací cena byla 100 000 Kč. Tuto částku nám krátkodobě zapůjčil z vlastní kapsy. Dluh musíme uhradit a žádáme proto čtenáře, kteří Britským listům normálně finančně nepřispívají, aby nám tentokrát finančně pomohli a umožnili našemu deníku další provoz. Je to na vás.

Britským listům přispívá pravidelně finančně méně než 1 procento čtenářů. Kdyby přispěla cca desetina každodenních čtenářů částkou 50 Kč, stačilo by to. Nemáme naprosto žádné finanční rezervy a hardware je nutno každých několik let obnovovat.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Děkujeme.

Redakce

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Vážené Britské listy, jsem trochu v údivu, když čtu, že se na Váš server připojí měsíčně až 200 000 občanů ČR a že přitom nemáte k dispozici dostatek prostředků na obměnu hardwaru. Existují miliony podobných blogýsků, které jejich komunita v pohodě uživí bez patetického žebronění, a/nebo bez serverů za 100 tisíc.

Na BL si opravdu mohu přečíst to, co se v našem běžném tisku a vůbec v mediích neobjeví. Mnoho mých přátel čte BL a živě o nich diskutuje. Je mezi nimi však pouze jeden, který sleduje BL jako zdroj informací. Všichni ostatní (včetně mne) sledují BL jako žumpu, před kterou je třeba se mít na pozoru, ale o které je právě proto dobré vědět.

Závěrem bych chtěl vzkázat těm dvěma stům tisícům návštěvníků BL: číst texty, které někdo zadarmo vystaví na internet, vás k ničemu nezavazuje. Existuje celá řada serverů s placeným přístupem - pokud si pan Čulík opravdu myslí, že jeho server má takovou cenu - nechť prostě zavede placený přístup, a během týdne zjistí jak na tom je. Peníze proto pošlete radši nějaké nemocnici nebo hladovějícícm dětem. To je důležité. Pokud by zmizely BListy, budete prostě jen hledat na více místech, píše anonym, který se označuje jako "Jan Bláha".

(K odpovědím na dotaz Martina Štumpfa

Štěpán Kotrba „považuje za otřesné, když ještě po padesáti letech od masakru v My Lai a napalmových útoků v Indočíně je někdo schopen obhajovat americkou válku ve Vietnamu.“ Nevím, jestli je odsuzování vietnamské války v USA tak všeobecné, jak Kotrba tvrdí. Jako celek je ale americká veřejnost k této válce nepochybně mnohem kritičtější, než například česká veřejnost k odsunu Němců.

Nabízíme (např.) pro dva studenty na školní rok 2009-10 ideálně situovaný pronájem studentského bytu na Starém Městě pražském, těsně u stanice metra Staroměstská (naproti knihkupectví Fišer). Velmi výhodné především pro studenty pražské filozofické fakulty, právnické fakulty a UMPRUM (cesta do školy 3 minuty).

Byt má moderní plynové ústřední topení. K dispozici je jeden zařízený dvojlůžkový pokoj, psací stůl, stůl, skříně, dvě postele, klavír, velká moderní koupelna s pračkou, kuchyň s plynovým sporákem a dřezem, lednička. Celková činže 9 500 Kč měsíčně plus poplatky za elektřinu a plyn. Studenti složí zálohu ve výši jedné měsíční činže.

Zájemci, kontaktujte nás na této adrese

„Když jsem poslal studenty, aby se šli podívat na film Costy Gavrase Doznání, řekl jsem jim, že jsem znal ženu jednoho z těch popravených. Oni pak přišli a ptali se mě, ženu kterého herce jsem znal. Já jsem říkal, že jsem neznal ženu žádného herce, že jsem znal jednu z těch obětí, a oni říkali, but sir, it's a movie, isn't it. Pro ně to byla science fiction.“

Josef Škvorecký

Musím se přiznat, že knihu Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal jsem zatím nedostal do ruky, a to jediné, co jsem z ní četl, je výtah, který pro účel své recenze pořídil Jan Čulík. (Knihu si při první příležitosti seženu a přečtu.) Už z této recenze se ale lze dozvědět, v jakém duchu je kniha, předně plná faktických chyb, koncipována.

