Bohužel se rovněž leckdo pouští do rozboru historie a současnosti v sousedství Srbska, mám na mysli Bosnu a Hercegovinu. V souvislosti s Bosnou mohu o Srbsku říct pouze jedno - je zcela neomluvitelné provádět vojenské operace s výběrem cílů a stylem, jak to dělají některé mocnosti. Ale na druhou stranu, kdo seje vítr, sklízí bouři. To říkám na adresu Srbska a jeho mocných. Chtěl bych předem poprosit všechny ty "odborníky na Balkán" a odpůrce "militantního muslimského nebezpečí", neberte si Bosnu vůbec do úst.

Nepopírám, že mám k této zemi velmi silná citová pouta.

Bosna, to je krajina, která strčí do kapsy i Švýcarsko, drsná a často člověkem netknutá příroda, nesmírně milí a přátelští lidé, pro které je host z Česka mimořádnou událostí. Dávají vám najevo spoustu společných věcí, počínaje českými architekty, přes české tramvaje, česká auta, až po seriál Pat a Mat. Bosna je země, kde na několika metrech putování zažijete dech beroucí nádheru, ale i srdcervoucí utrpení. Země krásy a života, ale i země bolesti, smutku a smrti. Země nesmírných paradoxů a protikladů. Země nešťastná a "demokratickým civilizovaným světem" zapomenutá.

Všem těm, kdo moralizují a hlavně machrují (což je v Česku daleko častější jev nežli odborná diskuse s pádnými podloženými argumenty), byc h doporučil, aby se do Bosny vydali a strávili aspoň pár dní mezi jejími občany.

Někteří diskutující a některé zdroje zlehčují či rovnou popírají účast Srbska a Srbů na bosenské válce. Takovým bych položil pár otázek:

- Pamatujete si, kdo jako první v rámci Bosny projevil de iure separatistickou náturu a vyhlásil samostatnost? (Nápověda: tento kvaziútvar nesl jméno "Republika srbského národa v Bosně a Hercegovině")

- Pamatujete si, že hlavní město Bosny a Hercegoviny, Sarajevo, bylo po tři roky obklíčeno srbskými polovojenskými jednotkami i jugoslávskou armádou formálně převedenou pod bosenskosrbské vedení? Že se denně na město střílelo ze všeho od pistolí po minomety a raketomety? 12 tisíc lidí zemřelo, 50 tisíc bylo zraněno a většinou doživotně zmrzačeno, dvě stě tisíc lidí Sarajevo opustilo.

-Víte, co se od dubna 1992 dělo ve východní Bosně? Víte, jaká chátra rovněž z vnitřního Srbska sem přicházela jako "dobrovoljci" "bojovat za svatý srbský národ" - vraždit, mučit, krást a drancovat? Víte, jak byly bělehradské i jiné trhy zaplaveny nakradenou elektronikou a vybavením z bosenských domácností, které v kamionech směřovaly do Srbska? Víte, co se dělo ve městech Bijeljina, Bratunac, Foča, Višegrad, Goražde, Žepa, Srebrenica?

Víte, že genocida na nesrbském obyvatelstvu ve městě Zvorniku se odehrávala za přímé podpory jugoslávské armády, která "bratry bojovníky" podporovala palbou z těžkých zbraní ZE SRBSKÉHO BŘEHU ŘEKY DRINY? Víte, kdo byl např. Željko Ražnjatović se svou zajímavou předválečnou, válečnou i poválečnou kariérou?

-Víte, kdo je Ratko Mladić, slyšeli jste jeho pokyny k ostřelování Sarajeva s hláškami typu "Pal na Velešići, tam je málo Srbů".

-Četli jste někdy básně o hořícím městě (Sarajevu) od pomateného černohorského psychiatra Karadžiće, nebo výroky docentky biologie Biljany Plavšić? Hitlerův mančaft by hopsal metr vysoko radostí, jakou má následovnici na poli rasové teorie.

- Četli a viděli jste zpravodajství srbských médií z oné doby, hystericky vybičované ve jménu srbského národa do té míry, že novináři byli schopní tvrdit, že v sarajevské zoo házejí srbské děti lvům? Nechtějte vědet, jak dopadla malinká sarajevská zoo, je to smutný příběh.

