|
6. 2. 2009
Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze prostřednictvím prodejných novinářůreakce na polemiku Jana Čulíka pod titulkem "Vážné pochybnosti o "zákonu Kmenta"" a Petra Wagnera "Český parlament hrubě omezil kontrolu politiků ve veřejném zájmu" s článkem Štěpána Kotrby "Zákaz zveřejňování odposlechů: bude Kmenta bez práce?"
Opravdová investigace je vlastní, NEZÁVISLÉ vyšetřování, ne účelová medializace účelově vynesených dat z policie a tajných služeb s cílem účelové politické skandalizace. Kdyby Jan Čulík i Petr Wagner četli novelu zákona pečlivěji, věděl by, že se zákaz zveřejňování odposlechů týkají POUZE odposlechů prováděných policií do chvíle, než se stanou důkazem u soudu, nikoliv audiozáznamů či videozáznamů, prováděných investigativním žurnalistou pro vlastní práci. Jejich získání a případné použití se řídí jinými právními předpisy. Jenže "investigace" je vlastní pátrání, vlastní odposlouchávání, vlastní dokumentování, vlastní shromažďování údajů, vlastní hacking. Takto získané informace se musí vyhodnocovat pečlivě, aby byly naprosto prokazatelné a snesly konflikt "práv osoby" a "veřejného zájmu". Prokazatelně usvědčený pedofil práva na beztrestnost zaručená nemá. Prokazatelný korupčník práva na beztrestnost zaručena nemá. Ale novinářem získané a nevhodně použité záznamy mohou poškodit nejen prokazatelného viníka, ale i nevinné i oběti. Rozlišit to je prací analytika. |
|
Britské listy použily důkaz prostřednictvím záznamu vlastní skryté nahrávací techniky či přepisu záznamu pouze několikrát za osm let. Jednou proti výhrůžkám policejních důstojníků, jednou proti zkorumpovanému soudu, třikrát proti politickým špinavostem a nepřijatelnému nátlaku, jednou dokonce proti operaci BIS. V ostatních případech se jednalo o nikdy nezveřejněné důkazy k různým autoritativním tvrzením autora článku, se kterými se ovšem nikdo z "postižených" neodvážil nikdy polemizovat. Neboť tušil, že bylo řečeno (a zdokumentováno) daleko víc, než bylo napsáno... Britské listy nemají potřebu zaštiťovat své vlastní údaje autoritou "elitní" policie. Za svá tvrzení přebírají plnou odpovědnost a zdroje nemají potřebu zveřejňovat. Britské listy nikdy nepoužily jako zdroj neveřejných údajů policie. Britské listy se nikdy nezaštiťovaly vztahy svých novinářů k policistům. Naopak. Některé policisty přímo obviňují z podpory fašismu, jiné z prodejnosti, další z neschopnosti. Žádné ale neoceňují jako "elitní". Britské listy nikdy neuváděly jako zdroj konkrétní informace ani tajnou službu. Kdo z oněch policajtoreportérských "křepelek" ale umí obsluhovat skryté či dokonce dálkové nahrávání, miniaturní špionážní záznamovou techniku, směrové mikrofony, laserový odposlech? Kdo umí prolamovat kódy státní, stranické či firemní ? Kdo umí fotografovat či filmovat děje na půl kilometru? Prakticky nikdo. Všem stačí k pověsti "investigativních žurnalistů" styky. Na agenty, policajty a státní zástupce. Na politiky, partajní šíbry a lobbisty. Práci - pátrání i analytiku nechávají na druhých. Informace si kupují za protislužby či peníze a pak je vydávají za svou práci. Korumpují jednu část státu, aby druhou mohly zastrašit. Křepelky... Mluvčí televize Nova nedávno přiznala jen tak mezi řečí, že neveřejné údaje získala televize přímo z policejního zdroje. Prozatím beztrestně. Stejně tak s policejními odposlechy operoval redaktor Hynek v ČT v roce 2006 při skandalizaci poradců prezidenta. Ani jeden novinář se neodvážil zdokumentovat a zveřejnit, jak a od koho se získávají tyto nezákonné nahrávky. Jan Čulík má pravdu. JDE o pracovní metody. Ty poctivé, prováděné opravdu v závažných případech a ve veřejném zájmu, ohroženy nejsou. Vyžadují specializované novináře, vlastně detektivy s publicistickými schopnostmi. Tyto metody jsou ale desetkrát dražší a desetkrát náročnější na vybavení i znalosti, než prachsprosté policajtoreportérství. Novinářské prostitutky mají odteď utrum. A to je dobře. Britské listy mají pro tuto kategorii žurnalistiky dokonce vlastní téma. Jmenuje se "Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze" |
