|
10.11.2009
Situace ve školství je jiná
Bez moderních učitelů jsou moderní počítače k ničemu je zvláštní článek. Skoro bych řekl, že je to PR článek obchodní společnosti a nikoliv reakce na průměrný, mnohokrát omílaný souhrn faktů bez prokázané příčinné souvislosti (dále jen - blábol) MF Dnes. Z příspěvku p. Krase nelze zjistit, zda se článek týká žáků základních škol či studentů středních a vysokých škol. Používá totiž jak názvu studenti, tak i žáci. Já se mohu vyjádřit pouze k situaci v základních školách a nemohu jinak, než protestovat proti tvrzení |
|
přestože se situace v systému vzdělávání za posledních zhruba deset let přece jen o něco zlepšila, biflování jako hlavní princip výuky i nadále zůstává osou hodnocení a tím pádem se i výuka musí orientovat tímto směrem. K čemu nám tedy budou moderní počítače a špičkový vzdělávací software, když je nelze do výuky plnohodnotně zapojit? I sebelepší programy zaměřené na kreativitu a vlastní tvůrčí myšlení zůstanou i nadále bizarností, se kterou se školy sice snaží smířit, ale rozhodně na nich při svém současném fungování zatím nedokážou vystavět svou výuku...
To je strašlivá směs tvrzení, řečnických otázek a následujících dehonestujících odpovědí bez jakéhokoliv zdůvodnění. Jen krátce: – situace v systému vzdělávání se za posledních 10 let nezlepšila, ale zhoršila (viz studie PISA a TIMMS). – systém vzdělávání potlačováním úlohy matematiky biflování progresivně podporuje. – co je to špičkový vzdělávací software? Takový neznám a jeho existence by byla významným průlomem v pedagogice. Zvláště takový, který je zaměřen na kreativitu a vlastní tvůrčí myšlení. Zatím byly vzdělávací zájmy upozaděny principem zisku. Nejslavnějším příkladem byl tak zvaný „balíček“ zastaralých programů. Jestli má autor na mysli jím protežované vzdělávací programy pro výuku aplikací Excel a Word, tak se spíše musím ptát, jaká je úroveň těchto nespecializovaných programů, jestliže jsou tak málo intuitivní, že se na jejich ovládání musí vyvíjet „vzdělávací“ software. – proč si myslí, že do memorování nelze plnohodnotně zapojit počítače? – proč si myslí, že pro školy je tvůrčí myšlení bizarností? Ne bez hrdosti poukazuju na tento článek. Samozřejmě, že takových příkladů je mnohem více. ... komunikace se tak stává jednosměrnou, a zatímco jednotliví žáci jsou permanentně zkoušeni a hodnoceni, učitelé nejsou nijak voláni k zodpovědnosti. Přestože žáci mohou zpochybnit v hodině konkrétní obsah výuky, samotné výukové metody zůstávají nekriticky nezpochybňovány. Na vzájemném hodnocení by přitom vydělali i učitelé, kteří by dostali adekvátní zpětnou vazbu a tím i možnost reflektovat svoje vzdělávací postupy...
Takovéto nepromyšlené, z nějaké příručky opsané knížecí rady, jsou pro kantorskou obec nejen nebezpečné, ale i přímo urážející. Vyučující bez reflexe není učitelem! Odpovědnost učitele je (většinou) jednou z posledních hodnot, které jej ještě u profese drží. Osobně si jen velmi těžko dovedu představit, že by mi žáci zpochybnili konkrétní obsah výuky – např. zlomky. Z celého článku p. Krase mám velmi podobný dojem jako z článků běžných novinářů. „Dejte mi jakékoliv téma, já vám napíši pojednání, sloupek, fejeton či něco jiného.“ |