- Slyšeli jste někdy jméno Eduard Limonov? Viděli jste televizní záběry, na nichž tento vyšinutý fašistický "literát" ruské národnosti spolu s Karadžićem symbolicky pálí ze samopalu na Sarajevo ze srbských linií?

- Slyšeli jste někdy vtip "Jaký je rozdíl mezi Sarajevem a Osvětimí? -V Osvětimi nebyl nedostatek plynu." Odposlechnuto přímo v Sarajevu.

-Víte, že v Sarajevu se neodehrál pouze jeden masakr na tržnici Markale, u něhož se dodnes pochybuje, kdo jej minometnou střelou vyvolal, ale že těchhle masakrů se tam odehrály stovky a u nich skutečně nelze pochybovat o pachateli? Až prvně šlápnete na "sarajevskou růži" a všimnete si, že jsou jich kolem vás desítky, dejte vědět, jak vám bude.

-Víte o řádění srbských snajprů v Sarajevu, kteří se nerozpakovali střílet po starých lidech, dětech na sáňkách, tramvajích plných cestujících, po sanitkách?

- Víte, jak zrůdně se chovali bohužel i pracovníci OSN a mezinárodních médií? Víte, že srbským paravojenským jednotkám plynula až polovina humanitární pomoci, nebo s nimi "ochránci ze Západu" jednoduše kšeftovali?

- Víte, že dokonce i inflační "srbské dináry" platící na separatistických územích v Bosně a Chorvatsku byly tištěny bělehradskou tiskárnou cenin?

- Víte, že ve větších městech pod nesrbskou kontrolou zůstaly srbské kostely a památky ve valné většině stát, dnes jsou často pěkně opravené, zatímco v "srbských" městěch - např. v Banja Luce - fašistická chátra srovnala se zemí všechny mešity včetně mimořádně cenné Ferhadije, zapsané na seznamy UNESCO?

-Víte, že v Bosně existuje město Tuzla, které je zvláštním velmi tolerantním "státem ve státě", vládnou v něm sociální demokraté a národnost či náboženství hrají stále velmi malou roli? I v tomto městě srbští fašisté zabili 71 dětí a mladých lidí v jeden okamžik minometnou střelou.

- Víte, kdo je např. Senida Bećirović a proč se donedávna jmenovala Mila Jovanović? Popátrejte na internetu. Jak se před sedmnácti lety dostalo devítiměsíční bosenské miminko do Srbska?

Těch otázek by byly ještě stovky.

A nad tím vším jako memento ční slavné Evropské společenství, které nedokázalo pro trpící udělat prakticky nic. Má na svých rukou stejnou část viny jako postavičky na lavicích Haagského tribunálu. Žvanilové, senilní blbci, šašci, hlupáci, darebáci. Anebo "demokratičtí" politikové, jak kdo chce. UNITED NATIONS byly obyvateli Bosny velmi výstižně překřtěny na UNITED NOTHING.

V Bosně jsem ztratil veškeré iluze a víru v demokracii, alespoň tu, která je všude kolem v Evropě. Když jsem viděl, slyšel, cítil a hmatal stopy té takřka včerejší hrůzy. Když dojde na lámání chleba, hlavní roli hrají stejně jen zájmy mocností. Pro ty, kteří pomoc skutečně potřebují, žádná není. Tak tomu bylo v pátém stejně jako ve dvacátém století. V Evropě, pár hodin autem a pár desítek minut letadlem od Prahy.

Já sám pořád hledám jistý moment, určitou osudovou vteřinu. Bod v časoprostoru, kdy se najednou vynoří historie stará nejméně 50 až 1000 let, kterou my ani nezažili, a která změní lidské charaktery, lidské životy a ty posledně jmenované často i ukončí. Stále zkoumám, kdy přesně se část obyvatel Bosny pevně rozhodla (a vzpomněla), že jsou Srbové, ale také Hrvati či Muslimani, propadla hysterické paranoie šířené médii a kdy se celé kolo smrti a děsu "četnik/ustaša/mudžahid" dalo se skřípotem do běhu.

Ano, dnešní Bosna se liší od té "titovské", kdy měli lidé většinou slušnou práci, pas, s nímž mohli prakticky všude, západní zboží, socialistickou kulturu upřednostňující prospěch kolektivu před nenažraností jedince, kdy vládly časy, na něž devadesát procent lidí vzpomíná se slzami ztraceného štěstí.