Zaujal mne Vás článek/recenze knihy Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal. Neměl jsem možnost ji zatím přečíst, proto má reakce vychází jen z Vašeho článku. Mou první reakci je, že podobně knihy mají jen omezený smysl, pokud nejsou skutečnou komparaci jak v historickém, tak také regionálním kontextu. Myslím, že dospět k soudům o české/československé historii je možné pouze, pokud vezmeme v úvahu širší kontext. V tomto smyslu je obdivuhodné, že se autorka naučila česky, ale musela by se také naučit polsky, maďarsky, německy, francouzsky, holandsky atd. To jistě není možné, a tak lze opravdu reprezentativní dílo vytvořit jen srovnáváním jiných pramenů, píše Pavel Tychtl.

28. října 2009 vycházejí v americkém akademickém nakladatelství Yale University Press nové dějiny Československa od americké autorky Mary Heimannové, působící na Strathclyde University v Glasgow ve Skotsku Czechoslovakia: The State that Failed (Československo: Stát, který selhal). Profesionální historička Heimannová, jejíž předchozí kniha se zabývala katolickou spiritualitou v Británii 19. století (Catholic Devotion in Victorian England, Oxford, Clarendon Press, 1995), se před časem rozhodla nastudovat a napsat moderní historii menšího evropského národa, aby se zjistilo, jak odolával mezinárodním tlakům. Vybrala si Československo, naučila se dokonale česky a strávila několik let studiem primárních materiálů, dva roky z toho přímo v České republice. Vznikla z toho práce, která se výrazně odlišuje od dosavadních historií Československa psaných v angličtině, které do značné míry recyklují zjednodušený a vlastně zkreslený obraz československých dějin. Nejnověji se toto konvenční vidění projevuje dokonce ještě v nedávné anglické práci Mary Dowlingové (Czechoslovakia, Londýn, 2002), která známým způsobem představuje Československo jako „vzor demokracie na evropském kontinentu, potemnělém fašismem a komunismem“, jež „nebylo schopno ubránit se machinacím evropských mocností, podlehlo nacismu a komunismu a až sametovou revolucí r. 1989 se navrátilo ke svobodě a demokracii“.

Přečetl jsem si s velkým zájmem článek o knize "Czechoslovakia: The State that Failed ". Podle mého názoru tento pohled na české dějiny je přinejmenším správnější než ten, který běžně známe z našich učebnic.

Já jsem k němu dospěl jaksi sám a nezávisle a zejména o éře národního obrození a první republiky jako o éře českého šovinismu nepochybuji. Myslím, že pokud si máme něčeho z naší minulosti vážit (třeba já si stále vážím Palackého a Masaryka na rozdíl od mnoha jiných českých ikon), musíme projít očistnou procedurou sebekritiky a najít odvahu podívat se pravdě do očí a zbavit se národních mýtů (a to i zpětně do daleké minulosti).

Lidové noviny o víkendu přinesly rozhovor s britským lobbyistou Jamesem Anthony de Candolem. Úvod článku nazvaného V Česku vládne silný politický kartel je věnován okolnostem někdejšího výběrového řízení na bojové letouny pro české letectvo, posléze "proslaveného" korupčními skandály (ostatně jako mnoho jiných obchodů vyjednaných společností BAE), dále se podstatná část textu týká nadstandardního vlivu polostátní firmy ČEZ na českou politiku, a končí se tematikou inzerovanou v titulku.

Jistě, o koncepci nového protiraketového štítu nám viceprezident USA Biden moc informací nedal, natož detaily. V něčem se však všechny zprávy shodují a tu věc mi logika nebere: Štít už nebude proti íránským balistickým raketám dlouhého doletu.

< Protektorátní nápis z autorova archivu

Taková příjemná zpráva: po nějaké době jsem se jakožto filmový fanoušek, za kterého se považuji, byl podívat na premiéře českého filmu v kině. Lákal mne Protektor, zasazený do doby do které se náš film zrovna moc nevrací, snímek dlouho a pečlivě připravovaný. Opravdu milé překvapení, velmi slušný snímek! Konečně je zde totiž film o něčem, film nadčasový. Máme málo filmů co o naší povaze hovoří bez příkras. Vždy jde o to věčné vymlouvání se na okolnosti, tíži doby, klid pro práci, ohled na druhé a pod., přičemž (až na vzácné výjimky) tohle dovedeme podat v jakémsi zlehčujícím ev. zjednodušujícím klíči. Věřím tomu, že po tomhle filmu se u nás začíná blýskat na časy.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2009 přispělo celkem 188 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 32 108.45 Kč, příjem z reklamy byl 15 900.00 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2009 částku 12 330.29 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €764.09.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.