Stydím se za své relativní jistoty a blahobyt před tichou, laskavou a upravenou paní, která musí pracovat jako uklízečka za sto eur měsíčně, je mi hanba před rozesmátým mladým recepčním v hotýlku, který studuje kriminalistiku a za měsíc dvanáctihodinových směn si vydělá necelé dvě stovky eur. Klopím oči k zemi, když vidím věkem sešlé stařenky, jak před supermarketem přepočítávají na dlani měděné feniky. To vše při cenách vyšších než v Česku.

Současná Bosna je díky svým "vyspěle demokratickým" porodním bábám státní útvar trvale pověšený na kapačkách a přístrojích, a ty samé porodní báby už se ani kolikrát nenamáhají nahlédnout do nemocničního pokoje, jestli nám již pacient neexnul a nezasmrádl.

Bosna je Evropskou unií odstrčená jako nechtěné novorozeně, které ruce porodníků i okolnosti porodu těžce poznamenaly. Infrastruktura celé země se ještě dlouhá léta nedostane na předválečnou úroveň, zhroucený průmysl se v mlhavém právním a obchodním prostředí málokdy dokáže vzpamatovat, nezaměstnanost je děsivá. Lidé z Bosny jsou nuceni pro cesty do EU absolvovat ponižující a drahé vízové procedury. Postoj vyspělých západních demokracií lze charakterizovat v krátkosti dvěma slovy: Schizofrenie a nezájem.

Kdo se tedy ještě může divit, že se na Bosňany s otevřenou náručí ženou "vousatí blbci v nočních košilích" (cituji jednoho "muslimského" občana Sarajeva)? Ve chvíli, kdy vám půjde o život a zjistíte, že polovina světa se na vás vykašlala, začnete sahat po pomocné ruce z druhé poloviny světa.

Jak říkají sami tamní "Muslimani": "Člověče, já byl do dvaadevadesátého snad třikrát za život v mešitě, kvůli dědovi. Doma nám visel na zdi Tito, jedli jsme vepřový, každý podzim pálím rakiji. Byli jsme přeci Jugoslávie, Evropa! Ale pak ti přijdou nějací magoři, zavřou tě ve městě, tři roky střílí a zabíjejí, klepeš se zimou, chcípáš hlady, měníš zlatý hodinky po pradědovi za tři kila mouky, a to prý proto, že jsi muslim?

No tak to já teda budu pořádnej muslim!" A přesně v tomhle je také problém. Mladí lidé z Bosny navíc mají dost problém dostat se třeba na studijní pobyt na Západ, zatímco země islámského světa nabízejí velmi snadná a štědrá stipendia a možnosti vzdělávání ve správném kulturním prostředí.

V samotném Sarajevu můžete být někdy svědky zvláštních scén, kdy zažraní muslimové předpisově zamotaní do příslušných hábitů otravují okolí a přesvědčují velmi vehementně o pravé víře na ulicích, stanicích tramvaje, apod. A ti obyčejní ostatní lidé se dívají jinam, v očích jim čtete němou prosbu "Proboha, ať si mě nevšímá!" Ale neriskují přímou konfrontaci - státní politika je zaostalé formě pouštního islámu velmi přístupná, protože narozdíl od Západu cpe Východ horem dolem peníze do obnovy země ... a jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe.

Mimochodem právě Sarajevo je městem, kde můžete během pár minut potkat muslimky v hábitu, holčiny v minisukních tak mini, že jsou shodně velké s páskem, katolické řádové sestry, šarmantní dámy v drahých kostýmcích, punkery, kluky ve stylu "šampon", kulturisty ve vypasovaných trikách, venkovské dědky s fezem na hlavě, byznysmeny v drahém obleku. Sarajevo je městem, kde ve výloze knihkupectví mají Korán vedle Kámasútry. Kdo neviděl, neuvěří.

Bohužel však pod vlivem nezájmu a pokrytectví na straně jedné a chudoby a bezvýchodnosti na straně druhé tento obraz pomalu začíná ustupovat reálnému nebezpečí, že v této zemi vznikne silná skupina chudobných, Evropou zavržených, nepříliš vzdělaných ale o to více fanatických obhájců učení Mohamedova, kteří nebudou nic jiného než další produkt "vyspělých demokracií". A poměrně kvalitní bezpečnostní hrozbou.